[ schovat menu ]

« Květen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031 


30. květen 2018, Středa
4. týden žaltáře

Sv. Zdislavy , památka
Pro OP: Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie, svátek, slavnost


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
[Těla a krve Páně]

kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. květen 2018
Těla a krve Páně, slavnost


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Dnešní den sváteční prožijme v radosti,
ať naším srdcem zní zpěv pravé zbožnosti.
Pryč s každou veteší, vše se skvěj novostí:
srdce, skutky, hlas jasnější.

Vždyť vzpomínáme teď poslední hostiny.
S beránkem přesný chléb Kristus Pán s bratřími
měl při ní za pokrm, jak nařízeními
Zákon přikázal praotcům.

Slabým dal v Těle svém pramen k občerstvení,
svou Krev dal k pití těm, kdo jsou zarmouceni,
řka: Zde číš vezměte a často pijte z ní
všichni, kdo ve mně věříte.

A tak byl stanoven pro novou Svátost řád,
kterou Pán kněžím jen právo dal konávat.
A proto jenom jim patří brát, rozdávat
ji všem ostatním věřícím.

Tak se Chléb andělský pokrmem lidí stal,
ba ten Chléb nebeský proroctví překonal.
Úžasný div: Náš Pán i všeho tvorstva Král
vlastním sluhou je požíván.

Prosíme, Pane náš, Bože Trojjediný,
jenž nás tak podpíráš, jak jsme ti věrnými,
svou cestou přiveď nás do věčné otčiny,
kde v jasném světle přebýváš. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu, aleluja.

Žalm 22 (23)
Dobrý pastýř

Beránek... je bude pást a vodit k pramenům živé vody. (Zj 7, 17)

1 Pán je můj pastýř: nemám v ničem nouzi. †
2     Na tiché, svěží pastviny mě vodí, *
      k pramenům, kde si mohu odpočinout.
   Mé duši dává svěžest, provází mě *
      po správných cestách, věren svému jménu. –

3 I kdybych vešel do rokliny temnot, †
      zlého se neděsím: vždyť ty jsi se mnou. *
      Tvá hůl a kyj jsou pro mne ochranou.

4 Před očima mých nepřátel *
      k jídlu mi prostíráš,
      hlavu mi mažeš olejem, *
      má číše přetéká.

5 Štěstí a přízeň u mne jsou, *
      až pokud budu žít.
      V Pánově domě přebývám *
      do časů nejzazších.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu, aleluja.

Ant. 2 Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni

Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
      tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
3  Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
    kdy konečně zas přijdu před tvou tvář? –

4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
      když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
5 Duše mi přetéká, když si to představuji, †
      jak pronikal jsem do svatyně Boží *
      za chvalozpěvů svátečního davu. –

6 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
      Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
      toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj! –

7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
      tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
      a z této hory, která sluje Misar. –

8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
      tvé vlny, slapy přese mne se valí.
9 Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
      s písní se modlím k Bohu svého žití.
10 Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
       Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
       když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
12 Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
       Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit, *
       toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.

Ant. 3 Pán nás sytí vzácnou pšenicí, sytí nás sladkostí skalního medu.

Žalm 80 (81)
Slavnostní obnovení smlouvy

Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící. (Žid 3, 12)

2 Zpívejte Pánu, síle naší, *
      jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
3 Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *
      udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
4 Zadujte na rohy o novoluní *
      i při úplňku, v den našeho svátku! –

5 Izrael má tak zákonem dáno, *
      příkazem od Boha Jákobova,
6 zřízením, které obdržel Josef, *
      když táhl Bůh proti Egypťanům. –

    Slyším hlas dosud nepoznaný: *
11    „Otevři ústa a naplním ti je.
7 Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
      košů jsem zprostil jeho ruce.
8 Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
      z hromových mračen jsem odpověděl; *
      tys mě však u vody v Meribě zkoušel. –

9 Lide můj, slyš mé napomenutí, *
       kéž mě Izrael vyposlechne:
10 Nebudeš míti jiného boha, *
       cizímu bohu nesmíš se klanět!
11 Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
       který tě vyvedl z egyptské země! –

12 Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *
       Izrael byl mě neposlušen.
13 Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *
       ať jen si dělají podle svého. –

14 Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *
       kdyby byl Izrael šel mou cestou,
15 hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
       svou rukou pokořil nepřátele. –

16 Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *
       v uctivém strachu by setrval navždy.
17 Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
       sytil jej sladkostí skalního medu.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán nás sytí vzácnou pšenicí, sytí nás sladkostí skalního medu.

V. Moudrost si zbudovala palác, aleluja.
R. Smísila víno a prostřela stůl, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

24, 1-11

Viděli Boha, dokonce i jedli a pili

     1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu Ty a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát z izraelských starších. Klaňte se zdálky. 2Mojžíš ať přistoupí k Hospodinu sám; ostatní ať nepřistoupí, ani lid ať s ním nevystoupí!“
    
3Mojžíš tedy přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ 4Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. 5Poslal jinochy ze synů Izraele, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu.
    
6Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a zbylou polovicí krve postříkal oltář. 7Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ 8Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“
    
9Vystoupil Mojžíš a Árón, Nádab i Abiu a sedmdesát izraelských starších. 10Spatřili Boha Izraele a pod jeho nohama bylo cosi jako podlaha vytvořená ze safírů, cosi jako čisté nebe. 11Bůh nevztáhl ruku na vybrané muže ze synů Izraele. Mohli Boha vidět. Dokonce i jedli a pili.

RESPONSORIUM

Jan 6, 48 - 50.51

O. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. * Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.
V. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. * Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého kněze Tomáše Akvinského

(Opusculum 57, in festo Corporis Christi, lect. 1-4)

Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina!

    Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil.
    A nejen to: On všechno, co si z našeho vzal, plně vynaložil na naši spásu; své tělo nabídl Bohu Otci v oběť smíření na oltáři kříže a svou krev vycedil jako naše výkupné a jako očistnou lázeň, abychom byli vykoupeni z ubohosti otroctví a očištěni ode všech hříchů.
    Aby však v nás zůstávala trvalá památka na toto veliké obdarování, pod způsobami chleba a vína zanechal věřícím své tělo jako pokrm a svou krev jako nápoj.
    Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina, přinášející spásu a plná všeliké lahodnosti! Neboť co může být vzácnějšího než tyto hody? Nepředkládá se nám totiž žádné maso telat a kozlů jako kdysi za mojžíšského zákona, ale nabízí se nám tu sám Kristus, pravý Bůh. Vzbuzuje snad něco větší podivení než tato svátost?
    Žádná jiná svátost není spasitelná jako tato: Zbavuje hříchů, rozmnožuje ctnosti, naplňuje duši hojností všech duchovních darů.
    Církev ji přináší za živé i mrtvé, aby měl každý člověk prospěch z toho, co bylo zřízeno pro blaho a spásu všech. A nikdo není s to vyjádřit sladkost této svátosti, neboť se v ní ochutnává duchovní blaženost přímo z jejího pramene a slaví se v ní památka oné závratné lásky, kterou Kristus ukázal svou smrtí na kříži.
    A tak aby se nezměrnost této lásky přímo vryla hluboko do srdce všech věřících, ustanovil Kristus tuto svátost. Stalo se to při poslední večeři, když spolu se svými učedníky oslavil velikou noc a chystal se odejít z tohoto světa k Otci. Touto svátostí zanechal trvalou památku na své umučení, naplnil smysl starozákonních předobrazů, učinil největší ze svých divů a těm, které měl jeho odchod zarmoutit, připravil jedinečnou útěchu.

RESPONSORIUM


O. Tento chléb, to je tělo, které viselo na kříži; tento kalich, to je krev, která vytékala z boku. Vezměte a jezte tělo Kristovo; vezměte a pijte krev Kristovu. * Jste Kristovy údy.
V. Abyste nepřestávali tvořit jednotu, jezte pokrm, který vás vzájemně spojuje; abyste si byli vědomi, jakou máte cenu, pijte nápoj, kterým bylo zaplaceno vaše vykoupení. * Jste Kristovy údy.

KANTIKA

Ant. Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, praví Pán.

První kantikum

Př 9, 1-6.10-12
Moudrost zve k svému stolu

Jeden člověk chystal velkou hostinu a pozval mnoho hostů. (Lk 14, 16)

Moudrost si postavila dům, *
    vytesala sedm sloupů,
porazila dobytek, uchystala si víno, *
    prostřela také svůj stůl. -

Vypravila služky a na pahorcích, *
    nahoře ve městě prohlásila:
"Kdo je prostoduchý? Ať jde sem!" *
    Pošetilému člověku říká:
"Přijďte, pojezte mého chleba, *
    napijte se vína, které jsem uchystala!
Zanechte hlouposti a budete žít, *
    choďte zpříma po cestě rozumu." -

Základ moudrosti: bázeň Páně! *
    Vědění svatých, to je rozum.
Neboť mnou se množí tvé dny *
    a a tobě přibývá roků života.
Jsi-li moudrým, jsi jím pro sebe, *
    jsi-li posměváček, ty sám za to poneseš trest.

Druhé kantikum

Jer 31, 10-14
Pán shromáždí svůj lid

Na hoře Siónu stál Beránek a s ním bylo sto čtyřiačtyřicet tisíc. (Zj 14, 1)

10 Slyšte, národové, slovo Páně *
       a zvěstujte je dalekým ostrovům!
    A řekněte: „Ten, kdo Izraele rozptýlil, shromáždí ho *
       a bude ho střežit jak pastýř své stádo.“ –

11 Neboť Pán vykoupí Jákoba, *
       vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
12 S jásotem přijdou na horu Sión, *
       rozběhnou se za Božími dary;
    za obilím, vínem a olejem, *
       za mláďaty bravu a skotu.
    Jejich duše bude jak zavlažená zahrada *
       a už nebudou hladovět. –

13 Tehdy se radostí roztančí panna, *
       mládež i starci se rozveselí.
    Jejich smutek obrátím v radost, *
       potěším je a bědy jim proměním v jásot.
14 Kněží se potěší nad obětním tukem, *
       mými dary se nasytí můj lid.

Třetí kantikum

Mdr 16, 20-21.26; 17, 1a
Bůh živil svůj lid andělským pokrmem

Chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu. (Jan 6, 33)

Svému lidu jsi dal andělský pokrm *
    a z nebe jsi jim neúnavně poskytoval už hotový chléb,
jenž dokáže způsobit všechno potěšení *
    a uspokojit všechny chuti. -

A výživa, kterou jsi dával, *
    ukazovala, jak jsi ke svým dětem něžný,
přizpůsobovala se chuti toho, kdo si ji bral, *
    a měnila se v to, co si každý přál. -

Tak se, Pane, poučí tví synové, které jsi miloval: *
    člověka neživí různé druhy plodů,
nýbrž tvé slovo, jež uchovává ty, kdo v tebe věří. *
    Ano, tvé soudy jsou veliké a nevysvětlitelné.


Ant. Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, praví Pán.


EVANGELIA

Evangelium ze mše této slavnosti, které se toho roku nečte.

Bože, tebe chválíme. *
    Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
    celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
    tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové *
    bez ustání provolávají:
Svatý, svatý, svatý *
    Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
    tvé vznešené slávy.

Tebe oslavuje *
    skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
    velký počet proroků,
tebe oslavují *
    bělostné šiky mučedníků;
tebe oslavuje *
    Církev po širém světě:
tebe, Otce, *
    neskonale velebného,
tvého milovaného, *
    pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
    Utěšitele.

Ty jsi Král slávy, *
    Kriste!
Ty jsi Otcův *
    věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
    a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
    a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
    ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
    jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
    vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
    do věčné slávy.

* Zachraň, Pane, svůj lid *
    a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
    a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
    dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
    až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne, *
    chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane,*
    smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
    jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
    nebudu zahanben na věky.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

MODLITBA

Modleme se:
Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie