[ schovat menu ]

« Červenec 2019 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


10. červenec 2019, Středa
2. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 14. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

10. červenec 2019
Druhé mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvůrce oblohy plné hvězd,
za noci světlo měsíční
a slunce k osvětlení dní
obdařils řádem pevných cest.

Už rozpadly se noční tmy,
na svět se zrodil nový den,
duch novou silou naplněn
zvedá se k práci pro bližní.

Den navrácený vládě své
vybízí všechny k chválám tvým
a v duši s jitřním svítáním
proniká světlo nebeské.

Chraňme se proto před vším zlým:
Ať duch se od zla odvrátí,
ať lží se neposkvrní rty
a život skutkem ničemným.

Ze slunce proudí denní jas:
Kéž víra v nás jak oheň je,
ať příslibem je naděje
a láska s Kristem spojí nás.

To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného

Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)

I

2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *
      abych se neprohřešil jazykem;
   a pokud bude bezbožník stát blízko, *
      budu svá ústa držet na uzdě. –

3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *
      ale má bolest jen se zjitřila,

4 srdce se v těle prudce rozpálilo. †
      Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *
    a já jsem musil nahlas promluvit:

5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †
      a jakou míru dní mám před sebou, *
      ať poznám tak svou pomíjejícnost.“ –

6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †
    v tvých očích je můj život jako nic, *
      a každý člověk jenom jako dech,

7 jen jako stín se tady člověk mihne, †
      jen jako dech je všechno bohatství, *
      jež hromadí a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *
      Jen k tobě upínám svou naději.

9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *
      bláznům mě nenechávej na posměch!

10 A teď už mlčím, ústa neotevřu, *
       protože všechno je tvé řízení. –

11 Odejmi ode mne své navštívení! *
       Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!

12 Člověka za hřích postihuješ trestem †
       a ničíš jeho nádheru jak mol: *
       je každý člověk jenom jako dech. –

13 Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †
       nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *
       poutník, jak všichni moji otcové.

14 Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *
       dříve než odejdu a zaniknu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

3 Co ty tak silácky se chlubíš *
      špatností vůči zbožným?

4 Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *
      jazyk máš jako břitvu.

5 Zlo ti je milejší než dobro, *
      lež ti je víc než pravda.

6 Máš rád jen zraňující slova, *
      jazyku pomlouvačný! –

7 Bůh za to zahubí tě navždy, †
      ze stanu vyvleče tě, *
      ze země živých vytne.

8 Dobří to spatří plni bázně, *
      on sám jim bude pro smích:

9 „Hle člověk, který nechtěl v Bohu *
       hledat své útočiště,
    jen v majetek svůj doufal, *
       na ničemnosti stavěl.“ –

10 Já však se jak strom olivový *
       zelenám v domě Božím,
    spoléhám vždy a stále *
       na Boží slitování.

11 Navždy ti budu vzdávat díky *
       za toto tvoje dílo,
    tvé jméno před věrnými chválit *
       za tvoji dobrotivost.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

V. Doufám, Pane, z duše doufám.
R. Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

24, 1-4.10-18.24b-25
Sčítání lidu a zbudování oltáře

     1Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ 2Král David řekl Joabovi a velitelům vojska, kteří byli s ním: „Projděte všechny izraelské kmeny od Danu až po Beršebu a spočítejte lid, abych znal jeho počet.“ 3Joab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší tvůj lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?“ 4Královo rozhodnutí bylo však pro Joaba a velitele vojska nezvratné. Joab s veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetl lid Izraele.
    
10Ale potom David pocítil v srdci výčitky, že dal lid sečíst a řekl Hospodinu: „Těžce jsem zhřešil tím, co jsem udělal. Proto, Hospodine, odpusť nepravost svému služebníku. Jednal jsem velmi pošetile.“ 11Když David ráno vstal, dostal jeho věštec Gad Hospodinovo slovo: 12„Jdi a řekni Davidovi: Tak praví Hospodin: Tři věci ti předkládám: vyvol si jednu z nich a já ti to udělám.“ 13Gad šel k Davidovi oznámit mu to a řekl: „Mají ti na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš po tři měsíce utíkat před svým nepřítelem, který tě bude pronásledovat? Nebo má být ve tvé zemi po tři dny mor? Proto si rozmysli a uvaž, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ 14David řekl Gadovi: „Jsem ve veliké tísni; padněme raději do rukou Hospodina, neboť jeho milosrdenství je veliké, do rukou člověka upadnout nechci.“
    
15Hospodin tedy seslal na Izraele mor, od toho jitra až do stanovené doby, a pomřelo z lidu od Danu až po Beršebu sedmdesát tisíc lidí. 16Hospodin poslal anděla do Jeruzaléma, aby jej hubil. Ale Hospodin litoval neštěstí a řekl andělovi, který hubil lid: „Dost. Stáhni svou ruku zpět!“
     Hospodinův anděl byl u humna Jebuzity Arauna.
17Když David viděl anděla bít do lidu, řekl Hospodinovi: „Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Prosím, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“
    
18Toho dne přišel Gad k Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Arauna Jebuzity oltář.“
    
24David tedy koupil to humno i skot za padesát šekelů stříbra. 25I vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti.
     Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Kron 21, 15; 2 Sam 24, 17

O. Rozpomeň se, Pane, na svou smlouvu a řekni bijícímu andělu: Ať se již odtáhne tvá ruka, * aby nebyla zpustošena země a abys nezahubil vše, co žije.
V. Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Ať se odvrátí, prosím, Pane, tvůj hněv od tvého lidu. * Aby nebyla zpustošena země a abys nezahubil vše, co žije.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze starokřesťanského spisu
„Učení dvanácti apoštolů“

(Nn. 9, 1 – 10, 6; 14, 1-3: Funk 2, 19–22. 26)

O Eucharistii

     Při Eucharistii budete takto děkovat: Nejprve při kalichu: „Děkujeme ti, Otče náš, za svatou révu tvého služebníka Davida, se kterou jsi nás seznámil skrze svého služebníka Ježíše; budiž ti sláva na věky.“
     Pak při lámání chleba: „Děkujeme ti, Otče náš, za život a za poznání, které jsi nám dal skrze svého služebníka Ježíše; budiž ti sláva na věky. Jako byl tento chléb, který lámeme, roztroušen po horách a shromážděný se stal jedním, tak ať je shromážděna tvá církev od končin země do tvého království. Neboť tvá je sláva i moc skrze Ježíše Krista na věky.“
     A z vaší Eucharistie ať nejí a nepije nikdo kromě pokřtěných ve jménu Páně. Protože právě o tom Pán řekl: Nedávejte svaté věci psům.1
     Po nasycení poděkujte slovy: „Děkujeme ti, svatý Otče, za tvé svaté jméno, které jsi vložil do našich srdcí, a za poznání, víru a nesmrtelnost, kterou jsi nám zjevil skrze Krista, svého služebníka; budiž ti sláva navěky.
     Ty jsi Pán veškerenstva a všechno jsi stvořil2 pro své jméno. Pokrm i nápoj jsi dal lidem k potěšení, aby ti děkovali. A nám jsi skrze svého služebníka daroval pokrm a nápoj duchovní a život věčný. A především ti děkujeme, že jsi mocný; budiž ti sláva na věky.
     Pamatuj, Pane, na svou Církev; chraň ji ode všeho zlého a učiň ji dokonalou ve své lásce. Shromáždi ji ze čtyř světových stran,3 posvěcenou, do svého království, které jsi pro ni připravil. Neboť tvá je moc i sláva na věky.
     Ať přijde milost a pomine tento svět. Hosana Bohu Davidovu.4 Kdo jsi svatý, přijď; kdo nejsi, čiň pokání. Maranatha;5 amen.“
     V neděli – v den Páně – se shromážděte, lámejte chléb, vzdávejte díky, když jste předtím vyznali své hříchy, aby vaše oběť byla čistá. Ať mezi vás nechodí nikdo, kdo má spor se svým bližním, dokud se neusmíří, aby vaše oběť nebyla znesvěcena. To o ní totiž řekl Pán: Na každém místě a v každou dobu ať se mi přináší oběť čistá. Vždyť jsem velký král, praví Pán, a mé jméno je podivuhodné mezi národy.5

     1 Mt 7, 6
     2 srov. Zj 4, 11
     3 srov. Mt 24, 31
     4 srov. Mt 21, 9.15
     5 srov. 1 Kor 16, 22
     1 srov. Mal 1, 11.14

RESPONSORIUM

1 Kor 10, 16-17

O. Kalich požehnání, který žehnáme – není to účast v Kristově krvi? * Chléb, který lámeme – není to účast v Kristově těle?
V. Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na tom jednom chlebě. * Chléb, který lámeme – není to účast v Kristově těle?

PSALMODIE

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Žalm 76 (77)
Vzpomínka na skutky Boží

Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. (2 Kor 4, 8)

2 K Bohu volám, hlasitě křičím, *
      k Bohu volám, aby mě slyšel.
3 V den své tísně za Pánem hledím, †
      bez oddechu vztahuji ruce, *
      duše má se utěšit nedá.
4 Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
      duch můj zemdlí, začnu-li hloubat. –

5 Víčka oční nemohu zavřít, *
      neklidný jsem, neschopen slova.
6 Rozvažuji o starých dobách, *
      o těch dávno minulých létech.
7 Za noci tak přemítám v srdci, *
     rozjímám a srovnávám v duchu: –

8 „Což Pán může zavrhnout navždy? *
     Nikdy už se slitovat nemá?
9 Navždy se svou milostí skončil, *
      slovo jeho na věky zmlklo?
10 Zapomněl Bůh na slitování, *
      či svůj soucit odpírá z hněvu?“ –

11 Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
       změnila se pravice Páně!“
12 Stále myslím na Boží skutky, *
       myslím na tvé někdejší divy!
13 Uvažuji o všech tvých dílech, *
       probírám tvé veliké činy. –

14 Bože, vše, co konáš, je svaté! *
       Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
15 Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
       svou moc dal jsi národům poznat
16 a svou paží spasil svůj národ, *
       Jákoba a Josefa syny. –

17 Uzřely tě vody, můj Bože, †
       uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
       zabouřily hlubiny mořské.
18 Mraky proudem chrlily vodu, †
       mračna zněla dunivým hlasem, *
       šípy tvé se míhaly jimi.
19 Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
       blesky plály přes celý obzor, *
       všechna zem se chvěla a třásla. –

20 Tvoje cesta vedla nás mořem, †
       tvoje stezka spoustami vodstev, *
       aniž nechals za sebou stopy.
21 Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
       Mojžíšovou a Áronovou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Kantikum
Ponížení jásají v Bohu
1 Sam 2, 1-10
Mocné svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi. (Lk 1, 52-53)

1 Mé srdce jásá v Pánu, *
      můj Bůh mě vysoko povýšil.
   Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
      neboť se smím radovat z jeho pomoci. –

2 Nikdo není tak svatý jako Pán, †
      a mimo něj není jiný, *
      a není mocný, jako je náš Bůh.
3 Jen pořád pyšně nehovořte, *
      nemluvte opovážlivě!
   Bůh je Pán hlubokého poznání, *
      on váží lidské skutky. –

4 Luky silákům se lámou, *
      ale slabí se opásají silou.
5 Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
      kdo hladověl, ten má teď hojnost.
   Neplodná porodí mnoho synů, *
      matka četných dětí vadne. –

6 Pán posílá smrt i život dává, *
      přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
7 Pán dává bohatství i chudobu, *
       on ponižuje i povyšuje.
8 Chudáka pozvedá z prachu, *
       z bláta povyšuje nuzného,
   aby ho posadil mezi knížata *
       a vykázal mu čestné místo.
   Vždyť od Pána jsou základy země, *
       její okrsek postavil na nich. –

9 Chrání kroky svých zbožných, †
        bezbožní v temnotách hynou, *
        člověk jen svojí silou nezmůže nic.
10 Pána se děsí jeho protivníci, *
        z nebe na ně burácí hromem.
    Pán bude soudit končiny země †
        a svému králi udělí vládu, *
        vysoko pozvedne svého Pomazaného.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

Žalm 96 (97)
Sláva Božího soudu

Tento žalm mluví o spáse světa a o víře všech národů v Krista. (Sv. Atanáš)

1 Pán je král! Ty celá země jásej, *
      radujte se, četné ostrovy!
2 Mrak a temnota jej zahalují, *
      řád a právo drží jeho trůn.
3 Plamen ohně postupuje před ním, *
      nepřátele vůkol spaluje.
4 Jeho blesky ozařují obzor, *
      země při tom pohledu se chví.
5 Hory jako z vosku roztávají *
      před Pánem, jenž vládne nad zemí.
6 Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      jeho slávu vidí národy. –

7 Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
      bůžky marnými se honosí! *
      Všichni bohové se před ním koří.
8 Uslyšel to Sión, raduje se, †
      všechna judská města plesají *
      nad výroky tvého soudu, Pane!
9 Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
       všechna božstva předčíš na výsost. –

10 Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
       životy svých věrných ochrání, *
       vyprostí je z rukou bezbožníků.
11 Světlo svítí lidem spravedlivým, *
       radost lidem srdce čistého.
12 Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
       jeho svaté jméno velebte!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 8, 35. 37
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.
V. Vždycky v mých ústech bude jeho chvála.
R. V každé době.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Dobrořečit budu Pánu * v každé době.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Zbožně služme Pánu po všechny dny svého života.

PROSBY
Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou Církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:
     PANE, ZŮSTAŇ S NÁMI.

Pane, zůstaň s námi po celý den,
ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
Zasvěcujeme ti tento den
a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,
abychom byli solí země a světlem světa.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa,
abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, osvěcuj nás světlem své moudrosti, abychom nikdy nebloudili, ale vždycky šli po cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie