Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. říjen 2017
Pro OP: Sv. Ludvíka Bertrána, kněze, nezávazná památka

Narodil se ve Valencii 1. ledna 1526 jako nejstarší z osmi dětí. V osmnácti letech si na své rodině vybojoval vstup do řádu. Studoval a pak působil jako novicmistr ve Valencii. Jeho životopisec píše, že jako novicmistr i jako převor nevyžadoval od svých podřízených nic, co by sám nezachovával. Celým srdcem se snažil realizovat ve svém životě ideál bratra kazatele. V roce 1562 přicestovali do Valencie dva misionáři z Ameriky, kteří měli získávat nové bratry pro misijní práci v Americe. Ludvík se nechal nadchnout a spolu s několika spolubratry se vydal na misie do Ameriky. V letech 1562–1569 působil velmi požehnaně nejprve v Panamě a potom v Nové Granadě (dnešní Kolumbii). Mnoho indiánů přivedl k víře a zároveň je bránil před útiskem konkvistadorů. Po sedmi letech namáhavé služby jej představení odvolali zpět do Španělska, kde byl v říjnu 1570 zvolen převorem v klášteře sv. Onufria. Pak se vrátil zpět do Valencie a stal se opět novicmistrem. Zemřel 9. října 1581 po těžké nemoci. Byl pohřben v kostele sv. Štěpána, ale jeho ostatky byly v roce 1936 za španělské revoluce zničeny. 12. dubna 1671 jej kanonizoval Klement X.

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.

Vyvolil sis jej, služebníka svého
za svého kněze, aby se stal z něho
svěřených ovcí svědomitý správce
a dobrý strážce.

On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.

Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.

Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

¹ Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.
² Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.
³ To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

⁴ Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:
⁵ „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
⁶ A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

⁷ „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
⁸ Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.
⁹ Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

¹⁰ Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.
¹¹ Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.
¹² Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

¹³ Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?
¹⁴ Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!
¹⁵ Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

¹⁶ Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,
¹⁷ když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

¹⁸ Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;
¹⁹ ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

²⁰ o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.
²¹ Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

²² Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!
²³ Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

     ¹První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, ²za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. ³Tak je to dobré a milé Bohu, našemu Spasiteli. ⁴On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. ⁵Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, ⁶který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; ⁷a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.
     ⁸Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. ⁹Podobně i ženy se mají chovat důstojně. Ať se zdobí, ale počestně a cudně: ne marnivými účesy, zlatými šperky, perlami nebo drahými šaty, ¹⁰ale spíše dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí k bázni Boží.
     ¹¹Poučování má každá žena přijímat v tichosti a plné podřízenosti. ¹²Nedovoluji, aby žena sama poučovala, ani aby vládla nad mužem; má se v tichosti držet zpátky. ¹³První byl přece stvořen Adam, teprve potom Eva. ¹⁴A svést se nedal Adam, nýbrž svést se dala žena, a tak klesla. ¹⁵Ale zachrání se mateřstvím, jen když vytrvá ve víře, v lásce, snaze o svatý život a v cudnosti.

RESPONSORIUM

O. Je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš. * On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.
V. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným. * On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů sv. Ludvíka Bertrana

     Toto čtení evangelia je součástí božské řeči, kterou pronesl Vykupitel po poslední večeři k svým učedníkům, když od nich odcházel, aby podstoupil smrt. A jednou z vět, jimiž je chtěla božská Moudrost potěšit v zármutku nad jeho nepřítomností, bylo toto: že se mají milovat navzájem.
     Láska je velkou útěchou pro zarmoucené, když se mají vespolek rádi a jeden druhého chrání. Ustanovil svátost, kterou by je občerstvoval. Slíbil, že přijde Duch svatý a že za ně bude prosit Otce, a také jim dal tento lék, totiž aby se navzájem milovali a prokazovali si dobro. Tato láska, kterou žádá, je nemálo důležitá, protože je těžištěm celého křesťanství. Žádá ji z mnoha důvodů.
     Předně má láska splácet dluh. Láska se vyvažuje láskou. A poněvadž jsem vás tak miloval, že jsem za vás položil život, musí být tato má láska vyvážena vaší láskou. To se stane vaší láskou vzájemnou. I jinak dokazuje, že nás miloval. Předně: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.¹ Potom tím, že nás vyvolil k velmi vznešenému úkolu. Já jsem vás vyvolil ze světa ..., abyste šli a nesli ovoce.² Zatřetí že slíbil: Ať požádáte Otce o cokoli v mém jménu, dá vám to.³ Aby vaše ústa mohla být měřítkem, takto uzavírá, co započal: Toto vám přikazuji, abyste se milovali navzájem.⁴ Za všechno, co jsem pro vás učinil, chci jen jediné: abyste se navzájem milovali.
     Na žádném místě v evangeliu nevyzývá Kristus k lásce tolik jako zde, protože touží jen po tom, abychom se navzájem milovali. Žádá to jako povinnost, poněvadž jsme tím povinováni ze spravedlnosti. Ze spravedlnosti jste povinni milovat bližního, protože Kristus vám tuto lásku získal a nedal za ni nic menšího, než svou lásku.
     Konečně naznačil Kristus v evangeliu tři druhy přátelství. První je přátelství samého Krista k lidem. A dokazuje, že toto přátelství je pravé, že mu k pravosti nic nechybí, protože položil svůj život, protože odhalil tajemství a protože udělá, oč budeme prosit, jako věrný přítel, který neumí nic odepřít. A projevuje se zejména jako věrný přítel apoštolů, protože jim dal tak vynikající úkol, jehož ovoce je trvalé, to jest zachraňování duší. Druhý druh přátelství je vzájemná láska, a to člověka k lidem. Tuto lásku a toto přátelství pak žádá ze spravedlnosti a z povinnosti. Vždyť on nás miloval proto, abychom se my navzájem milovali pravou láskou a upřímným přátelstvím. Třetí druh je přátelství lidí s Bohem. Znamená odhodlání, že ho budeme poslouchat, že budeme dělat, co nám přikazuje. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.⁵ Abychom toto dobře pochopili, musíme si uvědomit a pochopit, co je přátelství vyššího k nižšímu, rovného k rovnému a nižšího k vyššímu. A protože přátelství je sdílení dober, má toto sdílení u každého z tří druhů přátelství jinou podobu. Má-li výše postavený přátelský vztah k nižšímu, dává mu dobré věci, jak říká Kristus: Otec vám dá, oč byste ho prosili ve jménu mém.⁶ Já jsem vám dal svůj život, svou krev, a tento tak znamenitý úkol, jakým je obrácení duší.
     Přátelé sobě rovní se dělí o dobra, mají se navzájem rádi a pomáhají si. To je smysl toho, co říká Kristus: Abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.⁷
     Přátelství nižšího k vyššímu znamená poslušnost a službu. To je to, co říká Kristus: Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.^{8
     1} Jan 15, 13
     ² Jan 15, 16
     ³ tamtéž
     ⁴ Jan 15, 17
     ⁵ Jan 15, 14
     ⁶ Jan 15, 16
     ⁷ Jan 15, 12
     ⁸ Jan 15, 14

RESPONSORIUM

O. Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. * Vložil jsem na něj svého Ducha.
V. Dobře je muži, který si zvykl nosit Pánovo jho od svého mládí. * Vložil jsem na něj svého Ducha.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí milosrdný Bože, tys naplnil srdce svatého Ludvíka úctou k svému jménu; zapal i naše srdce takovým ohněm, abychom ti s láskou a bázní věrně sloužili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie