lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

5. červen 2017
Panny Marie, Matky Církve, památka


Blahoslavené Panně Marii náleží titul Matky Církve, protože porodila Krista, Hlavu Církve, a stala se matkou vykoupených před tím, než její syn na kříži odevzdal ducha. Blahoslavený papež Pavel VI. slavnostně potvrdil tento titul v promluvě k otcům Druhého vatikánského koncilu dne 21. listopadu 1964 a vyzval, „aby Bohorodička byla ode dneška pomocí tohoto titulu ještě více ctěna a vzývána celým křesťanským lidem.“

MODLITBA SE ČTENÍM

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Panenská Matko, dcerou jsi
Synáčka svého drahého,
pokorná, ač vždy vzácnější
nad tvory světa celého.

Bůh též ve svém rozhodnutí
od věků dobu stanovil,
kdy naší přirozenosti
za ozdobu tě vyvolil.

I tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském
se Oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

4 Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!

6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.

8 Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.

10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

8 Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.

9 Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

10 Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.

11 A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!

13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!

15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

16 Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.

17 Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,

19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

29, 1-10; 30, 1. 9-23
Job si naříká na své soužení

    
29.1Job pokračoval ve své řeči a řekl:
2„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
3když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
4když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
5když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
6když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
    
7Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
8mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
9Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
10Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
    
30.1Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
    
9Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
10Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
11Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
12Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
13Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
14Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
    
15Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
16A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
17Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
18Celou silou mě chytá Bůh za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
19Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
    
20Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
21Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
22Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
23Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“

RESPONSORIUM

Job 30, 17. 19; 7, 16b

O. Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.
V. Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Hodil mě do bláta, podobám se prachu a popelu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy blahoslaveného papeže Pavla VI. u příležitosti ukončení třetího zasedání Druhého vatikánského koncilu

(21 listopadu 1964: AAS 56 [1964], 1015-1016)

Maria Matka Církve

     Když uvažujeme nad úzkým sepětím mezi Marií a Církví a prohlašujeme o přesvaté Panně Marii, že je Matkou Církve, je to pro její slávu a naši útěchu. Církev znamená celý lid Boží, věřící i jejich pastýři. Nazýváme ji Matkou plnou lásky a chceme, aby Bohorodička byla ode dneška pomocí tohoto titulu ještě více ctěna a vzývána celým křesťanským lidem.
     Ctihodní bratři, jedná se o titul, který není v křesťanské zbožnosti novinkou. Vždyť křesťané a celá Církev ji s oblibou oslovuje Matko! Tento titul skutečně patří k podstatě mariánské úcty, která nachází svůj základ v důstojnosti Matky vtěleného Slova.
     Tak jako božské mateřství je základem zvláštního vztahu mezi Marií a Kristem a její role v plánu spásy uskutečněné Kristem Ježíšem, stejně tak je toto mateřství základním kamenem vztahů mezi Marií a Církví, neboť ona je Matkou toho, který se od prvního okamžiku svého vtělení v panenském lůně sjednotil coby hlava se svým mystickým tělem, Církví. Z toho plyne, že Marie jako matka Kristova je také Matkou všech pastýřů a věřících, tedy Církve.
     Proto s duší plnou důvěry a v synovské lásce pozvedáme svoje oči k ní navzdory svojí nehodnosti a slabosti. Ta, která nám spolu s Ježíšem dala zdroj milosti, neopomene přispěchat Církvi na pomoc ve chvíli, kdy se Snoubenka Kristova, vybavená hojností darů Ducha Svatého, vydává s novým odhodláním přinášet spásu.
     Naše důvěra je o to víc podpořena a posílena, jakmile si uvědomíme velmi těsné vazby, které spojují naší nebeskou Matku s lidským pokolením. Přes veškeré bohatství obdivuhodných výsad, jimiž byla od Boha vybavena s cílem stát se důstojnou Matkou vtěleného Slova, zůstává nám přesto velmi blízká. Dcera Adamova jako my a tedy naše sestra pokud jde o pouto přirozenosti, byla uchráněna dědičného hříchu díky budoucím zásluhám Spasitele. K přednostem, které obdržela, připojila svou osobní ctnost odevzdané a příkladné víry, za což si zasloužila pochvalu z evangelia: „Blahoslavená, která jsi uvěřila.“
     Během svého života tedy uskutečnila dokonalý vzor Kristovy učednice, je zrcadlem všech ctností a dokázala vtělit evangelní blahoslavenství vyhlášená Kristem. Přes nesmírnou rozmanitost způsobů života a činností v ní celá Církev dosahuje nejvlastnějším způsobem dokonalého následování Krista.

RESPONSORIUM

Srov. Lc 1, 35

R. Duch Svatý sestoupil na Marii * a moc Nejvyššího ji zastínila.
V. Tu, která byla připojena k utrpení svého Syna, naplnil svými dary, aby byla Matkou vykoupených. * A moc Nejvyššího ji zastínila.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, milosrdný Otče, tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži svou Matku, Pannu Marii, také naší Matkou; dej, ať s její láskyplnou pomocí tvá Církev stále roste svatostí svých členů a shromažďuje v sobě všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

    Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i  zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie