[ schovat menu ]

« Srpen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


22. srpen 2018, Středa
4. týden žaltáře

Panny Marie Královny, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
modlitby za zamřelé
posvěcení chrámu

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

22. srpen 2018
Druhé mezidobí, 20. týden
4. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní
nám hlásí blízké svítání.
Buditel srdcí, Pán, je tu
a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,
snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,
a střídmí, čistí v srdci svém
vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé
po ranním nebi rozlejí,
ať nás, vždy v práci poctivé,
posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,
z duše vždy bdělé, upřímné:
Jen usilovné vzývání
spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,
už rozbils krunýř temnoty,
všech starých hříchů zbav i nás
a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,
Bože, jenž viny odpouštíš,
a s vlídností se k srdcím schyl,
když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,
jak vyhnanci zde úpíme.
Ty jsi náš přístav, otčina,
veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,
po tobě žízní láska v nás.
Je nevýslovně blažený
zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,
i když jen chval těch vzpomíná,
jež tobě stále vzdávají,
kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Pohromy národa

V tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)

I

2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *
      otcové naši nám vyprávěli
   o tom, cos vykonal za jejich dnů, *
      v tom dávném čase rukou svou.

3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
      národy potřels a jim jsi dal růst. –

4 Nedobyli si mečem tu zemi, *
      nezvítězilo jejich rámě,
   nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *
      tvá jasná tvář jen z lásky k nim. –

5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *
      jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

6 S tebou jsme zdolali nepřátele, *
      tvým jménem deptáme protivníky. –

7 Na svém luku si nezakládám, *
      nevděčím za vítězství meči:

8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *
      pokořils ty, kdo nás nenávidí.

9 Proto jsme denně se chlubili Bohem, *
      povždy jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *
       netáhneš, Bože, už do boje s námi.

11 Nechals nás utíkat před nepřítelem, *
       loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

12 Vydals nás v plen jak jateční stádo, *
       mezi pohany rozptýlil jsi nás. –

13 Lacino prodáváš svůj národ, *
       pramálo jsi tím prodejem získal.

14 Sousedům dal jsi nás v opovržení, *
       všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *
       pohané nad námi kývají hlavou. –

16 Stále svou hanbu mám před očima, *
       studem se celý červenám v tváři,

17 slyším-li samou hanu a výsměch, *
       vidím-li mstivého nepřítele.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

18 A toto všechno dolehlo na nás, †
       i když jsme na tebe nezapomněli, *
       úmluvu s tebou neporušili,

19 naše srdce se neodvrátilo, *
       nesešly naše kroky z tvé cesty,

20 a tys nás rozbil v šakalích místech, *
       ty jsi nás zastřel temnotami. –

21 Kdybychom bývali zapomněli †
       na svaté jméno svého Boha *
       a vztáhli ruce k cizímu bohu,

22 což by to Bůh byl nezpozoroval? *
       On přece zná všechny tajnosti srdce.

23 Pro tebe stále nás pobíjejí, *
       jednají s námi jak s jatečním stádem. –

24 Procitni, Pane, proč ještě spíš? *
       Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *
       bídu a strast naši zapomínáš?

26 Naše duše je sražena v prach, *
       na zemi ulpělo naše tělo.

27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *
       v milosti své nás vysvoboď!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

V. Zjev jasnou tvář svému služebníku.
R. Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

11, 1-16
Kořen Jesse; návrat zbytku Božího lidu

Toto praví Hospodin:
1„Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse,
výhonek vypučí z jeho kořenů,
2spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly,
duch poznání a bázně před Hospodinem.
3Má zálibu v bázni před Hospodinem.

Nebude soudit podle zdání očí,
nebude rozhodovat podle doslechu,
4ale podle spravedlnosti bude soudit chudé
a podle práva se bude rozhodovat
pro pokorné v zemi.
Bude bít zemi holí svých úst,
usmrtí bezbožného dechem svých rtů.
5Spravedlnost bude provazem jeho beder
a věrnost bude pásem jeho ledví.

6Vlk bude přebývat s beránkem,
levhart si lehne vedle kozlátka,
tele a lvíče budou žrát pospolu
a malý chlapec je bude vodit.
7Pást se bude kráva s medvědicí,
jejich mláďata ulehnou spolu,
lev bude žrát jako býk plevy.
8Kojenec si bude hrát
nad dírou zmije,
a nemluvně sáhne rukou
do skrýše jedovatého hada.
9Nikdo nebude škodit ani zabíjet
na celé mé svaté hoře,
protože poznání Hospodina naplní zemi,
tak jako vody pokrývají moře.

10Tehdy se objeví kořen Jesse
jako znamení národům;
pohané ho budou hledat
a jeho sídlo bude slavné.
11V ten den opět vztáhne Pán svou ruku,
aby získal zbytek svého lidu,
který zbyl po vyhnanství v Asýrii a Egyptu,
Pathrosu a Etiopii,
Elamu a Šinearu,
Chamatu a na mořských ostrovech.
12Zdvihne znamení národům,
sebere rozprchlé z Izraele
a rozptýlené z Judy shromáždí od čtyř stran země.
13Zmizí Efraimova žárlivost
a sokové Judy budou vyhlazeni.
Efraim už nebude žárlit na Judu
a Juda nebude bojovat proti Efraimovi.
14Na západě se vrhnou na svahy Filišťanů,
spolu oloupí syny Východu,
vztáhnou svou ruku na Edomity a Moabity,
i Ammonité je budou poslouchat.

15Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
silou svého dechu zdvihne svou ruku na Řeku
a rozrazí ji na sedm ramen,
takže se dá přejít v sandálech.
16Tak vznikne cesta pro zbytek mého lidu,
který bude ušetřen od Asýrie,
jako ji měl Izrael v den,
kdy vystupoval z egyptské země.“

RESPONSORIUM

Iz 55, 12; 11, 16

O. S radostí vyjdete, v pokoji budete vedeni; * hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.
V. Vznikne cesta pro zbytek mého lidu, jako ji měl Izrael v den, kdy vystupoval z egyptské země. * Hory a pahorky propuknou před vámi v jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátů Balduina, biskupa v Canterbury

(Tract. 7: PL 204, 477-478)

Květ vyrostl z kořene Jesse

     K andělskému pozdravu, kterým denně s patřičnou úctou zdravíme blahoslavenou Pannu, vždycky připojujeme: a požehnaný plod života tvého.1 Tento dodatek připojila Alžběta; když ji Panna pozdravila, Alžběta jako by opakovala závěr andělského pozdravu a řekla: Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.2 Je to ten plod, o němž říká Izaiáš: V ten den se Hospodinův výhonek stane ozdobou a slávou, plod země bude ctí a chloubou těm, kteří se zachrání z Izraele.3 Kdo jiný by mohl být ten plod než svatý Izraelův, semeno Abrahámovo, výhonek Hospodinův a květ vyrostlý z kořene Jesse,4 plod života, na němž se podílíme.
     Je požehnaný už v semeni a požehnaný ve výhonku, požehnaný v květu, požehnaný v daru a požehnaný v každém díkůvzdání i vyznání. Kristus se stal semenem Abrahámovým jako potomek Davidův podle těla.
     On jediný mezi všemi lidmi byl shledán dokonalý ve všem dobrém. On dostal Ducha bez odměřování,5 aby sám mohl naplnit všechnu spravedlnost.6 Neboť jeho spravedlnost vystačí pro všechny národy, jak je psáno: Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dává vzklíčit spravedlnosti a slávě před všemi národy.7 To je tedy výhonek spravedlnosti, požehnání mu dává vzrůst a zdobí jej květ slávy. Jak velké slávy? Takové, že větší si nelze myslet, ano takové, jakou si vůbec nelze představit. Květ vyrostl z kořene Jesse. Kam až vyrostl? Nad všechny výšiny, neboť Ježíš Kristus je ve slávě Boha Otce.8 Jeho velebnost přesahuje nebesa,9 takže je výhonkem Hospodinovým v nádheře a slávě a vznešeným plodem země.
     Ale jaké ovoce přináší tento plod nám? Jistě ovoce požehnání z požehnaného plodu. Neboť z tohoto semene, výhonku a květu vyrůstá ovoce požehnání a dosahuje až k nám: Nejdřív jakoby v semeni, když se nám dostává milosti odpuštění, pak jako ve výhonku, když roste naše spravedlnost, a konečně v květu, když jsme v očekávání slávy, nebo jí dosahujeme. Je to ovoce požehnané Bohem a v Bohu, to znamená, že Bůh je jím oslaven. A je požehnané také pro nás, to znamená, že se nám od něho dostává požehnání a v něm jsme oslaveni. Neboť podle zaslíbení řečeného Abrahámovi dal Bůh Abrahámovi požehnání pro všecky národy.

     1 Lk 1, 42
     2 tamtéž
     3 Iz 4, 2
     4 srov. Iz 11, 1
     5 srov. Jan 3, 34
     6 srov. Mt 3, 15
     7 Iz 61, 11
     8 Flp 2, 11 (Vulg.)
     9 srov. Žl 8, 2

RESPONSORIUM

Řím 15, 12; Žl 71 (72), 17.7

O. Vypučí výhonek z Jesseova kořene a bude vládnout nad národy. Pohané v něj budou skládat naději. * Navždy buď požehnáno jeho jméno.
V. Za něho bude vzkvétat spravedlnost a pokoj. * Navždy buď požehnáno jeho jméno.

KANTIKA

Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.

První kantikum

Iz 33, 2-3.5-6.7b-8.10
Modlitba v nouzi

V Kristu jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. (Kol 2, 3)

Pane, dej nám milost, v tebe doufáme. *
    Buď naší spásou každé ráno a také naší spásou v době tísně.
Před hlučným lomozem utíkají národy, *
    když povstáváš, prchají pohané
    na všechny strany. -

Pán je vyvýšen, neboť trůní nahoře, *
    zahrnuje Sión právem a spravedlností.
A bezpečím pro tvůj život bude toto: †
    moudrost a znalost jsou bohatstvím, jež zachraňuje *
    bázeň Páně, to je jeho poklad. -

Poslové pokoje hořce pláčí. *
    Cesty jsou opuštěné, po cestách již nikdo nechodí,
porušila se smlouva, pohrdlo se svědky, *
    na nikoho se nedbalo.

Nyní povstávám, říká Pán, *
    nyní se vzpínám, nyní se zvedám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Iz 33, 13-16
Bůh bude soudit spravedlivé

To zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh. (Sk 2, 39)

Vy, kdo jste daleko, slyšte, co jsem udělal, *
    a vy, kdo jste blízko, vizte dílo mé moci.
Na Siónu se děsí hříšníci, *
    a hrůza zachvacuje ty, kdo pohrdají Pánem.
Kdo z vás může bydlet se stravujícím ohněm? *
    Kdo z vás vydrží u věčného žáru? –

Kdo jedná správně *
    a mluví pravdu,
kdo pohrdá vyděračským ziskem *
    a odmítá všechny úplatky,
kdo si zacpává uši, aby neslyšel o prolévání krve, *
    kdo zavírá oči, aby neměl zalíbení ve zlu. –

Takový bude přebývat na výsostech, *
    jako skála pevný bude jeho hrad.
Vždycky bude mít chleba, *
    voda mu nevyschne nikdy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Sir 36, 11-17
Modlitba za Boží lid

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Kol 2, 3)

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *
    nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.
Smiluj se nad svým svatým městem, *
    nad Jeruzalémem, kde přebýváš.
Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *
    a svůj lid svou slávou. -

Vydej svědectví svým prvním tvorům, *
    splň proroctví učiněná tvým jménem.
Uspokoj ty, kdo v tebe doufají, *
    ať jsou tví proroci hodnověrní.
Vyslyš, Pane, modlitbu svých služebníků *
    podle Áronova požehnání tvému lidu.
A všichni na zemi ať poznají, *
    že ty jsi Pán, věčný Bůh. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.


Ant. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně. Pane, dej nám milost, v tebe doufáme, buď naší spásou v době tísně.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Lukáše  

24, 13-35

Zůstaň s námi, neboť se připozdívá

     Dva z Ježíšových učedníků se ubírali do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálená od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim.
     Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo?“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“
     Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily. Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“
     A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
     Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
     Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme si schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie