[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


7. září 2017, Čtvrtek
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 22. týden
Sv. Melichara Grodeckého, kněze a mučedníka, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

7. září 2017
Druhé mezidobí, 22. týden
2. týden žaltáře


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

V. Pane, ke komu půjdeme?
R. Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

29, 1-14
Jeremiášův list vyhnancům

     1Tak zněl list, který poslal prorok Jeremiáš z Jeruzaléma předním mužům z vyhnanců, kněžím, prorokům i všemu ostatnímu lidu, odvlečenému Nabuchodonosorem z Jeruzaléma do Babylóna. 2Stalo se to potom, když musel odejít z Jeruzaléma král Jechonjáh, královna – matka, dvořané, judští i jeruzalémští hodnostáři, kováři a zámečníci. 3Poslal ho po Elasovi, synu Šafanovu, a po Gemarjáhovi, synu Chilkijáhovu, které vypravil judský král Sidkijáh k babylónskému králi Nabuchodonosorovi do Babylóna.
    
4Zněl: "Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, kteří byli odvlečeni z Jeruzaléma do Babylóna: 5Stavte domy a bydlete v nich; zakládejte zahrady a jezte jejich ovoce! 6Žeňte se a ploďte syny a dcery; dávejte svým synům ženy a své dcery vdávejte, ať rodí syny i dcery; množte se tam a nedopusťte, aby vás ubylo! 7Pečujte o blaho města, do kterého jsem vás vyvedl, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho blahobytu bude i váš blahobyt.
    
8Tak zajisté praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nedejte se svádět od vašich proroků, kteří jsou mezi vámi, ani od vašich hadačů a neposlouchejte jejich sny, které mívají! 9Neboť vám prorokují ve jménu mém lež; neposlal jsem je – praví Hospodin.
    
10Tak praví Hospodin: Teprve až se naplní Babylónu sedmdesát let, postarám se o vás a splním vám svůj slib: přivedu vás zase na toto místo. 11Znám své myšlenky, které mám o vás – praví Hospodin – to, co zamýšlím pro vaše blaho, a ne pro utrpení: dát vám budoucnost plnou naděje. 12Budete mě vzývat, budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším. 13Budete mě hledat, a naleznete mě, budete-li mě hledat celým svým srdcem. 14Dám se vám nalézt – praví Hospodin – přivedu vás ze zajetí, shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil praví Hospodin – vrátím vás tam, odkud jsem vás vyhnal."

RESPONSORIUM

Žl 104 (105), 1. 4; srov. Sir 2, 10

O. Slavte Pána, ctěte jeho jméno. * Dbejte o Pána a jeho sílu, stále hledejte jeho tvář!
V. Nikdo, kdo doufal v Pána, nebyl zklamán. * Dbejte o Pána a jeho sílu, stále hledejte jeho tvář!

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého papeže Lva Velikého

(Sermo 95, 1-2: PL 54, 461-462)

Vložím svůj zákon do jejich nitra

     Moji milí, když Pán Ježíš Kristus kázal evangelium o Božím království a léčil po celé Galileji různé nemoci, rozšířila se všude v Sýrii pověst o jeho mocných činech. A z celé Judeje proudily k nebeskému lékaři davy lidí. Poněvadž totiž my nevědomí lidé jen velmi neochotně věříme něčemu, co nevidíme, a neochotně doufáme v něco, co neznáme, musel Bůh pozemským dobrodiním a viditelnými zázraky povzbudit ty, jimž se mělo dostat nebeského poučení, aby nepochybovali, že ten, jehož nejlaskavější moc zakusili, přináší také učení, které vede ke spáse.
     A tak se Pán, aby proměnil vnější léky ve vnitřní a po zhojení těla uzdravil také duši, odloučil od zástupů, jež ho obklopovaly, a odešel do ústraní na blízké hoře. Tam zavolal apoštoly a z výšin svého tajemného trůnu jim svěřoval své vznešené učení. Již volbou místa, a vůbec tím, co činil, naznačoval, že to byl on sám, kdo se kdysi milostivě rozhodl promluvit k Mojžíšovi. Tehdy ovšem mluvil s hrozivou spravedlností, zatímco nyní se svatou mírností, aby se naplnilo, co bylo zaslíbeno slovy proroka Jeremiáše: Hle, blíží se dni, praví Hospodin, kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Po těch dnech, praví Hospodin, vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce.
     Takže ten, který mluvil k Mojžíšovi, mluvil také k apoštolům: rychlá ruka písaře Slova zapsala do srdce učedníků ustanovení Nové smlouvy. Nehalil jej však přitom jako kdysi žádný hustý oblak, ani strašlivý rachot ani blesky neodstrašovaly lid, aby nevystupoval na horu. Byla to klidná rozmluva přístupná sluchu všech kolemstojících. Laskavost milosti tak překonala příkrost zákona a duch synovství odstranil otrocký strach.
     A jaké je Kristovo učení, to vyjadřují jeho svaté výroky, v nichž ti, kdo touží dojít do věčné blaženosti, poznají stupně tohoto přešťastného výstupu. Blahoslavení chudí v duchu, říká, neboť jejich je nebeské království. Nebylo by snad jasné, o jakých chudých zde sama Pravda mluví, kdyby po slovech: Blahoslavení chudí, nedodal již nic, z čeho by nebylo patrné, o jakou chudobu jde. Pak by se zdálo, že už sama bída, pod jejímž těžkým a tvrdým tlakem mnozí trpí, stačí k tomu, aby člověk došel do nebeského království. Když ale říká: Blahoslavení chudí v duchu, ukazuje, že se lidem nebeského království dostane spíše pro pokoru smýšlení než pro nedostatek pozemských statků.

RESPONSORIUM

Žl 77 (78), 1-2

O. Poslyš, můj lide, mé naučení, * slovům mých úst nyní nastav uši!
V. K moudrému výroku otevřu rty, vyložím tajemství z dávných časů. * Slovům mých úst nyní nastav uši!

MODLITBA

Modleme se:
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie