[ schovat menu ]

« Únor 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728 


24. únor 2019, Neděle
3. týden žaltáře

7. NEDĚLE BĚHEM ROKU


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

24. únor 2019
První mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

2, 1-3. 12-26
Marná je rozkoš a lidská moudrost

     1Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí; užívej rozkoše!“ A hle - i to je marnost.
2O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“
A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“

     3Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti – přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi dělat tady dole po všechny dny života.
     12Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce? To, co už dělal předtím. 13Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo předčí tmu.
14„Moudrý vidí před sebou,
ale hlupák kráčí v temnotě.“
Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.

     15A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“ 16Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.
    
17Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem, všechno je marnost a chytání větru. 18Proto se mi zošklivila všechna má práce, kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. 19Kdo ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. 20Proto jsem ztratil všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. 21Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.
     22Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? 23Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
     24Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. 25Neboť kdo by mohl jíst a pít bez Boha? 26Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.
 

RESPONSORIUM

Kaz 2, 26; 1 Tim 6, 10

O. Člověku, který je mu milý, dává Bůh moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. * I to je marnost a chytání větru.
V. Kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravili si mnoho bolestí. * I to je marnost a chytání větru.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého biskupa Řehoře z Nyssy na knihu Kazatel

(Hom. 5: PG 44, 683-686)

Oči moudrého jsou upřeny k jeho hlavě.

     Jestliže duše pozvedne oči ke své hlavě1 – a tou je Kristus, jak vykládá Pavel – bude se těšit blaženému, jasnému vidění, neboť bude mít oči upřeny tam, kde není žádná temnota zla. Veliký Pavel i jiní, kteří se mu velikostí podobali, upírali oči k hlavě, a podobně všichni, kdo žijí, pohybují se a jsou v Kristu.2
     Tak jako ten, kdo je na světle, nemůže zároveň vidět tmu, právě tak se ani ten, kdo upřeně hledí na Krista, nemůže upnout na něco marného. Kdo totiž upírá oči k  hlavě – přičemž hlavou míníme počátek a základ všeho – upírá oči k veškeré ctnosti (a Kristus je přece ctnost dokonalá), k pravdě, spravedlnosti, neporušitelnosti, k veškerému dobru. Oči moudrého jsou na jeho hlavě, hlupák kráčí v temnotě.3 Kdo si totiž nestaví světlo na svícen, ale dává je pod postel,4 ten si ze světla udělal temnotu.
     Naproti tomu je i mnoho těch, kdo své úsilí obracejí ke vznešeným věcem a  zaměstnávají se hleděním na to, co je skutečností nejskutečnější. A přesto je považují jakoby za slepé a neužitečné. Za takového se s chloubou prohlašuje i  Pavel, když říká, že je blázen pro Krista. Ve své rozumnosti a moudrostí se nezaměstnával ničím z toho, oč se obyčejně na této zemi snažíme. Proto říká: My jsme blázni pro Krista.5 To je jako by řekl: Jsme slepí ve věcech běžného života, protože hledíme vzhůru, máme oči upřené k hlavě. Proto neměl střechu nad hlavou ani stůl, proto byl chudý a bez domova, proto se lopotil o hladu a žízni.6
     A kdo by jej nepovažoval za ubohého, kdyby ho viděl v okovech, zmučeného ranami, zápasícího s vlnobitím na širém moři při ztroskotání lodi s pouty na rukou?7 Ale ani přitom, když prožíval mezi lidmi takové věci, nepřestával mít oči obrácené k  hlavě, a říkal: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy, od lásky, která je v  Ježíši Kristu? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?8 To je jako by řekl: Kdo mi vypíchne oči z hlavy a  zasadí je na místo, po kterém se šlape?
     Také nám Pavel přikazuje, abychom si počínali podobně, když nás vybízí, abychom mysleli na to, co pochází shůry.9 Je to jako by řekl: Mějte oči upřené k hlavě.

     1 sorv. Kaz 2, 14
     2 srov. Sk 17, 28
     3 srov. Kaz 2, 14
     4 srov. Mt 5, 15
     5 1 Kor 4, 10
     6 srov. 2 Kor 11, 27
     7 srov. 2 Kor 11, 25; Sk 27, 25
     8 Řím 8, 35
     9 Kol 3, 1
 

RESPONSORIUM

Žl 122 (123), 2; Jan 8, 12

O. Jako oči služebníků tkvějí na Pánových rukou, * tak i naše oči hledí k Pánu, jenž je naším Bohem.
V. Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. * Tak i naše oči hledí k Pánu, jenž je naším Bohem.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 19-31

Po osmi dnech přišel Ježíš

     Navečer toho prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
     Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a dokud nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“
     Za týden byli učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a  Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili!“
     Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

MODLITBA

Modleme se:
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie