[ schovat menu ]

« Únor 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728 


17. únor 2018, Sobota
4. týden žaltáře

Sobota po Popeleční středě
Sv. Alexia a druhů, řeholníků, pro připomínku


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

17. únor 2018
1. NEDĚLE V DOBĚ POSTNÍ


VIGILIE

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  

HYMNUS

Tajemným zvykem vedeni
svatý půst zachovávejme,
jenž okruh čtyřiceti dní,
všem dobře známý, proběhne.

Už Zákon s proroky jej znal
a všem jej doporučoval,
pak posvětil jej Kristus sám,
všech věků Tvůrce a náš Pán.

Buďme teď ve všem střídmější:
v pokrmech, spánku, při řeči,
i ve svých žertech, v nápoji,
a bděme ostražitěji.

Chraňme se svodů lákavých,
jsou zkázou myslí těkavých,
a nesvolme, by chytrou lstí
nás tyran strhl v otroctví.

To, trojjediný Bože, dej,
a v tom nám nejvíc pomáhej,
ať tato postní doba všem
přináší požehnanou žeň. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných

Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

1 Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
      na cestu hříšníků kdo nestoupá *
      a nesedává v kruhu rouhačů,
2 kdo naopak se těší ze zákona Páně *
      a dnem i nocí o něm přemítá. –

3 Je jako strom při živých vodách zasazený, *
      ovoce nese správně ve svůj čas
  a jeho listí nikdy nezvadá, *
      cokoli počne, všechno se mu daří. –

4 Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
      ti jsou jak pleva unášená větrem.
5 Bezbožní proto neobstojí na soudu *
      a hříšní v shromáždění spravedlivých. –

6 Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
      zlá cesta hříšných vede do záhuby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz

Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

1 Proč se bouří kmeny pohanů, *
      národy proč snují marné plány?
2 K boji povstávají králové, †
      smlouvají se vládci proti Pánu, *
      proti jeho pomazanému.

3 „Zpřetrhejme jejich okovy, *
      shoďme ze sebe ta jejich pouta!“ –

4 Směje se jim na nebesích Pán, *
      úsměšek má pro ně na svém trůnu.

5 Potom k nim však s hněvem promluví, *
      vyděsí je ve svém rozhořčení:

6 „Já jsem svého krále dosadil *
      na Siónu, na své svaté hoře!“ –

7 Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
      Takto ke mně promluvil můj Pán: *
      „Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.

8 Požádej, a národy ti dám, *
      zemi budeš vlastnit do všech končin.

9 Povládneš jim prutem železným, *
      jako z hlíny džbán je můžeš rozbít.“ –

10 Proto, králové, už prohlédněte, *
      poučit se dejte, vládci země!

11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
      v rozechvění líbejte mu nohy,

12 ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
      neboť hněvem snadno může vzplanout. *
      Blaze všem, kdo důvěřují v něho!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

Žalm 3
Bůh je můj ochránce

Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

2 Pane, kolik je mých nepřátel, *
      kolik těch, kdo proti mně se strojí!

3 Kolik těch, kdo o mně říkají: *
      „Toho ani Bůh už nezachrání!“ –

4 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
      jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!

5 Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
      vyslyšel mě ze své svaté hory. –

6 Klidně uléhám a klidně spávám, *
      klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.

7 Ani tisíců se nezaleknu, *
      když kol dokola mě obkličují. –

8 Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
      Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
      a všem zlým jsi povyrážel zuby.

9 Jenom u Pána je jistá spása, *
      sešli svému lidu požehnání!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!

V. Nejen z chleba žije člověk.
O. Ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

5, 1 – 6, 1
Zesílený útlak lidu

     5.1Mojžíš a Árón šli a řekli faraónovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.‘“ 2Farao odpověděl: „Kdo je Hospodin, že mám uposlechnout jeho hlasu a propustit Izraele? Neznám Hospodina a Izraele nepropustím!“ 3Řekli: „Bůh Hebrejů se s námi setkal; dovol nám jít do pouště tři dny cesty a tam obětovat Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nestihl morem nebo mečem.“ 4Egyptský král se na ně obořil: „Mojžíši a Áróne, proč odvracíte lid od jeho práce? Jděte ke své robotě!“ A farao dodal: 5„Až příliš je už toho vašeho lidu v zemi. A vy mi je chcete odvádět od roboty!“
     6A ještě v ten den farao poručil dozorcům nad lidem a jejich zapisovatelům: 7„Nedávejte už těm lidem slámu k výrobě cihel jako dříve, ať sami jdou a slámu si sbírají. 8Uložte jim vyrobit počet cihel jako dříve, nic z toho neslevte! Jsou líní, a proto křičí: ‚Pojďme a obětujme našemu Bohu!‘ 9Ať těžce dřou, nezdržují se a nestarají o hloupé řeči!“
     10Dozorci nad lidem a zapisovatelé vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: ‚Už vám nebudu dávat slámu. 11Sami jděte a berte si slámu, kde ji najdete. Ale z vašeho pracovního úkolu nic se vám nesleví!‘“ 12Lid se rozešel po celé egyptské zemi, aby sbíral ze strnišť slámu. 13A dozorci je nutili: „Každý den splníte celý svůj pracovní úkol, jak tomu bylo dříve, když jste dostávali slámu!“ 14Zato zapisovatelé ze synů Izraele, které nad nimi ustanovili faraónovi dozorci, byli biti. Těm vytýkali: „Proč jste včera a dnes nevyrobili stejný počet cihel jako dříve?“
     15Zapisovatelé ze synů Izraele přišli a stěžovali si faraónovi: „Proč tak jednáš se svými služebníky? 16Slámu už nedostáváme, a přesto se nám říká: ‚Vyrábějte nám cihly!‘ Hle, tvoji služebníci jsou biti a tvůj lid je obviňován.“ 17Farao odpověděl: „Jste líní, ano, jste líní! Proto říkáte: ‚Půjdeme a budeme obětovat Hospodinu!‘ 18Hned jděte pracovat, slámu nedostanete, ale předepsaný počet cihel musíte odvést!“
     19Zapisovatelé ze synů Izraele viděli, že se dostali do zlého postavení, neboť slyšeli: Nic se vám nesleví z denního počtu vašich cihel! 20Když vycházeli od faraóna, potkali Mojžíše a Áróna, kteří tam na ně čekali, 21a spustili: „Ať se na vás Hospodin podívá a soudí: Zošklivili jste nás v očích faraónových i v očích jeho služebníků. Podali jste jim meč, aby nás pobili.“
     22Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: „Pane, proč týráš tento lid? Pročpak jsi mě poslal? 23Od té doby, kdy jsem šel k faraónovi, abych mluvil ve tvém jménu, týrá tento lid. A vůbec jsi svůj lid nevysvobodil!“ 6.1Hospodin řekl Mojžíšovi: „Teď uvidíš, co udělám faraónovi. Propustí Izraelity mou silnou rukou, mým napřaženým ramenem je vyžene ze své země.“

RESPONSORIUM

Ex 5, 1.3

O. Mojžíš stanul před faraónem a řekl: Tak praví Hospodin: * Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.
V. Pán, Bůh Hebrejů, mne poslal k tobě a řekl: * Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu žalmů svatého biskupa Augustina

(Ps 60, 2-3: CCL 39, 766)

V Kristu jsme byli pokoušeni, v něm jsme přemohli ďábla

     Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni. Kdo to říká? Zdá se, že jeden. Jedná se však opravdu jen o jednoho? Od končin země k tobě volám, neboť mé srdce umdlévá. Tedy zřejmě ne jeden. Avšak přece pouze jeden, protože Kristus je jeden a my všichni jsme jeho údy. Vždyť jak by mohl jeden člověk volat ze všech končin země? A tak tím, kdo volá ze všech končin, se míní ono dědictví, o kterém je řečeno samotnému Synu: Požádej, a národy ti dám, zemi budeš vlastnit do všech končin.
     Tedy Kristovo vlastnictví, Kristovo dědictví, Kristovo tělo, jediná Kristova Církev, ona jednota, kterou tvoříme – ta volá od končin země. A co volá? To, co jsem uvedl výše: Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni; od končin země k tobě volám. Od končin země, to znamená odevšad.
     Proč však volám? Neboť mé srdce umdlévá. Tím se ukazuje, že Církev nežije ve všech národech po celém světě ve velké slávě, ale ve velkém pokušení. Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je.
     Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí, zvítězit však může jen, kdo podstoupí zápas, a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek. Onen volající od končin země má sice v srdci úzkost, ale není opuštěn. Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava.
     Tím tedy, že dopustil, aby ho ďábel pokoušel, přetvořil nás v sebe. Četli jsme v evangeliu, jak byl náš Pán Ježíš Kristus pokoušen na poušti od ďábla. Ďábel Krista pokoušel v plném slova smyslu. V Kristu jsi totiž byl pokoušen i ty: z tebe si totiž Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty. Tedy z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství.
     Jestliže jsme byli v něm pokoušeni, v něm také přemůžeme ďábla. Vidíš, že Kristus byl podroben zkoušce, a nevidíš, že zvítězil? Věz, že v něm jsi byl podroben zkoušce i ty, a věz, že v něm také vítězíš. Kristus se ovšem nemusel dát od ďábla pokoušet. Kdyby však nebyl pokoušen, nebyl by ti dal příklad a poučení, že máš možnost v pokušení zvítězit.

RESPONSORIUM

Srov. Jer 1, 19; 39, 18

O. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě; * neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.
V. Nepadneš mečem, ale zachráníš svůj život. * Neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.

KANTIKA

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.

První kantikum

Jer 14, 17-21
Nářek lidu v době hladu a války

Přiblížilo se Boží království: obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)

Kéž by mé oči ronily slzy bez přestání, *
    ve dne v noci:
neboť velikou pohromou je stižena panna, dcera mého lidu, *
    ranou přebolestnou. –

Vyjdu-li na pole, hle, pobití mečem, *
    vejdu-li do města, hle, zmoření hladem.
Prorok i kněz odcházejí *
    do neznámé země. –

Což jsi nadobro zavrhl Judu *
    a Sión se zhnusil tvé duši?
Proč jen jsi nás tak bil, *
    že už není vyléčení!
Čekáme záchranu, a záchrana nikde, *
    zhojení ran, a hle, zděšení! –

Pane, poznáváme svoje nepravosti †
    i bezbožnost našich otců, *
    že jsme zhřešili proti tobě.
Pro své jméno nás nevydávej v potupu, †
    nenech zhanobit trůn své slávy, *
    rozpomeň se, a neruš svou smlouvu s námi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Druhé kantikum

Ez 36, 24-28
Bůh obnoví svůj lid

Budou jeho lidem a on - Bůh s námi - bude jejich Bohem. (Zj 21, 3)

Vezmu vás z národů †
    a shromáždím ze všech zemí, *
    a přivedu do vaší země.
Vyleji na vás čistou vodu †
    a očistíte se od všech vašich nečistot, *
    a ode všech vašich model vás očistím. –

Dám vám nové srdce *
    a nového ducha vložím do vašeho nitra,
vezmu z vašeho těla srdce kamenné *
    a dám vám srdce z masa.
Svého ducha vložím do vás †
    a učiním, abyste chodili v mých přikázáních *
    a dbali na má ustanovení a konali je. –

Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, †
    a budete můj lid *
    a já budu váš Bůh!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Třetí kantikum

Pláč 5, 1-7.15-17.19-21
Modlitba utiskovaného

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. (2 Kor 4, 10)

Vzpomeň si, Pane, co nás potkalo, *
    podívej se a viz naši potupu! –

Naše dědictví připadlo cizincům, *
    naše domy neznámým lidem. –

Jsme sirotci, bez otce; *
    naše matky jsou jako vdovy. –

Peníze dáváme za to, že pijeme svou vodu, *
    za své dříví musíme platit. –

Na krku máme jařmo, jsme pronásledováni, *
    už nemůžeme dál a oddech pro nás není. –

Podáváme ruku Egyptu, *
    Asýrii, abychom se nasytili chlebem. –

Naši otcové zhřešili: už nejsou; *
    a my neseme jejich provinění. –

Ze srdce nám vymizela radost, *
    náš tanec se změnil v zármutek. –

Věnec nám spadl z hlavy. *
    Běda nám, neboť jsme zhřešili!

A proč naše srdce stůně *
    a proč se nám zatemňují oči? –

Ale ty, Pane, zůstáváš navždy; *
    tvůj trůn přetrvává z věku do věku! –

Proč bys na nás měl na věky zapomenout, *
    opustit nás až do konce života? –

Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. *
    Obnov naše dny, jako kdysi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. Dej, ať se k tobě vrátíme, Pane, a my se vrátíme. Obnov naše dny jako kdysi.


EVANGELIA

13, 22-33
Slova svatého evangelia podle Lukáše

Není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém

     Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci.
     Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře, a volat: ‚Pane, otevři nám!‘ odpoví vám: ‚Neznám vás, odkud jste.‘ Tu začnete říkat: ‚Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!‘ Ale on vám odpoví: ‚Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!‘
     Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák a Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo v Božím království.
     Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“
     V tu chvíli k němu přišlo několik farizeů a řekli mu: „Odejdi odtud, protože Herodes tě chce zabít!“ Odpověděl jim: „Jděte a řekněte té lišce: ‚Vyháním zlé duchy a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dosáhnu svého cíle. Avšak dnes, zítra a pozítří musím pokračovat v cestě, protože není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém.‘“

MODLITBA

Modleme se:
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.
O. Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie