[ schovat menu ]

« Březen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


6. březen 2018, Úterý
3. týden žaltáře

Doba postní, 3. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

6. březen 2018
Doba postní, 3. týden
3. týden žaltáře


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu

Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako Spasitele Ježíše. (Sk 13, 22. 23)

I

2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
      ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

3 Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
      základy pevné má věrnost na nebi má. –

4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
      David, služebník můj, má ode mne slib:

5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
      trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“ –

6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
      a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
      kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
      velký a hrozný, nad všechny vyvýšený. –

9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
       Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
       ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

11 Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
       mocným ramenem rozprášil odpůrce své. –

12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země, *
       svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
       Tábor i Hermon jásají při jménu tvém.

14 Tvoje paže je plna obrovské síly, *
       tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
       láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. –

16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
       chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

17 Denně se těší ze slávy tvého jména, *
       jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
       a tvou přízní mohutní naše moc.

19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
       Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

20 Za onoho času mluvils ve vidění *
       k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
    „Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
       z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

21 Davida jsem našel, svého služebníka, *
       jeho pomazal jsem svatým olejem,

22 aby moje ruka stále byla při něm, *
       aby ho má paže posilovala. –

23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
       žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

24 Před ním budu drtit jeho protivníky, *
       kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

25 Provázet ho budu věrností a přízní *
       a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
       a na mocné řeky jeho pravici. –

27 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, *
       jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

28 Zato mu dám práva prvorozenectví, *
       učiním ho prvním mezi vladaři.

29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
       zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

30 Věčné zachování dám i jeho rodu, *
       pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

31 Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
       podle mého řádu nebudou-li žít,

32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
       a mých přikázání přestanou-li dbát,

33 potrestám je metlou za to provinění, *
       pocítí mé důtky za spáchaný hřích. –

34 Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
       ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
       co má ústa řekla, to už nezměním.

36 Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
       – ode mne se David klamu nedočká –

37 jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
       stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
       dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

V. Obraťte se a čiňte pokání.
O. Obnovte své srdce a svého ducha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

33, 7-11.18-23 ; 34, 4-9.29-35

Hospodin promlouval k Mojžíšovi, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem

     33.7Mojžíš vzal stan a postavil ho mimo tábor v jisté vzdálenosti od něho a nazval ho stanem schůzky. Když se kdokoli chtěl poradit s Hospodinem, vycházel ke stanu schůzky, který byl mimo tábor.
     8Kdykoli Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával a každý zůstal stát u vchodu do svého stanu a pozorně hleděli za Mojžíšem, až vešel do stanu. 9Kdykoli Mojžíš vešel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu a Hospodin rozmlouval s Mojžíšem. 10Všechen lid viděl oblakový sloup stát u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. 11A Hospodin promlouval k Mojžíšovi tváří v tvář, jako když člověk rozmlouvá se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. Ale jeho služebník, mládenec Jozue, syn Nunův, neopouštěl vnitřek stanu.
     Mojžíš řekl Hospodinu:
18„Ukaž mi svou velebnost!“ 19Bůh odpověděl: „Předvedu před tebou celou svou nádheru a vyslovím před tebou Hospodinovo jméno. Svou přízeň dávám tomu, komu chci, a smilovávám se nad tím, kdo se mi zamlouvá.“ 20A dodal: „Mou tvář vidět nemůžeš; žádný člověk nemůže vidět mou tvář a zůstat naživu.“ 21Dále řekl Hospodin: „Tady je u mě místo, postav se na skálu. 22Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. 23Pak svou dlaň odtáhnu a uvidíš mě zezadu, ale má tvář se neukáže.“
     34.5Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky. Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. 6Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: „Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! 7Prokazuje lásku tisícům, stíhá vinu otců na synech, na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.“ 8Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a 9řekl: „Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví.“
     29Když Mojžíš sestupoval z hory Sinaj, měl dvě desky svědectví v ruce. Při sestupu z hory nevěděl, že pleť jeho tváře září od rozhovoru s Hospodinem. 30Árón a všichni synové Izraele viděli Mojžíše, jak září pleť jeho tváře, a báli se k němu přistoupit. 31Teprve až je Mojžíš zavolal, obrátil se k němu Árón se všemi náčelníky izraelského společenství a Mojžíš s nimi mluvil. 32Po nich přistoupili všichni synové Izraele a on jim přikázal vše, o čem s ním Hospodin na hoře Sinaji rozmlouval.
     33Když s nimi Mojžíš přestal hovořit, dal si na tvář závoj. 34Kdykoli Mojžíš vstupoval před Hospodina, aby s ním mluvil, odkládal závoj až do svého odchodu; pak vycházel, aby mluvil k synům Izraele, co mu bylo přikázáno. 35Synové Izraele viděli Mojžíšovu tvář, jak zářila její pleť, potom si Mojžíš dával na tvář závoj až do chvíle, kdy přicházel, aby mluvil s Hospodinem.

RESPONSORIUM

2 Kor 3, 13.15.16.18

O. Mojžíš si kladl na tvář roušku; dodnes leží rouška na srdci Izraelitů. * Až se obrátí k Pánu, rouška bude odstraněna.
V. My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on. Působí to Duch Páně. * Až se obrátí k Pánu, rouška bude odstraněna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z apologie „Kniha Autolykovi“ od svatého biskupa Theofila z Antiochie

(Lib. 1, 2.7: PG 6, 1026-1027.1035)

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

     Řekneš-li „Ukaž mi svého Boha“, odpovím ti „Ukaž mi svého člověka a já ti ukážu svého Boha“. Ukaž tedy, jsou-li tvé duchovní oči vidoucí a zdali tvé srdce umí naslouchat.
     Vždyť přece i ti, kdo hledí tělesnýma očima, vnímají všechno, co se děje v tomto pozemském životě, a zkoumají, jak se co od čeho liší: světlo od tmy, bílé od černého, ošklivé od krásného, uspořádané od toho, co je bez ladu a skladu, uměřené od neuměřeného, to, co nějak přebujelo, od toho, co je neúplné. Totéž lze říci také o tom, co se týká sluchu: o zvuku vysokém i hlubokém a o tom, co zní příjemně. A stejné je to s nasloucháním srdce a viděním duše; takže Boha lze opravdu vidět.
     A tak ti, kteří mohou Boha vidět, na něho skutečně patří, jen mají-li duchovní oči dokořán. Oči mají totiž všichni, ale někdo je má zastřené temnotou, takže nevnímá sluneční světlo. Z toho, že slepí nevidí, však přece neplyne, že slunce nesvítí; to musí připsat slepci sami sobě a svým očím. Také ty máš duchovní zrak zastřený tmou hříchů a vlastních zlých skutků.
     Duše člověka musí být čistá jako vyleštěné zrcadlo. Jestliže se dá do kovového zrcadla rez, člověk v něm svou tvář nespatří. A stejně pronikne- li do člověka hřích, nemůže takový hříšník uvidět Boha.
     Chceš-li ovšem, můžeš se uzdravit. Svěř se lékaři, ten už zákal z tvého duchovního oka odstraní. A kdože je ten lékař? Je to Bůh, neboť ten svým Slovem a svou Moudrostí uzdravuje a dává život. Bůh skrze Slovo a Moudrost učinil všechno, protože slovem Páně stvořeno je nebe, zástup nebes dechem jeho úst.1 Jeho moudrost všechno převyšuje. Hospodin založil zemi moudrostí, svou rozumností zbudoval nebe. Podle jeho plánu vytryskl oceán a oblaka dávají padat rose.2
     Jestliže si to všechno uvědomíš, člověče, a budeš žít čistě, svatě a spravedlivě, můžeš vidět Boha. Nejprve ovšem musí zavítat do tvého srdce víra a bázeň Boží, a pak přijde poznání. Až odložíš vše smrtelné a oblečeš se v nesmrtelnost, pak ti bude dáno vidět Boha.3 Neboť Bůh vzkřísí s duší i tvé tělo k nesmrtelnosti; staneš se nesmrtelným a uvidíš Nesmrtelného, jestliže mu teď uvěříš.

     1 Žl 32 (33), 6
     2 Př 3, 19-20
     3 srov. 1 Kor 15, 54

RESPONSORIUM

Srov. 2 Kor 6, 2.4.5.7

O. Hle, teď je doba příhodná, hle, teď je den spásy! Osvědčujme se jako Boží služebníci * zbrojí spravedlnosti, silou Boží.
V. Všestrannou vytrvalostí v bdění a postech, čistotou, poznáváním, slovem pravdy, * zbrojí spravedlnosti, silou Boží.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.


EVANGELIA

Slova svatého evangelia podle Marka  

9, 30-48

Syn člověka bude zabit, ale třetího dne vstane

     Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
     Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
     Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“
     Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
     Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
     Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně.
     Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla.
     Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

MODLITBA

Modleme se:
Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, ať se cvičíme v postní kázni a živíme tvým slovem, aby nás sebeovládání připravilo k věrnému plnění tvé vůle a společná modlitba aby nás vedla k trvalému spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie