[ schovat menu ]

« Únor 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728 


18. únor 2019, Pondělí
2. týden žaltáře

První mezidobí, 6. týden
Pro OP: Bl. Jana z Fiesole neboli fra Angelica, kněze, nezávazná památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. únor 2019
První mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,
o svatých žalmech přitom rozjímejme
a Pánu pějme srdci vznícenými
    líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému
můžeme jednou k sídlu nebeskému
v průvodu jeho svatých vystoupiti
    ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,
Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,
ať celým světem nikdy neustává
    tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný
k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.
Prosby svých věrných služebníků přijmi,
    prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,
vlej olej v lampy dohořívající,
ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné
    z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,
omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,
viníků ušetř a laskavou dlaní
    ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,
i tobě, Synu, z Otce narozený,
s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí
    nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)

I

1 Nerozhořčuj se nad špatnými, *
      neřevni na ty, kdo pášou zlo!

2 Zakrátko zvadnou jako tráva, *
      uschnou jak bujná bylina. –

3 Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
      pokojně, věrně v své zemi žij.

4 Jen v Pánu měj své potěšení: *
      po čem tvé srdce touží, on dá. –

5 Svou cestu života svěř Pánu, *
      důvěřuj, on už učiní své.

6 Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
      a tvému právu jak bílému dni. –

7 Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
      nežárli na toho, komu se daří, *
      i když je přitom samá lest.

8 Přemáhej hněv a zanech záští, *
      nezlob se, z toho roste jen zlo.

9 Zlí totiž budou vyhlazeni; *
      kdo v Pána doufá, podrží zem. –

10 Jen ještě chvíli a bezbožník zmizí: *
       pohleď, tu stál – a není ho již!

11 Kdežto pokorní obdrží zemi *
       a hojný pokoj bude jim přán.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

12 Bezbožník ukládá spravedlivému *
       a zuby skřípe na něho.

13 Pán však se jeho úkladům směje, *
       vidí už nadcházet jeho den. –

14 Hříšníci tasí svoje meče, *
       k výstřelu napínají luk,
    jen aby skláli ubožáka, *
       pobili všechny pokojné.

15 Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
       a jejich luky se přelomí. –

16 Lepší je trocha poctivcova *
       než velké jmění bezbožných;

17 protože hříšným se přerazí paže, *
       kdežto poctivé podepře Pán. –

18 Pán dobře zná život bezúhonných, *
       dědictví jejich je na věky.

19 V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
       i za dnů hladu se nasytí. –

20 Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
       vždyť všichni nepřátelé Páně
    jsou jen jako to luční kvítí: *
       zaniknou, odvanou jako dým. –

21 Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
       dobrý však z lásky rozdává.

22 Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
       ti, které proklel, vyhynou. –

23 Pán posiluje kroky toho, *
       čí život se mu zalíbil.

24 Padne-li, ležet nezůstane, *
       vždyť Pán ho drží za ruku. –

25 Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
       aby byl dobrý ponechán v bídě *
       a jeho děti šly žebrotou.

26 Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
       v dětech svých bude požehnán. –

27 Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
       zůstaneš takto na věky živ.

28 Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
       a neopouští svoje věrné;
    zatímco nepoctiví zajdou, *
       rod hříšných bude vyhlazen.

29 Jen spravedliví zdědí zemi, *
       na věky na ní budou žít.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

30 Ústa řádného mluví vždy moudře *
       a jeho jazyk pravdivě.

31 V srdci si nese Boží zákon, *
       krok jeho nezakolísá.

32 Za spravedlivým slídí hříšník *
       a snaží se ho usmrtit.

33 Pán ho však nenechá napospas zlému, *
       na soudu nedá ho odsoudit. –

34 Doufej v Pána, choď jeho cestou †
       a povýší tě k držení země, *
       záhubu hříšných uvidíš.

35 Znával jsem hříšného násilníka, *
       jak pyšný cedr se vypínal:

36 přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
       hledal jsem jej a nenašel! –

37 Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
       takovým patří budoucnost.

38 Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
       potomstvo hříšných vyhyne.

39 Sám Pán je spásou spravedlivých, *
       v čas nouze jim je ochranou.

40 Pán jim dá pomoc a vysvobození *
       za to, že v něho doufají.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

V. Jen ty mě moudrému vědění nauč.
R. Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

8, 1-5.12-36
Chvála věčné Moudrostí

1Což nevolá Moudrost
a Poznání nezvedá svůj hlas?

2Na vrcholu vyvýšenin, při cestě,
na křižovatkách stezek stojí,

3u bran volá plným hlasem,
u příchodu do vrat nahlas křičí:

4„K vám, lidé, volám
svou výzvu k lidskému pokolení:

5Naučte se ze zkušenosti, nezkušení,
pošetilci, staňte se rozumnými!

12Já, Moudrost, bydlím s Rozvážností,
jsem přítelkyní Obezřelosti.

13Kdo se bojí Hospodina, nenávidí zlo.
Pýchu, zpupnost, špatné chování,
falešná ústa, to nenávidím.

14U mne je rada a rozvážnost,
u mne je pochopení a zdatnost.

15Skrze mne kralují králové
a mocní rozhodují podle práva.

16Skrze mne vládnou vladaři
a velmoži soudí zemi.

17Miluji ty, kdo mě mají rádi,
kdo mě hledají, naleznou mě.

18U mne je bohatství a sláva,
pravé jmění a spravedlnost.

19Lepší je můj plod než ryzí zlato,
můj výtěžek nad vytříbené stříbro.

20Kráčím po cestě spravedlnosti,
prostředkem stezky práva,

21abych obdařila své přátele bohatstvím
a jejich pokladnice naplnila.

22Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů,
odpradávna před svými skutky.

23Od věčnosti jsem utvořena,
od začátku, dříve než povstala země.

24Než byly propasti, jsem se narodila,
než byly prameny, bohaté vodou,

25dříve než byly zaklíněny hory,
před pahorky jsem se narodila,

26dříve než učinil zemi a shromáždění vod,
první hroudy země.

27Byla jsem tam, když rozpínal nebesa,
když nad propastí vyměřoval obzor,

28když na výsostech upevňoval oblaka,
když dával sílu pramenům oceánu,

29když určoval moři jeho meze,
aby vody nepřekročily jeho břehy,
když upevňoval základy země,

30tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě,
den co den jsem byla jeho potěšením,
před ním jsem si v každou dobu hrála,

31hrála jsem si na okruhu jeho země,
rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.

32Nuže tedy, synové, slyšte mě,
33slyšte kázeň, staňte se moudrými,
a nepohrdejte jí!
Šťastni jsou ti, kdo střeží mé cesty.

34Šťastný člověk, který mě slyší,
den ze dne bdí u mých dveří,
střeží veřeje mých bran.

35Kdo mě hledá, nalezne život,
od Hospodina dosáhne přízně.

36Kdo mě uráží, sám sobě škodí;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

RESPONSORIUM

Př 8, 22; Jan 1, 1

O. Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, * od pradávna před svými skutky.
V. Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. * Od pradávna před svými skutky.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „Proti ariánům“ od svatého biskupa Atanáše

(Oratio 2, 78.81-82: PG 26, 311.319)

Poznání Otce skrze tvořící a vtělenou Moudrost


     Jednorozená Moudrost Boží sama všechno tvoří a působí. Neboť všechno jsi stvořil a učinil moudře, jak říká žalmista, a plna je tvého tvorstva zem.1 Aby však věci, které vznikly, nejenom byly, nýbrž byly dobře, rozhodl se Bůh dát stvořeným věcem svoji Moudrost; do všech zároveň i do každé zvlášť vložit jakýsi otisk a krásu její podoby, aby bylo naprosto jasné, že stvořené věci zdobí moudrost a že jsou hodny Boha.
     Podobně jako je naše slovo obrazem Božího Slova, které je Synem Božím, je také stvořená moudrost v nás obrazem toho Slova, které je sama Moudrost. Protože schopnost našeho vědění a myšlení pramení v této Moudrosti, jsme schopni tuto tvůrčí Moudrost přijímat a poznávat skrze ni Otce. Jak říká náš Pán: Kdo vyznává Syna, má také Otce2 a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.3 Protože tedy v nás a ve všech věcech byl stvořen takovýto otisk Moudrosti, je přirozené, že pravá tvůrčí Moudrost přijímá to, co je jejím otiskem, opět za své, když říká: Pán mě vložil do svých děl.4
     Protože v projevech Boží moudrosti, o které jsme mluvili, svět Boha pro samou „moudrost“ nepoznal, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním.5 Neboť Bůh už nechtěl být poznáván jako v dřívějších dobách jenom v obrazu a náznaku moudrostí, který je ve stvořených věcech. Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem, a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v moudrosti kříže.
     Je to táž Boží Moudrost, která dříve skrze svůj obraz vtisknutý do stvořených věcí – a tomu se říká stvoření – zjevovala sebe samu a skrze sebe i  svého Otce. A když se později táž Moudrost jsoucí Slovem stala tělem,6 jak říká Jan, a toto Slovo, které se stalo tělem, zrušilo smrt a zachránilo náš rod, stala se Boží Moudrost a skrze ni i Otec ještě daleko zjevnější. Proto také říká: ‚Dej jim, ať poznají tebe, jediného pravého Boha, a  toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.7
     A tak se celá zem naplnila jeho poznáním. Neboť je jen jedno poznání: poznání Otce skrze Syna a poznání Syna dané od Otce.8 Otec se z něho raduje a touž radostí se raduje Syn v Otci, jak je psáno: Nacházel ve mně zalíbení, den co den jsem se radoval před jeho tváří.9

     1 Žl 1,3 (104), 24
     2 1 Jan 2, 23
     3 Mt 100 ,40
     4 srov. Př 8, 22 (LXX)
     5 1 Kor 1, 21
     6 srov. Jan 1, 14
     7 Jan 17, 3
     8 srov. Mt 11, 27
     9 Srov. Př 8, 30 (LXX)

RESPONSORIUM

Kol 2, 6.9; Mt 23,10

O. Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním. * V něm přebývá celá plnost božství tělesně.
V. Jenom jeden je váš Učitel – Kristus. * V něm přebývá celá plnost božství tělesně.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Jana  

20, 1-18

Ježíš musel vstát z mrtvých

     Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“
     Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.
     Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých. Učedníci se pak zase vrátili domů.
     Marie stála venku u hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky a viděla tam sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho v hlavách a druhého v nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.
     Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu.“ Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie