[ schovat menu ]

« Srpen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


16. srpen 2019, Pátek
3. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 19. týden
Sv. Štěpána Uherského, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. srpen 2019
Druhé mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Žalm 106 (107)
Poděkování za vysvobození

Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10, 36)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný!

2 Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
      vykoupení z nepřátelské moci!

3 Shromáždil je ze všech končin země, *
      kde je východ, západ, jih či sever. –

4 Bloudili nehostinnou pustinou, *
      nenacházeli místo k usídlení.

5 Hladem a žízní přitom strádali, *
      život v nich ponenáhlu vyhasínal.

6 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

7 Na správnou cestu on je uvedl, *
      aby tak došli místa k osídlení.

8 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

9 Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
      lačnící hrdlo plnil dobrotami. –

10 Vězeli ve smrtelných temnotách, *
      vrženi do bídy a do okovů,

11 že Božím příkazům se vzpírali *
      a opovrhli radou Nejvyššího.

12 I bylo jejich srdce zkrušeno, *
      že padali a nikdo nepomohl.

13 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

14 Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
      přelomil jejich okovy a strhl.

15 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal;

16 za to, že brány z bronzu rozrazil, *
      závory železné že zlomil vedví.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

II

17 Ochuravěli pro svou nepravost, *
      zkrušeni byli za své těžké viny.

18 Už se jim každý pokrm ošklivil, *
      takže už měli blízko k branám smrti.

19 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

20 Seslal své slovo, jím je uzdravil *
      a zachránil je opět před záhubou.

21 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

22 Ať přinášejí oběť děkovnou, *
      s jásotem rozhlašují jeho skutky! –

23 V lodích se vydávali na moře, *
      po mnoha vodách pluli za obchodem;

24 přitom pak díla Páně vídali, *
      žasli nad jeho divy v mořské hloubi.

25 Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
      ten mořské vlny do vysoka vzdouval.

26 Vzlétali k nebi, do vln padali, *
      že hrůzou v nich až duše zkomírala.

27 Zmítali, káceli se opile, *
      se vší svou dovedností byli v koncích.

28 Volali tedy k Pánu v úzkostech *
      a on je z jejich bídy vysvobodil. –

29 Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
      a zklidnilo se mořské vlnobití.

30 Radovali se z toho ztišení; *
      a přivedl je k touženému místu.

31 Ať chválí Pána za slitování, *
      za divy, které k dobru lidí konal!

32 Ať ve shromáždění ho velebí, *
      ve sboru starších ať jej oslavují!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

III

33 On proměňoval řeky v pouště, *
      prameny ve vyprahlou zem,

34 úrodné kraje v solné pláně *
      za to, že zlý byl tamní lid.

35 Poušť zase změnil na jezero, *
      vyprahlou hlínu na pramen: –

36 tam usídlil pak hladovící, *
      města si mohli zbudovat.

37 Zřídili pole, vinohrady *
      a měli hojnou úrodu.

38 Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
      i chovných zvířat měli dost. –

39 Ten však, jenž ponižuje mocné *
      a dá jim bloudit na poušti,

40 že zas jich ubylo a chřadli *
      pod tíhou strádání a ran,

41 chudáka ale zvedl z bídy, *
      jak stádo zmnožil jeho rod.

42 S radostí to vidí bohabojní, *
      všechna zloba musí sklapnout ústa.

43 Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
      V srdci chovej skutky lásky Páně!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.

V. Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
R. Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

7,7-20
Boží lid očekává odpuštění hříchů a záchranu.


    
7Já vyhlížím Hospodina,
čekám na Boha své spásy,
můj Bůh mě vyslyší!

    
8Neraduj se ze mne, má nepřítelkyně,
jestliže jsem padl, zase vstanu;
i když sedím v temnotě,
Hospodin je mé světlo.
Snesu Hospodinův hněv,

9neboť jsem zhřešil proti němu;
až se mé pře ujme,
zjedná mi právo,
přivede mě na světlo,
uzřím jeho spravedlnost.

10Má nepřítelkyně to uvidí,
hanba pokryje
tu, která si říká:
"Kdepak je Hospodin, tvůj Bůh?"
Budou se na ní pást mé oči,
nyní bude rozdupána
jako bláto na ulicích!
    
11Přijde den, kdy budou vystavěny tvé hradby,
v ten den budou tvé hranice rozšířeny.

12V ten den se bude k tobě chodit
od Asýrie až k Egyptu,
od Egypta až k Řece,
od moře k moři
a od hory k hoře.

13Ale země se stane pouští
kvůli svým obyvatelům,
pro ovoce jejich skutků.
    
14Pas, Hospodine, pastýřskou holí svůj lid,
stádce, které vlastníš,
ty, kteří přebývají v lesní samotě,
uprostřed úrodných krajin;
ať se pasou v Bašanu, v Gileadu
jako za pradávných časů.

15Ukaž nám divy své moci,
jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta.

16Pohané to uvidí a zastydí se
pro všechno své násilnictví;
položí si ruku na ústa
a jejich uši ohluchnou.

17Jako had budou lízat prach,
jako zemští plazi.
S třesením vylezou ze svých tvrzí
k Hospodinu, našemu Bohu –
budou se bát a před tebou strachovat.

18Který bůh je ti podoben?
Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,
promíjíš hřích.
Netrváš na svém hněvu navěky,
spíše máš zálibu v milosrdenství.

19Znovu se smiluješ,
nebudeš dbát na naše viny,
všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.

20Jakubovi ukážeš věrnost,
Abrahámovi svoji přízeň,
jak jsi přísahal našim otcům
od pradávných časů.

RESPONSORIUM

Srov. Žid 10, 37; Mich 7, 19

O. Přijde ten, který má přijít, a neomešká se; už nebude třeba se bát. * On je náš Spasitel.
V. Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí. * On je náš Spasitel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Paciána, biskupa v Barceloně

(Nn. 6-7: PL 13, 1093-1094)

Kdo je, Bože, podoben tobě, který ničíš nepravost?

     Jako jsme nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, tak nesme i podobnost s tím, který je z nebe. Neboť první člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe.1 Budeme-li to činit, moji milí, již tedy nezemřeme. I když se toto naše tělo rozpadne, budeme žít v Kristu, jak on sám říká: Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.2
     Ostatně na základě svědectví samého Pána máme jistotu, že Abrahám, Izák a Jakub i všichni Boží svatí žijí. Neboť Pán o nich říká: Oni všichni však žijí. Vždyť Bůh je Bohem živých, ne mrtvých.3 A apoštol o sobě říká: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Mám touhu zemřít a být s Kristem.4 A jinde: Dokud jsme v tomto těle, jsme jako v cizině, daleko od Pána. V nynějším stavu totiž jen věříme, ale dosud ho nevidíme.5 To tedy znamená, že věříme milovaní bratři. Ostatně: Máme-li naději jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.6 Pozemský život mají, jak sami vidíte, i dobytek, šelmy a ptáci stejně jako my, anebo dokonce delší. Vlastní člověku je však to, co mu dal Kristus skrze Ducha Svatého, to jest věčný život, jestliže už ovšem nehřešíme. Neboť tak jako zlými činy smrt přivoláváme, ctností jí unikáme; takže zlými činy se život ztrácí, ctností se uchovává. Neboť odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život v Ježíši Kristu, našem Pánu.7
     On to je, kdo nás vykupuje, neboť nám odpustil všecky hříchy, jak praví apoštol, zrušil dlužní úpis o neposlušnosti, který svědčil proti nám, nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž, vyšel z těla, mocnosti pekla vystavil potupě a nad nimi triumfoval.8 Osvobodil zajaté a zlomil naše pouta, jak kdysi řekl David: Pán utištěným dopomáhá k právu, Pán to je, kdo vězňům vrací volnost, Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout.9 A jinde: Tys moje pouta rozvázal, děkovnou oběť přinesu ti.10 Byli jsme tedy zbaveni pout, a to když jsme skrze svátost křtu přijali Pánovo znamení; osvobodila nás Kristova krev a Kristovo jméno.
     Ano, moji milí, jednou jsme omýváni, jednou osvobozováni, jednou přijímáni do nesmrtelného království. Jedinkrát jsou šťastni ti, jimž byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy jsou přikryty.11 Pevně si proto držte, co jste přijali, šťastně to uchovávejte a už nehřešte. Zachovejte se od nynějška čistí a neposkvrnění až do dne Páně.

     1 srov. 1 Kor 15, 49.47
     2 Jan 11, 25
     3 srov. Mt 22, 32
     4 Flp 1, 21.23
     5 srov 2 Kor 5, 6-7
     6 1 Kor 15, 19
     7 Řím 6, 23
     8 srov. Kol 2, 13-15
     9 Žl 145 (146), 7-8
     10 Žl 115 (116), 16-17
     11 srov. Žl 31 (32), 1

RESPONSORIUM

1 Kor 15, 47.49; Kol 3, 9.10

O. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.
V. Svlečte ze sebe člověka starého a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Lukáše

24, 1-12

Proč hledáte živého mezi mrtvými?

     Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu.
     Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji: Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Vzpomněly si na ta jeho slova.
     Vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova; a ještě i některé jiné, které byly s nimi, to všechno pověděly apoštolům. Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.
     Petr se však zvedl a běžel k hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.

MODLITBA

Modleme se:

Všemohoucí věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie