[ schovat menu ]

« Únor 2019 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728 


10. únor 2019, Neděle
1. týden žaltáře

5. NEDĚLE BĚHEM ROKU


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. únor 2019
První mezidobí, 5. týden
1. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími
s ochotou z lůžka vstáváme.
Buď, Otče, s námi bdícími,
když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,
a oheň mysli k tobě spět,
by počínal náš každý čin
se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,
vy stíny temnot, světlu dne,
ať vina, již noc přinesla,
se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:
výhonky zla z nás ořež již,
ať ctíme tebe s vděčností
po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,
všech živých věčný prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,
i s jejich Duchem společným:
V Trojici Bože jediný,
nás, prosící tě, posilni. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení

Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *
      v rozhorlení svém mě netrestej! –

3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *
      uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

4 Na dno roztřesena je má duše, *
      jak chceš, Pane, dlouho otálet? –

5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *
      pro své slitování zachraň mě!

6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *
      kdo by v podsvětí tě velebil? –

7 Už jsem vysílen svým naříkáním, †
      každou noc jen pláčem lože skrápím, *
      slzami své lůžko promáčím.

8 Oko mé je hořem zakaleno, *
      stárnu z tolika svých nepřátel. –

9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *
       Neboť Pán mé nářky uslyšel.

10 Uslyšel Pán volání mé prosby, *
       vyslyšel Pán moji modlitbu. –

11 Ať se poděsí mí nepřátelé, *
       ať se s hanbou kvapně odklidí!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9A (9)
Poděkování za vítězství

Znovu přijde soudit živé i mrtvé.

I

2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *
      vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *
      hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno, –

4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *
      zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *
      zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu, –

6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *
      navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *
      vylidnils jejich města, památka jejich zašla. –

8 Pán zato bude trůnit věčně, *
      k soudu si postavil svůj stolec.

9 Svět bude soudit spravedlivě, *
       rozsudek vyřkne nad národy. –

10 Pán bude útočištěm slabých, *
       útulkem jejich v době bídy.

11 A budou v tebe důvěřovat, *
       ti, kdo se znají k tvému jménu,
    neboť kdo tebe hledá, Pane, *
       toho ty v nouzi neopustíš.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *
       mezi národy zvěstujte jeho skutky!

13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *
       nikdy nezapomíná jejich nářků. –

14 Smiluj se nade mnou, Pane, *
       shlédni na moji bídu,
    co snáším od nepřátel, *
       vyveď mě od bran smrti!

15 Ať všechnu chválu tvou zpívám †
       v branách siónské dcery *
       a nad tvou pomocí jásám. –

16 Propadli pohané do jam, *
       které kopali jiným,
    sami se lapili nohou *
       do léčky, kterou kladli.

17 Tak se Pán projevil soudem: †
       neboť se polapil hříšník *
       do díla vlastních rukou. –

18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní *
       s pohany, kteří na Boha zapomínají,

19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *
       naděje nuzných nadobro nezajde nikdy. –

20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *
       před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *
       ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

V. Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.
R. A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

1, 13 – 2, 10
Pavlovo povolání a apoštolát

     Slyšeli jste, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží Církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku.
     Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu. Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. Křesťanským obcím v Judsku jsem však zůstal osobně neznám. Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ A chválili kvůli mně Boha.
     Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou také Tita. Šel jsem tam, protože se mi o tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v soukromí jsem to vyložil těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoli byl Řek. Tu otázku rozvířili vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili po naší svobodě, kterou máme v křesťanství, aby nás uvedli do otročení. Ale ani na okamžik jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně.
     A nebylo překážky ani ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě netýká; Bůh nedělá rozdíly v lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili. Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k tomu od Boha milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. Jenom nám doporučili, abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

RESPONSORIUM

1 Kor 15, 10; Ga12, 8

O. Boží milostí jsem to, co jsem, * a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.
V. Ten, který pomáhal Petrovi v apoštolátě mezi židy, pomáhal i mně mezi pohany. * A jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu "Breviloquium" od svatého biskupa Bonaventury

(Prologus: Opera omnia 5, 201-202)

Z poznání Ježíše Krista pramení pochopení celého Písma svatého

     Písmo svaté nevzniklo z lidských výmyslů, ale Božím zjevením, které vyšlo od Otce světel,1 od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi.2 Z něho na nás proudí skrze jeho Syna, Ježíše Krista, Duch Svatý. Skrze Ducha Svatého, který rozdává a rozděluje dary každému, jak chce,3 je nám dána i víra, a skrze víru přebývá Kristus v našich srdcích.4 Toto je poznání Ježíše Krista, z něhož jakožto z počátku pramení síla a pochopení celého Písma svatého. Proto je nemožné, aby někdo začal pronikat do jeho poznání, nemá-li napřed vlitou víru v Krista, která je jakoby svítilnou i branou, a také základem celého Písma svatého. Právě víra je totiž v čase, dokud nejsme doma u Pána,5 pro všechna nadpřirozená osvícení jak pevným základem, tak svítilnou, která určuje směr, a branou, kterou se vstupuje dovnitř. A podle velikostí víry je také třeba měřit velikost chápavosti, která nám od Boha byla dána. Aby totiž někdo nechápal více, než co se patří, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru.6
     Smyslem nebo užitkem Písma svatého však není cokoli, ale plnost věčného štěstí. Neboť je to Písmo, v němž jsou slova věčného života.7 A ta byla napsána nejen proto, abychom věřili, ale i proto, abychom měli život věčný. A tam zajisté budeme vidět a milovat a všechny naše touhy se vyplní. A pak, až budou vyplněny, skutečně poznáme lásku přesahující všechno poznání, a tak dosáhneme plné míry Božích darů.8 Právě k této plnosti se nás snaží přivést Boží Písmo, jak to pravdivě říká apoštolova výše uvedená věta. Takže s tímto cílem a záměrem je třeba zkoumat Písmo svaté, vyučovat ho i naslouchat mu.
     Abychom však dosáhli zmíněného ovoce a po správné cestě, po níž nás vede Písmo svaté, došli přímo k cíli, musíme začít od počátku. To znamená přistupovat k Otci světel s čistou vírou a pokorně před ním sklonit své srdce, aby nám on sám skrze svého Syna v Duchu Svatém dal pravé poznání Ježíše Krista a s poznáním i jeho lásku. Jestliže budeme poznávat a milovat Krista, upevněni ve víře a zakotveni v lásce budeme s to poznat šířku a délku, výšku i hloubku9 jeho svatého Písma a skrze toto poznání dojít k tomu nejplnějšímu poznání Nejsvětější Trojice a k nejvyšší lásce k ní. Právě k tomu směřuje touha všech svatých, v tom je i základ a souhrn veškeré pravdy a dobra.

     1 Jak 1, 17
     2 Ef 3, 15
     3 srov. 1 Kor 12, 11
     4 srov. Ef 3, 17
     5 srov. 2 Kor 5, 6
     6 srov. Řím 12, 3
     7 srov. Jan 6, 68
     8 Ef 3, 19
     9 Ef 3, 18

RESPONSORIUM

Lk 24, 27. 25

O. Ježíš začal od Mojžíše, probral všechny proroky, * a vykládal, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
V. Řekl: Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! * A vykládal, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Lukáše  

24, 35-53

Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých

     Učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak poznali Ježíše při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“
     Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušení a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě němohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.
     Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle - já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
     Vyvedl je pak směrem k Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k nebi.

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie