[ schovat menu ]

« Srpen 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031


27. srpen 2019, Úterý
1. týden žaltáře

Sv. Moniky, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. srpen 2019
Sv. Moniky, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodila se v roce 331 nebo 332 v křesťanské rodině v Tagaste v Numidii (v dnešním severovýchodním Alžírsku). Provdala se za pohanského muže Patricia a měla s ním dva syny a dceru. Svou mírností a trpělivostí dosáhla toho, že její muž rok před svou smrtí přijal křest (370). Její starší syn Augustin byl velmi nadaný, ale žil bezuzdným životem, ať šlo o věci tělesné nebo duchovní. Když odešel (383) jako učitel řečnictví do Říma a odtud do Milána, vydala se za ním, aby mu byla stále nablízku a vyprošovala pro něj milost obrácení. Nejradostnějším dnem v jejím životě byl 24. duben 387, kdy Augustin přijal křest. Zakrátko potom zemřela v Ostii u Říma (na podzim 387), kde čekala se synem na loď, která je měla odvézt zpátky do Afriky. Byla pohřbena v Ostii, v 15. století byly její ostatky přeneseny do Říma a uloženy v kostele zasvěceném dnes sv. Augustinovi.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Chvalme tu vzácnou služebnici Páně
vroucími slovy, vzor statečné ženy,
o níž i stránky Písma mluví chvalně
obdivu plny.

Nadějí pevná z živé víry žila,
lnouc láskou k Bohu; z které mocně proudí
láska k všem bližním a jež svatá díla
samoděk plodí.

K zásluhám jejím, Ježíši náš vlídný,
veškerou vinu rád odpusť nám hříšným,
ať můžeme ti chvály zpívat nyní
se srdcem čistším.

Buď nejvyššímu Otci moc a sláva,
i tobě, Synu, čest buď, chvály vděčné,
svatému Ohni ať patří táž vláda
nyní i věčně. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Jeremiáše

1, 1-19
Jeremiáš povolán za proroka

     1Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. 2Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, 3ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.
    
4Hospodin mě oslovil: 5"Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil."

     6Tu jsem řekl: "Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý."
7Hospodin mi pravil:
"Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,
neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,
a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.
8Neboj se jich,
neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil.
– praví Hospodin.

     9Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:
"Hle, kladu svá slova do tvých úst.
10Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,
abys vytrhával a hubil,
abys ničil a bořil,
abys stavěl a sázel."

     11Hospodin mě oslovil: "Co vidíš, Jeremiáši?" Řekl jsem: "Vidím mandloňový prut." 12Hospodin odpověděl: "Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho."

     13Hospodin mě oslovil podruhé: "Co vidíš?" Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu."
14Hospodin mi odpověděl:
"Od severu vyvře neštěstí
na všechny obyvatele země.
15Neboť já svolám všechny severní říše"
– praví Hospodin.
"Přijdou a každá postaví svůj trůn
u vchodu do bran Jeruzaléma,
kolem dokola u všech jeho hradeb
i ve všech judských městech.
16Vypořádám se s nimi soudně
pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,
že obětovali kadidlo cizím bohům
a klaněli se dílům svých rukou.

17Ty však přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
18Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím i lidu země.
19Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já budu s tebou"
– praví Hospodin –
"abych tě vysvobodil."

RESPONSORIUM

Jer 1, 5.9; Iz 42, 6

O. Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.
V. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu svá slova do tvých úst.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého biskupa Augustina

(Lib. 9, 10-11: CSEL 33, 215-219)

Kéž dosáhneme věčné moudrosti

     Když se blížil den, kdy měla odejít z tohoto světa – ty jsi znal ten den, Bože, my jsme ho neznali – stalo se tvým skrytým řízením, jak jsem přesvědčen, že jsme já a ona byli sami, opřeni o okno, jímž bylo vidět do zahrady domu, v němž jsme bydleli. Bylo to v Ostii na Tibeře, kde jsme se, vzdáleni vší vřavy, po dlouhé namáhavé cestě zotavovali před odplutím. Rozmlouvali jsme tehdy o samotě velmi srdečně. Nedbali jsme na to, co bylo za námi, a byli jsme upnuti na to, co bylo před námi,1 a ptali jsme se spolu v přítomnosti pravdy, jíž jsi ty, jaká bude věčná blaženost svatých, to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk ani nikdy nepomyslil,2 a naše srdce prahlo po nebeských vodách z tvého pramene, pramene života, který je u tebe.3
     O těchto věcech jsem mluvil, i když ne tímto způsobem a těmito slovy. Ale ty, Pane, víš, že když jsme toho dne takto rozmlouvali a tento svět se všemi jeho radostmi ztrácel při tom rozhovoru pro nás cenu, ona tehdy řekla: „Synu, pokud jde o mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už nic nečekám. Jen pro jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto světě: chtěla jsem vidět, dříve než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A Bůh mi to dopřál v míře mnohem větší, neboť mohu vidět i to, že jsi pohrdl pozemským štěstím a stal ses Božím služebníkem. Co tu mám ještě dělat?“
     Nepamatuji se už dobře, co jsem jí na to odpověděl. Ale asi za pět dní nebo jen o málo později dostala horečku a ulehla. V době nemoci jednou omdlela a ztratila na chvíli vědomí. Přiběhli jsme k ní, ale brzy se probrala, podívala se na mně a na mého bratra, jak jsme u ní stáli, a jako by něco hledala, nám řekla: „Kde jsem to byla?“
     A když nás viděla, že jsme smutní a zaražení, řekla: „Pochováte svou matku tady.“ Mlčel jsem a snažil jsem se zadržet pláč. Můj bratr však něco řekl, že by si přál, aby nezemřela v cizině, že by bylo pro ni lépe umřít ve vlasti. Když to uslyšela, pohlédla na něj s úzkostí a výčitkou, že mu záleží na takových věcech, potom se podívala na mně a řekla: „Slyš, co to říká.“ Brzy nato řekla nám oběma: „Pochovejte toto tělo kdekoli a nedělejte si s tím starost. Jen o to vás prosím, tam, kde budete, pamatujte na mně u oltáře Páně.“ A když sdělila, jak mohla, toto své přání, přestala mluvit, neboť nemoc se zhoršovala a působila jí utrpení.

     1 srov. Flp 3, 13
     2 1 Kor 2, 9
     3 srov. Žl 35 (36), 10

RESPONSORIUM

1 Kor 7, 29.30.31;2, 12

O. Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, * neboť tento viditelný svět pomíjí.
V. My jsme však nepřijali ducha světa. * Neboť tento viditelný svět pomíjí.

PSALMODIE

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.

2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.

5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Kantikum
Bůh trestá i zachraňuje
Tob 13, 2-8
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil. (1 Petr 1, 3)

2 Buď veleben Bůh, jenž žije navěky, †
      neboť jeho kralování trvá po všechny věky! *
      Neboť on trestá a zase odpouští,
   svádí do hlubin podsvětí †
      a opět vyvádí z velké záhuby: *
      jeho ruce nikdo neunikne. –

3 Oslavujte ho před tváří národů, synové Izraele! †
      Neboť vás rozptýlil mezi ně, *
4    a právě tam vám ukázal svou velikost.
   Vyvyšujte ho před tváří všech živých, †
      on je náš Pán a on je náš Otec *
      a je Bůh pro všechny věky! –

5 Trestá-li vás za vaše nepravosti, *
      smiluje se nad vámi všemi,
   shromáždí vás ze všech národů, *
      kam jste byli rozptýleni.
6 Vrátíte-li se k němu †
      z hloubi srdce a z celé své duše, *
      abyste před ním jednali v pravdě,
   pak se on vrátí k vám *
      a už před vámi neukryje svou tvář. –

   Pohleďte tedy, jak s vámi naložil, *
      vzdejte mu hlasitě dík.
   Velebte Pána spravedlnosti *
      a vyvyšujte Krále věků. –

   Já sám ho oslavuji v zemi svého vyhnanství, *
      hlásám jeho sílu a jeho velikost hříšnému lidu.
   Hříšníci, vraťte se k němu; †
      konejte před ním spravedlnost; *
      snad vám bude přát a prokáže vám milosrdenství! –

7 Já sám vyvyšuji Boha a má duše se raduje v Králi nebe. *
      Má duše se raduje po všechny dny svého života.
8 Jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

Žalm 32 (33)
Chvála Boží prozřetelnosti

Všechno povstalo skrze Slovo. (Jan 1, 3)

1 Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, *
      zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
2 Oslavujte Pána při citeře, *
      rozezvučte harfu mnoha strun!
3 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      doprovoďte jásot zvučnou hrou! –

4 Neboť pravdivé je slovo Páně, *
      spolehlivé vše, co činí on.
5 Spravedlnost, právo vždy má v lásce, *
      milost Páně naplňuje zem.
6 Slovem Páně stvořeno je nebe, *
      zástup nebes dechem jeho úst.
7 Vody moří jako v měchu jímá, *
      v hojné zásobě má pravodstvo. –

8 Pánu ať se koří celá země, *
      tvorstvo světa ať se před ním chví!
9 Vždyť co řekne Pán, se ihned stane, *
      co on poručí, to rázem jest.
10 Plány pohanů Pán rozmetává, *
       maří, co si smyslí národy.
11 Na věky však trvá vůle Páně, *
       z rodu na rod jeho záměry. –

12 Šťastný národ, jemuž Pán je Bohem, *
       lid, jejž on si za svůj vyvolil!
13 Pán k nám shlíží z vysoka svých nebes, *
       všechny lidské syny obzírá.
14 Bedlivě se dívá z míst, kde sídlí, *
       na všechny, kdo obývají zem:
15 protože on sám jim srdce stvořil, *
       nyní jejich skutky sleduje. –

16 Nepomůže králi množství vojska, *
       nezachrání síla hrdinu,
17 nezvítězí koně s vozatajstvem, *
       všechna jejich síla nestačí.
18 Pán je s těmi, kdo ho uctívají, *
       kdo jen v jeho milost doufají,
19 že uchrání jejich duše smrti, *
       že je v hladomoru zachová. –

20 Naše duše hledí jenom k Pánu, *
       vždyť on je náš pomocník a štít.
21 Z něho raduje se naše srdce, *
       v jeho svaté jméno doufáme.
22 S námi, Pane, buď tvé slitování, *
       jako ty jsi naše naděje!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 12, 1-2
Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.
R. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.
V. Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy.
R. Bůh jí na pomoc chvátá.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. S časným úsvitem * Bůh jí na pomoc chvátá.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Vyslyšels ji, Pane, a nepohrdl jsi jejími slzami, když se řinuly proudem a svlažovaly zemi, kdykoliv se modlila.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Vyslyšels ji, Pane, a nepohrdl jsi jejími slzami, když se řinuly proudem a svlažovaly zemi, kdykoliv se modlila.

PROSBY
Spolu se svatými ženami oslavujme našeho Spasitele a volejme:
     PŘIJĎ, PANE JEŽÍŠI.

Pane Ježíši, tys odpustil hříšnici, když dávala najevo, že chce z lásky k tobě změnit svůj život,
odpusť i nám všechny naše hříchy.
Během tvého veřejného působení doprovázely tě zbožné ženy a staraly se o tebe ze svého majetku,
nauč nás poznávat tě v našich bližních, kteří potřebují pomoc.
Když jsi přijal pozvání do domu Marie a Marty, jedna usedla u tvých nohou, aby ti naslouchala, a druhá tě obsluhovala,
otevři naše srdce, abychom rádi slyšeli tvé slovo a s láskou ti sloužili.
Tys poslal ženy, které tě potkaly po tvém vzkříšení, aby zprávou o tom potěšily tvé učedníky,
naplň i nás vnitřní radostí, abychom vydávali svědectví o tvém vítězství nad smrtí.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, útěcho zarmoucených, tys vyslyšel svatou Moniku, když tě se slzami prosila za obrácení svého syna Augustina; vyslyš také naše prosby: dej nám ducha opravdové kajícnosti a ukaž i na nás bohatství své milosrdné lásky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie