[ schovat menu ]

« Srpen 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


13. srpen 2017, Neděle
3. týden žaltáře

19. NEDĚLE BĚHEM ROKU


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

13. srpen 2017
19. NEDĚLE BĚHEM ROKU


MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když smrt zlou přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane.

Žalm 144 (145)
Chvála Božího majestátu

Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)

I

1 Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *
      tvoje jméno slavit navždy, na věky.
2 Každodenně budu tebe oslavovat, *
      tvoje jméno chválit navždy, na věky. –

3 Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
      jeho velikost se nedá vystihnout.
4 Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
      o tvých mocných činech dále vypráví,
5 mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
      Velké divy tvé ať slaví písněmi,
6 o síle tvých činů s úctou hovoří, *
      nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
7 Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
      nad spravedlností tvou ať jásají!

8 Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
      shovívavý, plný milosrdenství.
9 Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
      jeho láska platí všemu stvoření. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky.

II

10 Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
      tobě zasvěcení ať tě velebí!
11 Ať tvou slavnou vládu připomínají *
      a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
12 Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
      sláva vznešeného tvého království.
13 Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
      nade všemi rody panování tvé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vláda tvá je vládou pro věky.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých.

III

13 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
14 Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
      všechny ponížené opět pozdvihne.
15 Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
      ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
16 ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
      dobrotivě sytíš všechno živoucí. –

17 Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
      plný milosti je ve všech skutcích svých.
18 Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
      všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
19 Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *
      slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
20 Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
      všechny bezbožné však stihne záhubou. –

21 Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
      Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
      vždy a do věčnosti, na věky všech věků!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých.

V. Můj synu, dbej na má slova.
R. K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ozeáše

11,1-11
Boží milosrdenství se neztrácí

Tak praví Hospodin:
    
1"Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho,
z Egypta jsem povolal svého syna.

2Čím více jsem je volal,
tím více se ode mě vzdalovali;
obětovali bálům,
pálili kadidlo modlám.

3Já jsem Efraima učil chodit,
bral jsem je na svá ramena,
ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral.

4Pouty laskavosti jsem je táhl,
provazy lásky;
byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím,
a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst.

    
5Vrátí se do egyptské země,
Asyr bude jeho králem,
protože se nechtěli obrátit!

6V jeho městech bude řádit meč,
vyhubí jeho mluvky
a zhltá je kvůli jejich záměrům.

    
7Můj lid se chystá mě opustit,
volají ho k výšinám, ale přitom ho nezdvihají.
Jak bych tě mohl vydat napospas, Efraime?

8Mám se tě zříci, Izraeli?
jak bych tě mohl vydat jako Admu,
naložit s tebou jako se Seboimem?
Obrací se ve mně srdce,
rozněcuje i soucit.

9Nebudu jednat podle žáru svého hněvu,
nezničím znovu Efraima,
neboť jsem Bůh, a ne člověk,
jsem svatý uprostřed tebe,
a nevzplanu hněvem.

    
10Půjdou za Hospodinem;
ozve se lvím hlasem,
neboť vydá svůj řev,
a se strachem přijdou synové od západu.

11S bázní přilétnou jak ptáče z Egypta,
jako holub z asyrské země;
usadím je v jejich domech"
– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

Oz 11,8.9; Jer 31, 3

O. Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. * Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh a ne člověk.
V. Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. * Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh, a ne člověk.

DRUHÉ ČTENÍ

Z "Rozhovoru o Boží prozřetelnosti" od svaté panny Kateřiny Sienské

(4,13; ed. latina, Ingolstadii 1583, ff. 19v-20)

V poutech lásky

     Můj nejsladší Pane, obrať laskavě své milosrdné oči na tento lid, a také na tajemné tělo své Církve. Neboť větší sláva vzejde tvému svatému jménu, když ušetříš tak veliké množství svých tvorů, než když odpustíš jenom mně ubohé, která jsem tolik urazila tvou velebnost. Jak bych se mohla těšit z toho, že užívám života, kdyby tvůj lid byl ve smrti? A kdybych viděla, že tvá nejmilejší snoubenka tone v temnotách hříchů pro chyby mé i chyby jiných tvých tvorů?
     Chci tedy a jako zvláštní milost si vyprošuji to, co chtěla ona nesmírná láska, která tě pohnula k tomu, abys stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby. Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s níž jsi sám v sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je. Jasně však poznávám, že pro svůj hřích právem pozbylo důstojnosti, kterou jsi ho obdařil.
     Stejná láska tě však pohnula k tomu, žes chtěl lidské pokolení opět se sebou smířit, a proto jsi nám dal slovo svého jednorozeného Syna. Ten se stal naším skutečným zprostředkovatelem, prostředníkem mezi námi a tebou, naší spravedlností. Neboť sám na sobě nesl a potrestal všechny naše nepravosti a hříchy, z poslušnosti, kterou jsi mu ty, věčný Otče, uložil, když z tvého rozhodnutí na sebe vzal naše lidství. Jaká to hlubina nezměrné lásky! Které srdce by mohlo být tak tvrdé, že by zůstalo nedotčeno a nebylo ani trochu raněno, když vidí, jak taková vznešenost sestoupila do takového propastného ponížení, jakým je naše lidská přirozenost?
     My jsme tvým obrazem a ty jsi obrazem naším, pro spojení, do něhož jsi v člověku vstoupil, když jsi věčné božství zahalil ubohým mrakem Adamova těla, narušeného hříchem. Jak k tomu mohlo dojít? Jenom tvá nevýslovná láska to způsobila. Nuže pro tuto nesmírnou lásku pokorně prosím tvou velebnost ze všech sil své duše; Prokaž milostivě svým ubohým tvorům milosrdenství.

RESPONSORIUM

Žl 100 (101),1-2

O. Zazpívám o lásce a o zákonu, na harfu, Pane, tobě budu hrát. * Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra.
V. Tak abych s nevinným a čistým srdcem celým svým domem mohl procházet. * Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra.

HYMNUS

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, * svatý, * svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie