[ schovat menu ]

« Srpen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


28. srpen 2019, Středa
1. týden žaltáře

Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, památka
Pro OP: Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, svátek


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

28. srpen 2019
Sv. Augustina, biskupa a učitele Církve, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste). Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391). Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. VIII. 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a  později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

V nebesích skví se biskup oblíbený,
září jak hvězda on, učitel moudrý,
jenž jasné světlo víry po vší zemi
rozlévá proudy.

Sióne věčný, vzdej s tím mužem slavným
dík Pánu spásy, že jej v síť svou chytil
způsobem zvláštním a svým světlem jasným
lásku v něm vznítil.

Svatou on víru dodnes upevňuje,
zahání od nás temných bludů mraky,
zkažené mravy deptá, obnovuje
světlem nauky.

Kristova stáda vznešený ty strážce,
tvůj příklad kněžím i mnichům všem září,
pros, ať se k nám Bůh skloní v blahé lásce
s laskavou tváří.

Trojici svaté buď čest, sláva
s mocí, vždyť její hloubky už na zemi
váží tvůj duch a nyní její záře skvoucí
v nebi tě blaží. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

2, 1-13. 20-25
Nevěrnost Božího lidu

1Hospodin mě oslovil:
2„Jdi a křič do uší Jeruzaléma:
Tak praví Hospodin:
Vzpomínám na oddanost tvého mládí,
na lásku tvého zasnoubení,
když jsi šla za mnou na poušti,
v zemi bez osení.
3Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu,
byly to prvotiny jeho úrody;
kdokoli z nich jedl, pykal za to,
stihlo ho neštěstí – praví Hospodin.
4Slyšte Hospodinovo slovo, Jakubův dome
a všecky rody Izraelova domu!

5Tak praví Hospodin:
Jaké bezpráví našli na mně vaši otcové,
že se ode mě vzdálili,
že chodili za marností
a marnosti propadli?
6Neřekli: Kde je Hospodin,
který nás vyvedl z egyptské země,
který nás převedl pouští,
zemí pustou, plnou roklí,
zemí vyprahlou a temnou,
zemí, kterou nikdo nechodí,
v níž nikdo nebydlí?
7Uvedl jsem vás do země zahrad,
abyste jedli její ovoce a její plody,
vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili,
zohavili jste mé dědictví.
8Kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘
Neznali mě ti, kteří mají zákon v rukou.
Pastýři ode mě odpadli,
proroci prorokovali Bálovým jménem,
chodili za modlami.

9Proto se mám ještě s vámi soudně vypořádat
– praví Hospodin –
přít se s vašimi syny.
10Jděte na ostrovy Kittim a dívejte se,
pošlete mezi Kedařany a dobře pozorujte!
11Vizte, zda se tam stalo něco takového!
Copak vyměnil některý národ své bohy?
– a ti přece bohy nejsou!
Můj národ však změnil svou slávu za modlu!

12Užasněte, nebesa, nad tím
a velmi se zděste – praví Hospodin –
13neboť dvojí zlo spáchal můj národ:
mne, pramen vody živé, opustili
a kopali si cisterny,
cisterny rozpukané,
které nemohou udržet vodu.

20Dávno jsi už zlámala své jho,
roztrhla své provazy.
Řeklas: ‚Nebudu sloužit!‘
Neboť na každém vyvýšeném pahorku
a pod každým zeleným stromem
ses roztáhla, nevěstko!

21Já jsem tě přece štípil z ušlechtilé révy,
pravé byly všecky sazenice.
Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou?
22I kdyby ses umyla louhem
a vypotřebovala mnoho mýdla,
špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin
– praví Hospodin.
23Jak můžeš říci: ‚Nejsem poskvrněna,
nechodila jsem za Bály?‘
Pohleď na své chování v Údolí,
uznej, cos učinila!

24Lehká velbloudice, běhající křížem krážem,
divoká oslice, zvyklá na pustinu,
ve vášnivé touze lapá vítr.
Kdo utlumí její říji?
Ti, kdo ji hledají, nemusí se namáhat:
najdou ji v měsíci její říje.
25Dej pozor na svou nohu, ať není bosá,
pozor na hrdlo, ať nevyprahne!
Ty však říkáš: ‚Nevadí! Ne!
Miluji cizince,
budu za nimi chodit.‘“

RESPONSORIUM

Jer 2, 21; Mt 21, 43; srov. Iz 5, 7

O. Já jsem tě štípil z ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou? * Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.
V. Čekal jsem spravedlnost, a hle – nepravost, čekal jsem právo, a hle – bezpráví! * Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina

(Lib. 7, 10.18; 10,27: CSEL 33, 157-163.255)

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!

     Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mou pomocí stálou.1 Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.
     Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“
     Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše,2 Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky.3 On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život; a pokrm,4 k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem,5 aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.
     Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.

     1 srov. Žl 29 (30), 11
     2 srov. 1 Tim 2, 5
     3 srov. Řím 9, 5
     4 Jan 14, 6
     5 Jan 1, 14

RESPONSORIUM

_

O. Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.
V. Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

PSALMODIE

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Žalm 35 (36)
Zloba hříšníka a Boží dobrota

Kdo mě následuje, nechodí v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 8, 12)

2 Zálibu ve zlém bezbožný má v srdci, *
      Boha se bát ho ani nenapadne. –

3 Snadno a rád jen výmluvy si hledá, *
      že nevidí a nezná odpor k hříchu.
4 Zradou a zlem čpí slova v jeho ústech, *
      zřekl se moudrosti a dobrých skutků.
5 Na lůžku obmýšlí jen nepravosti, *
      ničeho špatného se nezalekne. –

6 Pane, až k nebesům tvé slitování, *
      až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
7 Tvá spravedlnost jako velehory, †
      tvé rozsudky jak mořské hlubiny, *
      lidem i zvěři dáváš pomoc, Pane. –

8 Bože, jak drahocenná je tvá milost, *
      v stínu tvých křídel mají lidé úkryt.
9 Sytí se z hojných darů tvého domu, *
      z proudů svých slastí sám je napájíš.
10 Protože u tebe je pramen žití, *
       jen ve tvém světle můžem světlo vidět. –

11 Svou milost zachovej svým vyznavačům, *
       svou spravedlnost lidem přímých srdcí.
12 Ať noha pyšného mě nepošlape, *
       ať necloumá mnou ruka hříšníkova!
13 Hle, hrůza porazila bezbožníky, *
       jsou svrženi a víckrát nepovstanou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Kantikum
Pán, Stvořitel světa, chrání svůj lid
Jdt 16, 1-2a. 13-15
Zpívali novou píseň. (Zj 5, 9)

1 Začněte na bubny hrát Bohu, *
      pějte Pánu při cimbálech;
   Složte mu novou píseň, *
      velebte a vzývejte jeho jméno!
2 Vždyť Bůh je Pán, *
       on potírá války. –

13 Zapějme Pánu chvalozpěv, *
       nové hymny zpívejme našemu Bohu.
   Pane a Vládce, tys veliký a slavný, †
       podivuhodný ve své síle, *
       překonat tebe nemůže nikdo. –

14 Všichni tvoji tvorové mají sloužit tobě, *
       neboť jsi řekl a byli.
    Poslal jsi svého Ducha a byli stvořeni *
       a není, kdo by odpíral tvému hlasu. –

15 Před tebou kolísají základy hor i vodstva, *
       skály jak vosk se rozplývají před tvou tváří.
    Ti však, kdo před tebou mají bázeň, *
       budou u tebe velicí ve všem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

Žalm 46 (47)
Pán je králem nade všemi národy

Sedí po pravici Otce a jeho království bude bez konce.

2 Tleskejte do dlaní, národy všechny, *
      vzývejte Boha jásavým hlasem,
3 neboť je hrozný Pán svrchovaný, *
      je velekrálem nad celou zemí. –

4 On nám národy podrobuje, *
      on nám pohany pod nohy klade.
5 On pro nás vybral dědičnou zemi, *
      pýchu Jákoba, jehož má v lásce.
6 Bůh se vznáší v jásotu slávy, *
      Pán stoupá vzhůru v hlaholu rohů. –

7 Zpívejte Bohu, zpívejte písně, *
      zpívejte chvalozpěv našemu Králi!
8 Bůh totiž kraluje nad celým světem, *
      zazpívejte mu překrásnou píseň! –

9 Bůh je nad všemi národy králem, *
      Bůh sedí na svém přesvatém trůně.
10 Knížata národů svorně se druží *
       k národu Boha Abrahámova.
    Boží jsou všechny štíty světa, *
       on je nade vše svrchovaný.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Bože, ty nás naplňuješ radostí z toho, že tě můžeme chválit, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Bože, ty nás naplňuješ radostí z toho, že tě můžeme chválit, neboť jsi nás stvořil pro sebe, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posiluj ve své Církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie