[ schovat menu ]

« Březen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


23. březen 2018, Pátek
1. týden žaltáře

Doba postní, 5. týden
Sv. Turibia z Mongroveja, biskupa, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

23. březen 2018
Doba postní, 5. týden
1. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný

Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)

I

1 Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
      zjevte jeho díla národům.

2 Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
      všechny jeho divy hlásejte!

3 Honoste se jeho svatým jménem! *
      Ať se radují, kdo Pána ctí! –

4 Dbejte o Pána a jeho sílu, *
      stále hledejte jen jeho tvář!

5 Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
      znamení a soudy z jeho úst,

6 rode jeho sluhy Abraháma, *
      děti vyvolence Jákoba! –

7 Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
      jeho soudy přes veškerou zem.

8 On je provždy pamětliv své smlouvy, *
      pro sta pokolení dal svůj slib,

9 smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
      přísahy, co Izákovi dal. –

10 Zákonem ji určil pro Jákoba, *
      věčnou smlouvou pro Izraele.

11 Řekl: "Dám ti kananejskou zemi *
      za určený úděl dědičný.“

12 Že jich počtem bylo dosud málo, *
      maloučko a hosty byli tam,

13 od národa k národu se táhli, *
      z jedné říše mezi jiný lid,

14 nedovolil nikomu je tisknout, *
      mnohé krále ztrestal kvůli nim:

15 „Nedotknete se mých pomazaných, *
      neublížíte mým prorokům!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

II

16 Když na zem svolal hladomor, *
      odňal jí všechen živný chléb,

17 jednoho poslal před nimi: *
      Josef byl prodán v otroctví.

18 Nohy mu pouty svázali, *
      sevřeli hrdlo do želez,

19 až jeho slovo splněno *
      a výrok Páně potvrzen. –

20 Tu králi vnukl pustit jej: *
      pán národů mu volnost dal.

21 K řízení svěřil mu svůj dům *
      a do správy svůj majetek.

22 Dle svého měl vést knížata *
      a rádce učit moudrosti.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

III

23 I přišel do Egypta Izrael, *
      byl Jákob hostem v zemi Chámově.

24 A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
      až ten byl silnější než domácí.

25 V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
      zákeřnost proti služebníkům svým.

26 Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
      a Árona, jejž sám si vyvolil.

27 Činili jeho divy v Egyptě, *
      znamení mocná v zemi Chámově! –

28 Sám seslal temnoty a byla tma, *
      oni však jeho slov dbát nechtěli.

29 Proměnil tedy jejich vody v krev *
      a ryby v nich jim nechal pohynout.

30 Celá zem hemžila se žábami, *
      až do královských komnat nalezly.

31 Přikázal – přiletěly roje much, *
      přeplněn komáry byl každý kout.

32 Namísto deště seslal příval krup, *
      po celé zemi blesky planuly.

33 Vinice, fíkovníky potloukl, *
      zporážel stromy v jejich krajinách. –

34 Přikázal – vpadly mraky kobylek *
      a nespočetné spousty sarančí.

35 Zničily v zemi všechno zelené, *
      zničily vše, co pole zrodila.

36 Zahubil jim vše prvorozené, *
      prvotiny všech jejich plodných sil. –

37 Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl, *
      a v jejich kmenech nikdo nestonal.

38 Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
      neboť mu byli leda pro postrach.

39 I zaclonil je hustým oblakem *
      a plamenem jim svítil za noci. –

40 Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
      nebeským chlebem sytil lačnící.

41 Rozrazil skálu – voda vytryskla *
      a proudem rozlila se do pouště.

42 Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
      jak ho dal kdysi Abrahámovi. –

43 Vyvedl národ, jenž se radoval, *
      své vyvolené, kteří jásali.

44 A daroval jim kraje pohanů, *
      majetku národů se zmocnili,

45 aby pak žili v jeho zákoně, *
      zachovávali jeho příkazy.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
O. Aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

8, 1-13

Kristovo kněžství nové smlouvy

     1Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi a 2vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk.
    
3Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto i Ježíš musí mít něco, co by podával jako oběť. 4Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už zde jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. 5Oni ovšem konají kněžskou službu ve svatyni, která se té nebeské jen podobá a je pouhým jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece Bůh rozkaz: „Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“
    
6Ježíš tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech. 7Kdyby totiž ona dřívější smlouva byla bez vady, nebylo by ji třeba nahrazovat jinou.
    
8Ale Bůh jim vytýká: „Hle – přijdou dni – praví Pán kdy s Izraelovým domem a s Judovým domem uzavřu smlouvu novou: 8a nebude to smlouva, jakou jsem sjednal s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. To proto, že oni nezůstali smlouvě se mnou věrni. Přestal jsem si jich proto všímat – praví Pán. 10Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Pán: Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem! 11Nikdo už nebude svého spoluobčana poučovat, nikdo už nebude svému bratru říkat: ‚Poznej Pána!‘ Neboť všichni mě budou znát, od nejmenšího až po největšího. 12Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hříchy už nevzpomenu.“
    
13Když tedy Bůh mluví o nové smlouvě, prohlašuje tím tu dřívější za zastaralou. Co je však zastaralé a ztrácí sílu, je blízko zániku.

RESPONSORIUM

Žid 8, 1.2; srov. 9, 24

O. Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi. * A stará se tam o naše záležitosti u Boha.
V. Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe. * A stará se tam o naše záležitosti u Boha.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého biskupa Řehoře Naziánského

(Oratio 45, 23-24: PG 36, 654- 655)

Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova

     Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova. Zatím sice ještě obrazně, nicméně s větší zjevností nežli ve Starém zákoně. Neboť Pascha Mojžíšova Zákona, nebojím se to říci, byla jen nejasným předobrazem nynějších velikonoc. O něco později ho však budeme účastni dokonaleji a jasněji, to až s námi bude Slovo slavit onen nový hod v Otcově království,1 kdy nám odkryje a naučí nás znát věci, jež nám nyní sdělilo jen neúplně. A slavení velikonočního hodu Beránkova je stále něčím novým, nakolik jsme to nyní schopni chápat.
     My se máme učit chápat, jaké je to hodování, Slovu přísluší učit a vštěpovat toto učení svým učedníkům. Učení je totiž pokrmem i pro toho, kdo jej poskytuje.
     Nuže tedy, staňme se i my účastnými Zákona, ale podle evangelia, nikoli podle litery; dokonale, ne nedokonale; navěky, ne na čas. Zvolme si hlavní město, ne Jeruzalém pozemský, nýbrž nebeský;2 ne tedy ten, který je nyní zdupán vojsky, nýbrž ten, jejž chválí a oslavují andělé.
     Přinášejme oběti, ale ne mladá telata a beránky, jimž rostou rohy a kopyta;3 na těch je mnoho neživého a necitlivého; ale spolu s nebeskými zástupy obětujme Bohu oběť chvály na nebeském oltáři.4 Rozhrňme první závěs, přistupme ke druhému a nahlédněme do velesvatyně.
     A abych řekl to nejdůležitější – obětujme Bohu sebe, ano den za dnem obětujme sebe samé i veškerá svá hnutí. Berme všechno doslova, utrpením napodobujme Kristovo utrpení, krví uctívejme krev Kristovu, ochotně vystupujme s Kristem na kříž.
     Jsi-li Šimon z Kyrény, vezmi kříž a jdi za ním.5
     Byl-lis jako zločinec spolu s ním ukřižován,6 jakožto dobrý člověk v něm uznej Boha. Byl-li on také pro tebe a tvůj hřích počítán za jednoho z hříšníků,7 ty se pro něho staň spravedlivým. Padni na kolena před tím, jenž pro tebe visí na kříži; a jestliže visíš, hleď i ze špatnosti něco získat. Smrtí si vykup spásu. Vejdi s Ježíšem do ráje, abys poznal, co jsi ztratil.8 Pohleď na tamní krásu a reptala nech i s jeho rouháním zemřít venku.
     Jsi-li Josef z Arimatie,9 požádej toho, kdo dal Ježíše přibít na kříž, aby ti dal jeho tělo, ať máš smírnou oběť celého světa.
     Jsi-li Nikodém, ten tajný noční ctitel Páně,10 pomaž jej pohřebními mastmi.11
     Jsi-li některá z Marií, Salomé nebo Jana, hned na úsvitu prolévej slzy. Snaž se první spatřit odvalený kámen a snad i anděly nebo dokonce samotného Ježíše.12

     1 srov. Mt 26, 29
     2 srov. Gal 4, 26
     3 srov. Žl 68 (69), 32
     4 srov Žl 49 (50), 14
     5 srov. Lk 23, 26
     6 srov. Lk 23, 40
     7 srov. Iz 53, 12
     8 srov. Zj 2, 5
     9 srov. Lk 23, 50
     10 srov. Jan 3, 1-2
     11 srov. Jan 19, 39
     12 srov. Lk 24, 10; Mk 16, 1

RESPONSORIUM

Žid 13, 12-13; 12, 4

O. Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvětil lid. * Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on.
V. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve. * Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Matouše  

21, 33-46

Zabijme ho a jeho dědictví bude naše

     Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
     „Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty.
     Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
     Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‚Na mého syna budou mít ohled.‘
     Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl:
     „Nečetli jste nikdy v Písmu:
     Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?
     Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. A kdo na ten kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí.“
     Když velekněží a farizeové uslyšeli toto jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale měli strach z lidu, protože lidé ho považovali za proroka.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, ty se nikdy nepřestáváš starat o spásu všech lidí, v těchto dnech však hojněji svůj lid zahrnuješ milostí; pohleď na své vyvolené a svou láskou chraň a  posiluj všechny, kdo se připravují na křest, i ty, které už jsi křtem přijal za vlastní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie