[ schovat menu ]

« Květen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


31. květen 2019, Pátek
2. týden žaltáře

Navštívení Panny Marie, svátek


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

31. květen 2019
Sv. Justina, mučedníka, památka


Narodil se na začátku 2. století v samařském Sichemu (dnešní Nablus). Pocházel z řecké pohanské rodiny. Po přijetí křtu se věnoval vyučování a obhajobě křesťanské nauky. Jako nejstarší křesťanský teolog, snažící se spojit řeckou platónskou filozofii s  křesťanstvím, zanechal po sobě několik spisů, z nichž nejznámější jsou dvě "Apologie" a "Dialog s Tryphonem". V nich podal svědectví o liturgii, katechezi a o víře ve skutečnou přítomnost Krista pod svátostnými způsobami. Otevřel si v Římě filozofickou školu, ale byl udán, že je křesťanem, předvolán před soudce a spolu s pěti dalšími muži a jednou ženou podstoupil kolem roku 165 mučednickou smrt.

VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Přej, mučedníku blažený,
jas vítěznému svému dni:
vždyť za svou krev jsi v odměnu
obdržel slávy korunu.

Z tmy světa tebe tento den,
v němž zdolals kata se soudcem,
povznesl k sídlům nebeským
a spojil v blahu s Kristem tvým.

V andělském sboru se dnes již
ve sněhobílém rouchu skvíš,
jež pro svědectví statečné
jsi omyl v lázni krve své.
(omylas v lázni krve své.)

Pros za nás teď a při nás stůj,
ať Kristus laskavý sluch svůj
už nakloní k nám milostiv
a netrestá náš každý hřích.

Na chvíli aspoň sestup sem
s Kristovou přízní zároveň,
ať smysly, na nichž hříchy lpí,
slast odpuštění pocítí.

Čest budiž Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem
za to, že věnčí hlavu tvou
zářivé slávy korunou. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa

Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)

I

1 Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
      jak až na věky je milosrdný! –

2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
      kdo vypoví všechnu jeho slávu?

3 Blaze těm, kdo zachovají právo, *
      kdo si vždycky vedou spravedlivě! –

4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
      přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
      radovat se radostí tvých věrných *
      a tvým dědictvím se honosit! –

6 Hřešili jsme jako naši předci, *
      žili bezbožně v nepravosti.

7 Naši předci za egyptských časů *
      nechápali tvoje velké divy,
   nemyslili na tvá dobrodiní, *
      vzepřeli se Pánu u moře.

8 Zachránil je přesto pro své jméno, *
      aby ukázal svou velkou moc. –

9 Proti moři zahrozil a vyschlo, *
      vodou je jak stepí provedl.

10 Vytrhl je z ruky nenávistných, *
      vykoupil je z moci nepřátel!

11 Spláchly vody jejich protivníky, *
      ani jediný z nich nezůstal.

12 Tehdy jeho slovům uvěřili, *
      tehdy zapěli mu chvalozpěv. –

13 Zas však jeho skutků zapomněli, *
      nevyčkali, jak on rozhodne,

14 chtivostí se v poušti dali strhnout, *
      pokoušeli Boha v pustině.

15 Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
      ale s tím i zhoubnou nákazu. –

16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
      na Árona, zasvěcence Páně:

17 Datana pak pohltila země, *
      zasypala Abiramův houf,

18 rozmohl se požár v jejich tlupě, *
      sžehl plamenem ty bezbožné. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

II

19 U Horebu odlili si tele, *
      modle kovové se klaněli,

20 a tak svoji slávu zaměnili *
      za podobu býložravce z kovu.

21 Na Zachránce Boha zapomněli, *
      jaké konal divy v Egyptě,

22 jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
      jaký v Rudém moři velediv.

23 Už se chystal k jejich zahubení, *
      kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
   nebyl se jich vůči němu zastal, *
      aby zdržel zhoubný jeho hněv. –

24 Opovrhli vytouženou zemí, *
      jeho slovům věřit odmítli,

25 ustavičně reptali v svých stanech, *
      hlasu Páně odpírali sluch.

26 Vztáhl na ně paži přísahaje, *
      že je v poušti zcela rozmetá,

27 v národech že rozptýlí rod jejich, *
      rozpráší je po všech končinách. –

28 Přidali se k Baál Peórovi, *
      z žertev mrtvých bohů jídali.

29 Hanebnostmi popouzeli Pána, *
      až je stihla rána morová.

30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
      a tak mor byl opět odvrácen.

31 Což mu připočteno za zásluhu *
      z rodu do rodu a na věky. –

32 U vod meribských pak rouhali se, *
      že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

33 neboť tak mu rozdráždili mysl, *
      že byl stržen k slovům nemoudrým. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

III

34 Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
      jak jim bylo Pánem řečeno,

35 nýbrž s pohany se pomísili, *
      chytili se jejich špatností.

36 Uctívali s nimi jejich modly, *
      které pro ně byly nástrahou, –

37 takže svoje syny a své dcery *
      přinášeli v oběť démonům.

38 Nevinnou krev marně prolévali, *
      krev svých dětí, synů jako dcer,
   na oltáři kananejských model, *
      hříchem krve znesvětili kraj.

39 Tak se svými skutky poskvrnili, *
      takto byli Bohu nevěrní! –

40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
      pojal odpor k svému dědictví.

41 V ruce pohanů je proto vydal; *
      vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

42 Utiskovali je nepřátelé, *
      jejich moci byli poddáni. –

43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
      oni však mu vzdorovali stále; *
      do svých vin se propadali dál.

44 On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
      kdykoli je slyšel naříkat, –

45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
      z lásky nesmírné se slitoval,

46 takže vzbudil soucit k nim i u všech, *
      u kterých se octli v zajetí. –

47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
      shromáždi nás z krajin pohanských,
   ať tvé svaté jméno velebíme, *
      slávou tvou se smíme honosit! –

48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
      od počátku věků na věky! *
      Všechen lid ať nyní volá: Staň se!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.

V. I když mě postihly útlak a tíseň. Aleluja.
O. Přesto se těším z tvých ustanovení. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

3, 11-17
Láska k bratřím

     11To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. 12Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
    
13Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. 14My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
    
16Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. 17Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?

RESPONSORIUM

1 Jan 3,16.14a

O. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
V. Víme, že jsme přešli ze smrti do života a proto milujeme bratry. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů

(Cap. 1-5: cf. PG 6, 1566-1571)

Přidržel jsem se pravého učení křesťanů

     Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: "Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!" Justin odpověděl: "Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho Spasitele Ježíše Krista."
     Rustikus řekl: "K jakému učení se hlásíš?" Justin na to: "Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu."
     Prefekt Rustikus se zeptal: "Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?" A Justin přisvědčil: "Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry."
     A prefekt Rustikus řekl: "Co je to za učení?" Justin odpověděl: "My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný Stvořitel a Tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi."
     Rustikus se otázal: "Jsi tedy křesťan?" A Justin odpověděl: "Ano, jsem křesťan."
     Nato řekl prefekt Justinovi: "Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?" Justin potvrdil: "Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa."
     Prefekt Rustikus řekl: "Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?" Justin odpověděl: "To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté."
     Prefekt Rustikus pravil: "Vraťme se však k věci, o níž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům." Justin odpověděl: "Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti."
     Prefekt Rustikus prohlásil: "Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení." Justin odpověděl: "Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele." Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: "Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme."
     Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: "Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu."
     S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.

RESPONSORIUM

Sk 20, 21.24; Řím 1, 16

O. Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
V. Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.

KANTIKA

Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.

První kantikum

Iz 63, 1-5
Pán vítězí nad nepřáteli

Zvítězili Beránkovou krví. (Zj 12, 11)

Kdo tedy přichází z Edomu, *
    z Borsy, v zářivém šatě,
nádherně zahalený ve svém plášti, *
    a jde kupředu v plnosti své síly? -

"Jsem to já, jenž mluvím spravedlivě *
    a mám moc, abych zachraňoval."
Odkud ta červeň na tvém plášti, *
    proč jsi oblečený jako ten, kdo šlape v lisu? -

Sám jsem šlapal v kádi *
    a z mužů mého lidu se mnou nebyl ani jediný.
A tak jsem je pošlapal ve svém hněvu, *
    dupal jsem po nich ve svém rozlícení,
jejich krev stříkala na můj šat *
    a potřísnil jsem si celý oděv. -

Neboť mám v srdci den hněvu, *
    přichází rok mé odplaty.
Dívám se: nikdo, kdo by mi pomohl! *
    Ukazuji svou úzkost: nikdo, kdo by mě podpořil!
Tu mi přišla na pomoc má paže, *
    podpořila mě má rozlícenost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Oz 6, 1-6
Pán je milosrdný a líbí se mu láska, ne oběti

Kristus vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem. (1 Kor 15, 4)

"Pojďte, vraťme se k Pánu. †
    Rozdrásal, uzdraví nás; *
    udeřil, obváže nám rány;
po dvou dnech nám dá nazpět život, †
    třetího dne nás pozdvihne *
    a budeme před ním žít.
Poznejme, snažme se poznat Pána; *
    jeho příchod je jistý jako jitřenka;
přijde k nám jako prudká přeháňka, *
    jako jarní déšť, jenž zavlažuje zemi." –

Co s tebou udělám, Efraime? *
    Co s tebou udělám, Judo?
Vždyť vaše láska je jako ranní oblak, *
    jako rosa, jež se brzy ztrácí.
Proto jsem je prostřednictvím proroků rozsekal na kusy †
    zabil jsem je slovy svých úst *
    a můj soud vyvstane jako světlo.

Neboť láska se mi líbí, a ne oběti, *
    poznání Boha spíš než celopaly.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sof 3, 8-13
Ti, kdo zbudou z Izraele, budou nakonec spaseni

Izaiáš prohlašuje o Izraeli: I kdyby bylo synů Izraele jako mořského písku, bude zachráněna jen malá část. (Řím 9, 27)

Proto na mne počkejte, je výrok Páně, *
    v den, kdy povstanu jako žalobce;
neboť jsem nařídil, aby se sešly národy, *
    shromáždila se království,
abych na vás vylil svou rozlícenost, *
    veškerý žár svého hněvu.
Vždyť ohněm mé žárlivosti *
    bude pohlcena celá země. -

Ano, tehdy dám národům čisté rty, †
    aby všechny mohly vzývat jméno Páně *
    a sloužit mu pod jediným jhem.
Z druhého břehu etiopských řek mi moji prosebníci *
    přinesou můj obětní dar. –

Toho dne se už nebudeš stydět za všechny zlé skutky, *
   jichž ses proti mně dopustil,
neboť z tvého středu odstraním *
   tvé vítězoslavné povýšence
a přestaneš se naparovat *
    na mé svaté hoře.
Uprostřed tebe ponechám *
    jen pokorný a skromný lid. -

A ve jménu Páně bude hledat útočiště
    zbytek Izraele.
Už se nebudou dopouštět nepravosti,
    už nebudou říkat lež
v jejich ústech se už nenajde *
    klamný jazyk. –
Budou však moc pást a odpočívat si,*
    aniž by je kdo znepokojoval. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pojďme a klaňme se tomu, který vstal z mrtvých, vždyť skrze kříž vzešla světu radost, aleluja.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie