[ schovat menu ]

« Březen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31 


25. březen 2019, Pondělí
3. týden žaltáře

Zvěstování Páně, slavnost


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

25. březen 2019
Doba postní, 3. týden
3. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Žalm 67 (68)
Bůh přichází jako vítěz

Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary. (Ef 4, 8)

I

2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé, *
      prchají před ním, kdo ho nenávidí.

3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí; †
      a jako vosk se taví nad plamenem, *
      tak hynou hříšníci před Boží tváří.

4 A spravedliví před Bohem se těší *
      a jásají a veselí se blahem. –

5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno, †
      razte mu dráhu, pouští přichází. *
      Jásejte Pánu, radujte se v něm!

6 Je otcem sirotků a vdovy chrání *
      náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni.

7 Bůh, který dává domov opuštěným, †
      zajaté na svobodu vyvádí, *
      vzpurníky nechá však žít v pustině. –

8 Bože, když vyšels v čele svého lidu *
      a když jsi před ním kráčel po poušti,

9 země se třásla, nebe roztékalo *
       před Bohem, jenž je Bohem Izraele.

10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy, *
       své dědictví, už vadnoucí, jsi vzkřísil.

11 Tam utábořilo se tvoje plémě, *
       z lásky dals, Pane, domov poníženým.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bůh povstal, prchají před ním, kdo ho nenávidí.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

II

12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo: *
       „Rozprášil četná vojska Svrchovaný!"

13 Králové s vojsky běží, utíkají! *
       Strážkyně domu rozděluje kořist.

14 Zatímco vy si mezi stády spíte, *
       postříbřila se křídla holubice,

15 perutě její zaskvěly se zlatem, *
       klenoty jako sněhem na Salmonu. –

16 Bašanské hory, to jsou hory mocné, *
       bašanské hory, to jsou hory mračné.

17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory, †
       k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo? *
       Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.

18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců: *
       Pán ze Sinaje do svatyně vchází.

19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti *
       a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
    Tam pak jsi přijal darem lidi za své, *
       i ty, co brání se dlít v domě Páně. –

20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu; *
       on sám nás nese, je nám pomocníkem.

21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, *
       Pán, který ze smrti zná východisko.

22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům, *
       temeno těm, kdo setrvávají v hříších. –

23 "I z Bašanu je přivedu," Pán praví, *
       "přivedu ti je třeba z hlubin moře,

24 ať nohy můžeš umývat si v krvi, *
       jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání, Pán, který ze smrti zná východisko.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

III

25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš, *
       můj král a Bůh jak vchází do svatyně.

26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci, *
       uprostřed panny do bubínků tlukou.

27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí, *
       ve slavném shromáždění Izraele.

28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu, †
       pak judská knížata a jejich pokřik, *
       knížata Zabulona, Neftaliho. –

29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně, *
       svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás

30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem, *
       ať králové ti přinášejí dary!

31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných *
       a všechny, kdo jsou pány nad národy!
    Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí, *
       rozmetej všechny válečnické kmeny!

32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů, *
       ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští! –

33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa, *
       jen hrajte na počest a k chvále Pána,

34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem! *
       Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem: –

35 "Ctěte moc Páně! Září v Izraeli *
       a jeho velká moc až nad oblaky."

36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni, †
       Bůh Izraele dává moc a sílu *
       národu svému. Veleben buď Pán!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte Bohu všechny říše světa, jen hrejte na počest a k chvále Pána.

V. Hle, teď je ta doba příhodná.
O. Hle, teď je ten den spásy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

31, 1-20

Zlaté tele

     1Když lid viděl, že Mojžíš dlouho z hory nesestupuje, shromáždili se k Árónovi a řekli mu: „Nuže, udělej nám bohy, kteří by šli před námi, protože nevíme, co se přihodilo Mojžíšovi, tomu člověku, který nás vyvedl z egyptské země.“ 2Árón jim odpověděl: „Sejměte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste mi je!“
     3Všechen lid tedy sejmul zlaté náušnice, které měli na uších, a přinesli je Árónovi. 4Vzal jim je z rukou, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. Řekli: „To jsou tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země!“ 5Když to Árón uviděl, zbudoval před ním oltář a dal provolat: „Zítra bude Hospodinova slavnost!“ 6Nazítří časně vstali, obětovali celopaly a přinesli pokojné oběti. Pak si lid sedl, aby jedl a pil. Nakonec se dali do nevázaného reje.
     7Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. 8Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.“ 9Hospodin řekl dále Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ.“
     11Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země? 12Proč mají říkat Egypťané: Do zkázy je vyvedl, aby je povraždil v horách, aby je vyhubil z povrchu země. Upusť od svého planoucího hněvu, slituj se nad svým lidem, jemuž hrozí zkáza. 13Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, a zdědí ji navěky.“ 14A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.
     15Mojžíš sestupoval z hory, v rukou dvě desky svědectví, desky psané po obou stranách, na jedné i na druhé straně. 16A ty desky byly dílo Boží, a to písmo bylo písmo Boží, vyryté na deskách.
     17Tu Jozue slyšel, jak lid hlučí, a řekl Mojžíšovi: „V táboře je válečný ryk.“ 18Ale on odpověděl: „To nejsou zpěvy vítězů, to nejsou žalozpěvy poražených, já slyším zpěv dvou sborů.“ Když se Mojžíš přiblížil k táboru a uviděl tele i tance, vzplanul hněvem, odhodil desky z rukou a pod tou horou je roztřískal. Potom vzal tele, které udělali, a spálil ho v ohni, rozemlel na prach, nasypal na vodu a dal pít synům Izraele.

RESPONSORIUM

Žl 105 (106), 20.21.22; Řím 1, 21.23

O. Svoji slávu zaměnili za podobu býložravce z kovu. * Na Zachránce Boha zapomněli, jaké konal divy v Egyptě, jaký v Rudém moři velediv.
V. Jejich nemoudrá mysl se zatemnila, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení něčeho pomíjivého. * Na Zachránce Boha zapomněli, jaké konal divy v Egyptě, jaký v Rudém moři velediv.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa

(Sermo 43: PL 52, 320.322)

Modlitba klepe na dveře, půst vyprošuje, milosrdenství dostává

     Bratři, jsou tři věci, na nichž stojí víra, spočívá zbožnost a trvá ctnost: modlitba, půst a milosrdenství. Kvůli čemu modlitba klepe, to půst vyprošuje a milosrdenství dostává. Modlitba, milosrdenství a půst, to je trojice tvořící jednotu a dávající si navzájem život.
     Neboť duší modlitby je odříkání a životem odříkání je slitovnost. Nikdo ať je neodtrhuje, nemohou být odděleny. Kdo má jen jedno z nich a nemá zároveň i ostatní, nemá vlastně nic. Takže ten, kdo se modlí, ať se i postí. Kdo se postí, ať se i slitovává. A ať slyší prosebníka, kdo sám chce být vyslyšen. Boží sluch si otevírá, kdo vlastní sluch nezavírá tomu, který ho prosí.
     Kdo se postí, měl by vědět, co všechno to vlastně znamená: že má mít soucit s hladovým, když chce, aby Bůh cítil s jeho vlastním hladem. Že se sám má slitovávat, kdo doufá ve slitování.1 Kdo hledá spravedlnost, že ji sám má činit. Kdo chce, aby mu bylo dáno, že sám má dávat. Je špatný prosebník, kdo jinému odpírá, oč sám pro sebe žádá.
     Člověče, tvé milosrdenství by se mělo řídit následujícím pravidlem: Jakým způsobem, nakolik a jak rychle chceš ty sám dosáhnout milosrdenství, tak rychle, tolik a takovým způsobem se ty slitovávej nad druhými.
     Nuže tedy, modlitba, milosrdenství a půst ať jsou naší jedinou záštitou u Boha, naší jedinou obhajobou i naší jedinou modlitbou v trojí podobě.
     A tak co jsme nedbalostí ztratili, získávejme zpět postem a odříkáním. Obětujme v odříkání svou duši, neboť není nic lepšího, co bychom mohli Bohu nabídnout, jak dosvědčuje i Prorok, když říká: Má oběť, Pane, je zkroušený duch, zdrcené srdce Bůh neodmítne.2
     Obětuj svou duši Bohu, člověče, a nabídni mu oběť postu a odříkání; ať je to oběť čistá, oběť svatá, oběť živá, která by zároveň zůstala tobě i byla dána Bohu. Kdo by toto Bohu nedal, nebude ospravedlněn, protože ten, kdo chce dát samého sebe, má vždycky co nabídnout.
     Aby však tato osobní oběť byla přijata, musí být spojena s milosrdenstvím: půst nevydá plody, není-li zavlažován milosrdenstvím, trpí suchem, jestliže milosrdenství vysychá. Co je déšť pro půdu, to je milosrdenství pro půst. Ten, kdo se postí, by marně zušlechťoval srdce, očišťoval tělo, vykořeňoval chyby, zaséval ctnosti; jestliže by nepřidal proudy milosrdenství, nesklidí žádnou úrodu.
     Člověče, když se postíš, věz, že jestliže se postí tvé milosrdenství, trpí újmou celé tvé pole; a co ve svém milosrdenství rozdáš, mnohonásobně se vrátí do tvé sýpky. Hleď tedy, abys neztrácel tím, že schraňuješ, ale shromažďuj si tím, že rozdáváš. Věz, že když dáváš chudákovi, dáváš sobě. Protože co nenecháš druhému, to nebudeš mít.

     1 srov. Mt 5, 7; 18, 23-25; Lk 6, 36
     2 srov. Ž 50 (51), 19

RESPONSORIUM

Tob 12, 8.9

O. Dobrá je modlitba s postem a almužna. * Almužna očišťuje od každého hříchu.
V. Ti, kdo rozdávají almužnu, budou nasyceni životem. * Almužna očišťuje od každého hříchu.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Marka  

9, 30-48

Syn člověka bude zabit, ale třetího dne vstane

     Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
     Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
     Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“
     Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
     Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
     Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně.
     Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
     Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, provázej nás svou milostí a pomáhej nám, abychom ti oddaně sloužili. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie