[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


15. září 2017, Pátek
3. týden žaltáře

Panny Marie Bolestné, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


používat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

15. září 2017
Panny Marie Bolestné, památka


V den po svátku Povýšení svatého kříže vzpomíná Církev na bolesti Panny Marie, které trpěla ve spojení se svým Synem. V 15. století se začíná šířit úcta k jejím sedmi bolestem: 1. při předpovědi Simeonově(Lk 2,34-35),2. při útěku do Egypta (Mt 2, 13-15), 3. při hledání ztraceného Ježíše v jeruzalémském chrámě (Lk 2, 41-52), 4. při cestě na Golgotu, 5. při ukřižování Ježíše, 6. při snímání Ježíše z kříže, 7. při ukládání Ježíše do hrobu. Od roku 1423 se začala slavit památka Panny Marie Bolestné v pátek před Květnou nedělí a v roce 1727 bylo její slavení rozšířeno pro celou Církev. Od roku 1667 ji slavil řád servitů jako hlavní svátek třetí zářijovou neděli; Pius VII. zavedl (1814) i tento druhý svátek pro celou Církev jako poděkování za svůj šťastný návrat ze zajetí a v roce 1913 byl pro něj stanoven den 15. září. Při úpravě kalendáře po II. vatikánském koncilu byly oba tyto svátky spojeny v jeden a slaví se dnešního dne.
MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Vedle kříže Matka stála,
slzy žalem prolévala,
když pněl na něm její Syn.

Její duši rozechvělou,
sklíčenou a rozbolněnou
roztínal meč ostřím svým.

Nevýslovně zarmoucena
byla Panna vyvolená,
Matka Pána našeho.

Jak se celá žalem chvěla
dobrá Matka, když viděla
trpět Syna drahého.

Kdo by za slzy se styděl,
kdyby Matku Pána viděl
v jejím bolu nesmírném?

Kdo by necítil s ní v hoři,
kdyby viděl Matku Boží
tolik trpět se Synem?

To pro hříchy lidu svého
vidí Syna zmučeného,
jak byl krutě zbičován.

Vidí, jak Syn sladký všemi
byl při smrti opuštěný,
jak vydechl duši Pán.

Dej mi, Kriste, po smrti mé,
ať mne tvoje Matka přijme
do tvé slávy vítězné. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22. 30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)

I

2 Pojď mě zachránit, Bože, *
      voda až k hrdlu mi sahá,

3 bořím se v hlubokém bahně, *
      jako by bezedné bylo,
   padl jsem do hlubin vodních, *
      proud mě strhuje s sebou.

4 Jsem už vysílen křikem, *
      hrdlo mám ochraptělé,
   oči mi hleděním slábnou, *
      jak čekám na svého Boha.

5 Víc, než mám na hlavě vlasů, *
      je těch, kdo mají mě v zášti,
   silnější nežli mé kosti
      jsou, kdo mě stíhají křivě. *
   Vrátit mám to, co jsem nevzal! –

6 Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
      prohřešky moje nejsou ti tajny.

7 Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
      kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
   ať kvůli mně se nedočká hanby, *
      kdo hledá Boha Izraele! –

8 Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
     pohana ulpěla na mé tváři.

9 Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
       synům mé matky jsem jako cizí. –

10 Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
       hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

11 Sebe jsem týral mnohými posty, *
       ale i to mi jen k potupě bylo. –

12 V pytli jsem chodil za pokání, *
       za to jsem jim byl leda pro smích.

13 Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
       opilci zpívají posměšky o mně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

14 Já však se modlím k tobě, Pane! *
       Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
    jak jenom ty se smilovat umíš, *
       jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

15 Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
       zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

16 aby mě proud už nestrhoval, †
       aby mě hloubka nepohltila, *
       ať propast nade mnou nezavře jícen! –

17 Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
       shlédni ke mně v svém milosrdenství!

18 Neukrývej se před služebníkem, *
       vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě! –

19 Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
       zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

20 Ty přece znáš mé ponížení, *
       před tebou stojí mí protivníci. –

21 Zahanbení mi zlomilo srdce, *
       potupa má je nezhojitelná;
    doufal jsem v soucit, ale marně, *
       v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

22 Žluč mi kapali do mého jídla, *
       v žízni mě octem napájeli.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

III

30 Já však jsem ubožák v bídě, *
       chraň mě svou pomocí, Bože!

31 Chci jménu Božímu zpívat, *
       vděčně je chválit a slavit.

32 To bude milejší Pánu, *
       nad žertvu rohatých býků. –

33 Těšte se, pokorní, z toho: *
       Kdo hledá Boha, ten sílí!

34 Neboť Pán ubohé slyší, *
       nezhrdne zajatci svými.

35 Chval ho nebe i země, *
       moře a vše, co v něm žije! –

36 Neboť Bůh zachová Sión, †
       zbuduje judská města; *
       budou v nich žít a sídlit

37 potomci těch, kdo mu slouží; †
       kdo jeho jméno ctí s láskou, *
       najdou v nich navždy svůj domov.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hledejte Pána a budete žít.

V. Pán nás naučí svým cestám.
R. A budeme chodit po jeho stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

3,1-33
Nářek a naděje

1Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
způsobené metlou jeho hněvu.
2Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
3Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.

4Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
5Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
6Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.

7Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
8Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
9Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.

10Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
11Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
12Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.

13Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
14Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
15Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.

16Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
17Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
18Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“

19Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
20Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
21Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:

22Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
23Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
24Volám: "Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat."

25Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
26Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
27Dobré je muži, když nese <
jařmo od svého mládí.

28Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
29Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
30Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.

31Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
32Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
33Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.

RESPONSORIUM

Pláč 3, 52.54.56.57.58; Sk 21, 23

O. Zajali mě moji nepřátelé bez důvodu, řekl jsem: Veta je po mně! Slyšel jsi můj hlas, Hospodine. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.
V. Jsem přece odhodlán pro jméno Pána, Ježíše nejen se dát svázat, ale i podstoupit smrt. * Řekl jsi: Neboj se! Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého opata Bernarda

(Sermo in dom. Infra oct. Assumptionis, 14-15:
Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 273-274)

U Ježíšova kříže stála jeho Matka

     O mučednictví Panny Marie se dovídáme z proroctví Simeonova i ze samotné zprávy o umučení Páně. Stařec Simeon říká o chlapci Ježíšovi: On je ustanoven jako znamení, kterému se bude odporovat. A Marii řekl: I tvou vlastní duší pronikne meč.
     Opravdu, blahoslavená Matko, tvou duší pronikl meč. Jinak, kdyby jí nepronikl, neprobodl by tělo tvého Syna. Neboť když tvůj Ježíš – on patří sice všem, ale zvláště tobě – vydechl naposled, ukrutné kopí se už ani nedotklo jeho duše; nešetřilo sice ani mrtvého, ale už mu nemohlo ublížit, jenom mu otevřelo bok; tvou duší však proniklo. Vždyť jeho duše už tam nebyla, ale tvoje nemohla být z těla vytržena. A tvou duší pronikla tak silná bolest, že tě můžeme právem uctívat jako víc než mučednici, neboť to, jak jsi v soucitu trpěla s ním, převyšovalo všechen pocit tělesného utrpení.
     Což pro tebe nebyla ostřejší než meč ta slova: Ženo, to je tvůj syn? Vždyť ta slova pronikala opravdu duší a zasahovala až do rozdělení duše a ducha. Jaká to výměna! Je ti odevzdán Jan místo Ježíše, služebník místo Pána, učedník místo Mistra, syn Zebedeův místo Syna Božího, pouhý člověk místo pravého Boha. Jak by tato slova nepronikla tvou duší, tak citlivou, když při pouhé vzpomínce na ně puká i naše srdce, ačkoli je kamenné a tvrdé jako železo?
     Nedivte se, bratři, že lze nazvat Marii mučednicí v duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost. K něčemu takovému mělo srdce Mariino daleko; kéž mají k tomu daleko i její nepatrní služebníci.
     Ale snad někdo řekne: „Což nevěděla předem, že Kristus zemře?“ Ano, nepochybně věděla. „Což nedoufala, že zase ihned vstane?“ Ano, jistě pevně doufala. „A přesto měla takovou bolest, když byl ukřižován?“ Ano, měla tak velikou bolest. Ale co je to s tebou, bratře, a odkud máš tu svou moudrost: proč se divíš víc tomu, že Maria trpěla spolu se svým Synem, než že on trpěl? Jestliže on mohl zemřít i tělesně, nemohla ona spolu s ním umírat v srdci? To první způsobila láska, nad kterou nikdo neměl větší; i to druhé způsobila láska, která po lásce Kristově neměla sobě podobnou.

RESPONSORIUM

Lk 23, 33; Jan 19,25; srov. Lk 2,35

O. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali ho tam. * U Ježíšova kříže stála jeho matka.
V. Tehdy její svatou duší pronikl meč bolesti. * U Ježíšova kříže stála jeho matka.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys posiloval Pannu Marii, když stála pod křížem svého Syna a prožívala jeho bolesti; pomáhej i své Církvi, aby účastí na Kristově utrpení dosáhla také slávy vzkříšení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie