[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


18. září 2017, Pondělí
4. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 24. týden
Pro OP: Sv. Jana Maciase, řeholníka, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. září 2017
Druhé mezidobí, 24. týden
4. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich Církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
    zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
    plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti,
a udělit všem dary nehynoucí
    věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
    ctí vesmír celý. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

2, 8 – 3, 11. 16-21
Ezechiel povolán za proroka

     Hospodin ke mně promluvil:
2.8„Ty, synu člověka, slyš, co ti pravím, a nebuď vzpurný jako toto vzpurné plemeno; otevři ústa a jez, co ti dám." 9Viděl jsem ruku vztaženou ke mně, a v ní svinutou knihu. Rozvinul ji přede mnou; byla popsána uvnitř i zvenčí. Byly v ní napsány žalozpěvy, vzdechy a bědy.
    
3.1Tu mi řekl: „Synu člověka, cokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jdi a mluv k synům Izraele!“ 2Když jsem otevřel ústa, dal mi sníst tu knihu 3a řekl mi: „Synu člověka, nasyť své břicho a naplň své útroby touto knihou, kterou ti dávám!" Snědl jsem ji a zesládla mi v ústech jako med.
    
4Pak mi řekl: „Synu člověka, jdi k Izraelovu domu a mluv k nim moje slova. 5Neboť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, ale k Izraelovu domu; 6ani k mnohým národům nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, jejichž slovům bys nemohl rozumět: kdybych tě poslal k nim, oni by tě poslouchali. 7Izraelův dům však tě nebude chtít poslouchat, poněvadž nechtějí poslouchat mne: celý Izraelův dům má totiž drzé čelo a tvrdé srdce. 8Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela; 9jako diamant, tvrdší než křemen dělám tvou tvář. Neboj se jich a  nestrachuj se jich, neboť je to vzpurné plemeno."
    
10Na to mi řekl: „Synu člověka! Všechna má slova, která k tobě mluvím, si vlož do srdce, pozorně je slyš 11a jdi, odeber se k vyhnancům, k synům svého lidu, mluv k nim a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin, ať už poslechnou, nebo ne."
    
16Když pak minulo sedm dní, oslovil mě Hospodin: 17„Synu člověka! Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeneš je mým jménem. 18Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty ho nebudeš varovat, když mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého bezbožného chování a byl živ – umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. 19Když však budeš bezbožného varovat, ale on se neodvrátí od své bezbožnosti, od svého zvráceného chování, on jistě zemře pro svou nepravost, ty však sám sebe zachráníš.
    
20Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat nepravost, položím mu do cesty obtíže: on zemře, protožes ho nevaroval, pro svůj hřích umře a nevzpomene se na jeho spravedlivé skutky, které učinil: ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. 21Ale když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší: jistě bude živ, protože se dal napomenout, a ty sám sebe zachráníš."

RESPONSORIUM

Ez 3, 17; 2, 6; 3, 8

O. Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. * Neboj se jich, neměj strach z jejich řečí.
V. Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela. * Neboj se jich, neměj strach z jejich řečí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Augustina o pastýřích

(Sermo 46, 3-4: CCL.41, 530-531)

Pastýři, kteří pasou sami sebe

     Boží slovo se s nikým nemazlí. Podívejme se, jak oslovuje pastýře, kteří pasou sami sebe, a ne ovce. Sytíte se mlékem, odíváte vlnou, vykrmená zvířata zabíjíte, ale mé ovce nepasete. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené; nehledali ztracené, i co bylo silné, jste zahubili. Rozprchly se mé ovce bez pastýře.
     Pastýřům, kteří pasou sami sebe, a ne ovce, se zde říká, co mají rádi a nač nedbají. Nuže co rádi dělají? Sytíte se mlékem, odíváte vlnou. Proto apoštol říká: Kdo sází vinici, a nejí z jejích plodů? Kdo pase stádo, a nepožívá mléko od stáda? Vidíme tedy, že mlékem stáda je všechno to, čím Boží lid přispívá na časné živobytí představených. Neboť o tom právě mluvil apoštol, když říkal, co jsem připomněl.
     A ačkoli se apoštol sám rozhodl žít z práce vlastních rukou a nežádá od ovcí mléko, přesto řekl, že by měl na toto mléko právo a že to Pán ustanovil tak, aby ti, kdo zvěstují evangelium, také z  evangelia žili. A připomíná, že jiní spoluapoštolové tohoto práva využili: ne že by si ho neprávem osobovali, ale protože jim skutečně patřilo. On šel ještě dál a nebral si ani to, co mu patřilo. Odpustil jim i to, nač měl nárok; ale ani jiný nevymáhal něco, co by mu nepříslušelo. Pavel jen učinil víc. Snad tím přímo představoval milosrdného Samařana, který přivedl raněného do hostince a  řekl: Co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.
     Co víc bychom měli říkat o těch, kteří nevyžadují od stáda mléko? Jsou milosrdnější anebo spíš poskytují službu milosrdenství plněji. Mají možnost a dělají všechno, co mohou. Patří jim za to chvála, aniž bychom ovšem měli ty druhé odsuzovat. Vždyť ani sám apoštol nežádal, co bylo stanoveno. Ale jistě si přál, aby ovce mnoho rodily, a ne aby byly neplodné a měly málo mléka.

RESPONSORIUM

Ez 34, 15-16

O. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek, praví Pán, Hospodin. * Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené.
V. Posílím slabé, budu střežit tučné a silné. * Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna ...

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie