[ schovat menu ]

« Září 2019 »
NePoÚtStČtSo
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930 


11. září 2019, Středa
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 23. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

11. září 2019
Druhé mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.

Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.

Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.

A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu

Vzbudil nám mocného Spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)

IV

39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *
       znelíbil si svého pomazaného.

40 Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *
       jeho korunu jsi svrhl do prachu.

41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *
       jeho opevnění změnil v sutiny.

42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *
       on sám nyní zůstal pro smích sousedům. –

43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *
       rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

44 Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *
       v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *
       do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *
       jeho samého jsi hanbou zahrnul.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

47 Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *
       Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *
       Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *
       kdo by se vymkl z dosahu podsvětí? –

50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *
       jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *
       že mám v hrudi nést posměch národů všech,

52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †
       jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

53      Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

1 Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

V. Pane, u tebe je pramen žití.
R. Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Žalozpěvů

1, 1-12.18-20
Zpustošení Jeruzaléma

1Ach, jak opuštěné sedí
město kdysi plné lidí!
Stalo se podobným vdově,
město kdysi slavné mezi národy;
vládkyně nad zeměmi
se octla v porobě.

2Bolestně pláče v noci,
slzy jí kanou po líci.
Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;
všichni přátelé ji zradili,
stali se z nich nepřátelé.

3Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,
pro množství svého modlářství.
Sídlí mezi pohany,
nenalézá klid;
dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,
když byl v tísni.

4Cesty k Siónu truchlí,
neboť nikdo nejde na slavnost;
všechny jeho brány jsou opuštěny,
vzdychá jeho kněžstvo,
jeho panny sténají,
sám je plný hořkosti.

5Zvítězili jeho odpůrci,
jeho nepřátelé mají úspěch,
neboť pro množství jeho nepravostí
na něj Hospodin seslal bolest;
jeho děti jdou do zajetí,
hnány svým protivníkem.

6Siónská dcera je zbavena
celé své krásy;
její knížata jsou jako berani,
kteří nenašli pastvu;
zhroutili se vyčerpáním
před tím, který je žene.

7Jeruzalém vzpomíná
na dny své bídy a svého bloudění,
na všechny své poklady,
které míval od pradávna,
když jeho lid upadal do moci nepřítele
a nikdo mu nepomohl.
Viděli to nepřátelé
a smáli se jeho zkáze.

8Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,
zhnusila se všem,
všichni její ctitelé jí pohrdli,
protože viděli její nahotu;
ona hlasitě vzdychá
a odvrací se.

9Na lemu jejích šatů lpí nečistota,
už se nestará o budoucnost,
klesla tak, že to vzbuzuje podiv,
nemá těšitele.
„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,
nepřítel jásá!“

10Protivník vztáhl svou ruku
na všechny její poklady;
vidí, jak do její svatyně
vcházejí pohané,
kterým jsi zakázal
vstoupit do tvého shromáždění.

11Všechen její lid sténá,
hledá chléb;
dává své skvosty za pokrm,
aby zachránil život.
„Shlédni, Hospodine, a uvaž,
jak jsem potupená!

12Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,
pohleďte a vizte,
zdali je bolest jako bolest má,
která mně byla způsobena,
jíž mě zasáhl Hospodin
v den svého rozjitřeného hněvu!

18Spravedlivý je Hospodin,
neboť jsem vzdorovala jeho slovu.
Nuže, slyšte to, všechny národy,
a pohleďte na mou bolest.
Moje panny i moji jinoši
odešli do zajetí.

19Volala jsem na své milence,
ti však mě zradili,
moji kněží a moji starci
zahynuli v městě,
když se sháněli po jídle,
aby zachránili život.

20Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,
v mých útrobách to vře,
srdce se mi v nitru svíjí,
že jsem se zpupně vzepřela,
venku vraždí meč,
uvnitř řádí smrt.“

RESPONSORIUM

Job 16, 17; Pláč 1, 16.18.12

O. Obličej od pláče mi zpuchl, neboť vzdálil se ode mne ten, který mě těšil. Slyšte to, všechny národy, a pohleďte na mou bolest, * zdali je bolest jako bolest má.
V. Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, * zdali je bolest jako bolest má.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého kněze Bruna

(Ps 84: edit. Cartusiae de Pratis, 1891, 376-377)

Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme

     Jak tvé příbytky jsou milé! Po nádvořích Páně touží, prahne duše má,1 to jest po vznešenosti nebeského Jeruzaléma, který je městem Božím.
     A žalmista také říká, proč touží přijít do Hospodinových nádvoří: Ano, Pane, ty, jenž jsi Bůh nebeských zástupů, můj králi a Bože můj, je to proto, že je šťastní jsou, kdo bydlí v tvém domě,2 v nebeském Jeruzalémě. Jako by říkal: Kdo by netoužil přijít do tvých nádvoří, když jsi Bůh, to jest Stvořitel i Pán zástupů a Král, a  když všichni, kdo bydlí ve tvém domě, jsou blažení? Nádvoří jsou zde žalmistovi totéž co dům, a když říká „šťastni“, naznačuje, že jde o takovou blaženost, jakou si vůbec lze představit. A protože tě mohou velebit oddanou láskou stále,3 to jest věčně, jsou zcela jistě blažení: nemohli by chválit věčně, kdyby nebyli věčně blažení.
     K této blaženosti nemůže nikdo dospět sám ze sebe, i kdyby měl naději, víru i lásku. Ale blaze člověku tomu, čili jen ten člověk té blaženosti dojde, jenž u tebe nalézá pomoc4 k  takovému výstupu do blaženosti, na jaký se ve svém srdci připravil. To znamená, že jen o tom můžeme říci, že dojde blaženosti, kdo se na ni připravil ve svém srdci mnohými ctnostmi a dobrými skutky a komu tvá milost k tomu dala sílu. Že se k ní totiž nikdo sám ze sebe nedostane, víme od Pána: Nikdo nevstoupil do nebe, rozuměj sám ze sebe, leč Syn člověka, který je na nebesích.5
     Říkám, že se chystá vystoupit v tomto slzavém údolí,6 to jest v tomto životě, který je ve srovnání s oním životem nízký a plný slz a utrpení, kdežto o onom životě bys mohl říci, že je to hora a že je plný radosti.
     Když však žalmista řekl blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, mohl by se někdo zeptat: A pomůže mu k tomu Bůh? Na to je odpověď, že Bůh blaženým opravdu pomáhá. Náš zákonodárce, totiž Kristus, který nám dal zákon, přece žehná a stále bude žehnat mnohonásobnými dary své milosti, jimiž všechny své naplní požehnáním, to jest povznese k blaženosti. A tímto požehnáním půjdou se silou stále větší7 vzhůru; a v  budoucnosti uvidí na nebeském Siónu Krista jako Boha bohů, neboť Kristus jakožto Bůh dá všem svým účast na svém božství. Dalo by se to říci i tak, že v těch, kdo tvoří Sión, bude duchovně vidět Boha bohů, totiž Trojici jako jednoho Boha. To znamená: svým rozumem v sobě uvidí Boha, kterého zde vidět nemohou, a bude Bůh všechno ve všem.8

     1 srov. Žl 83 (84), 2-3
     2 tamtéž, 5
     3 tamtéž
     4 tamtéž
     5 srov. Jan 3, 13
     6 Žl 83 (84), 6-7 (Vulg.)
     7 tamtéž, 8
     8 srov. 1 Kor 15, 28

RESPONSORIUM

1 Jan 3, 2-3

O. Už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. * Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
V. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. * Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 19-31

Po osmi dnech přišel Ježíš

     Navečer toho prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
     Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a dokud nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“
     Za týden byli učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a  Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili!“
     Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

MODLITBA

Modleme se:

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie