lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

5. duben 2019
Doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře


RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. 

HYMNUS

Už, Kriste, Slunce svatosti,
temnoty z nitra vyhosti,
ať naplní nás ctností zář,
když brány dne zas otvíráš.

Všem skýtáš milostivý čas:
kající srdce probuď v nás,
ať láskou svou nás napravíš,
když snášels nás tak dlouho již.

Nám uděl tolik lítosti,
ať můžeš proudem milostí
smýt z nás i skvrny těžších vin
tím větším smilováním svým.

Už nastává den, tvůj to den,
zas všechno skvít se bude v něm.
Nuž, radujme se, že i nás
tvá milost vede v jeho jas.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Žalm 77 (78), 1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy

Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10, 6)

I

1 Poslyš, můj lide, mé naučení, *
      slovům mých úst nyní nastav uši!

2 K moudrému výroku otevřu rty, *
      vyložím tajemství z dávného času. –

3 To, co jsme slyšeli, poznali my, *
      co nám už otcové vyprávěli,

4 nemáme před dětmi zamlčet, *
      nýbrž dát vědět i příštímu rodu:

   Pánovu slávu a jeho moc, *
      podivuhodné skutky, jež konal. –

5 S Jákobem příkaz ujednal, *
      stanovil zákon v Izraeli,
   našim otcům pak poručil, *
      aby tak hlásali dál svým dětem,

9 ať o tom všechno potomstvo zví, †
      všechny děti, co teprv se zrodí; *
      ty pak svým dětem zas povědí dále:

7 vždy aby v Pána doufali, †
      na divy Boží nezapomněli *
      a jeho příkazy zachovávali,

8 ať nejsou jak jejich otcové, *
      vzpurné a zaryté pokolení,
   rod, který nestálé srdce měl *
      a který duchem se nedržel Boha.

9 Efraimovci, ač třímali luk, *
       na útěk dali se, když došlo k bitvě. –

10 Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
       odmítli žít podle zákona Páně.

11 Zapomněli, co činil Bůh, *
       jaké jim dopřál zázraky spatřit.

12 Před jejich otci způsobil div *
       v egyptské zemi, v tanejských pláních.

13 Rozdělil moře a vedl je jím, *
       vody postavil jako hráze.

14 Ve dne je provázel oblakem, *
       po celou noc pak ohnivým světlem.

15 Na poušti skálu rozrazil, *
       z ní je napojil pramenem hojným.

16 Potoky vyvedl ze skály, *
       voda se hrnula v celých řekách.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 K boji povstávají králové, smlouvají se vládci proti Pánu, proti jeho Pomazanému.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

II

17 Proti Bohu však hřešili dál, *
       v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.

18 Zachtělo se jim po chuti jíst, *
       Boha tak v srdci pokoušeli.

19 Hněvali Boha a ptali se tak: *
       „Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?

20 Udeřil sice do skály, *
       že tryskla voda a potoky tekly;
    umí však opatřit pro nás i chléb, *
       dá svému lidu najíst se masa?“

21 To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
       na Jákobovce zasršel ohněm, *
       zaplanul nevolí k Izraeli,

22 že víry k Bohu nemají dost, *
       že v jeho pomoc nedoufají. –

23 Nicméně přikázal oblakům, *
       otevřel nad nimi nebeské brány,

24 jedlé maně dal na ně dštít *
       a tak jim poskytl obilí z nebe.

25 Chlebem silných živil se lid; *
       seslal jim pokrmu v plné míře.

26 Pak vzbudil nad nimi východní van, *
       mohutně zadul i větrem jižním,

27 a maso pršelo jako prach, *
       ptáků bylo jak mořského písku.

28 Padali doprostřed ležení, *
       kolkolem stanů Izraele.

29 Po čem tak bažili, to jim dal; *
       a oni jedli až do sytosti.

30 Jenže v své chtivosti neměli dost. *
       ještě jim sousta vězela v ústech,

31 když na ně udeřil Boží hněv: †
       smrt nechal mezi předáky řádit, *
       mládež národa porazil k zemi.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Rozdělují si moje šaty, metají kostky o můj oděv.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

III

32 Přesto však hřešili ještě i pak, *
       neměli důvěru k divům Páně.

33 Ukrátil tedy jejich dny *
       a jejich léta záhubou náhlou.

34 Až když je hubil, hledali jej, *
       navraceli se a ptali se po něm.

35 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
       zachráncem že je Bůh svrchovaný.

36 Ale to byl jen klam jejich úst, *
       jazykem pouze jej obelhávali,

37 srdcem však nebyli upřímní, *
       v úmluvě dávné mu nebyli věrní.

38 Přes to všechno byl slitovný dál, *
       odpouštěl vinu a nezahubil.
    Častokrát upustil od hněvu, *
       potlačil svoje rozhorlení,

39 pamětliv, že jsou z masa jen, *
       vánek, jenž odvane do nenávratna.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Použili síly ti, kdo mě chtějí zabít.

V. Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
O. Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Ze čtvrté knihy Mojžíšovy

14,1-25

Reptání proti Mojžíšovi a Mojžíšova přímluva za lid

     1Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc. 2Všichni izraelští synové reptali proti Mojžíšovi a Árónovi a celé společenství jim vyčítalo: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! 3Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ 4I řekli si vespolek: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
    
5Tu padli Mojžíš a Árón na tvář před celým shromážděním společenství izraelských synů. 6Jozue, syn Nunův, a Kaleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a 7domlouvali celému společenství izraelských synů: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. 8Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. 9Nevzpírejte se přece proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“
    
10Celé společenství však křičelo, aby je ukamenovali. V tom se všem izraelským synům ukázala při stánku schůzky Hospodinova sláva. 11Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? 12Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.“
    
13Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, 14a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. 15Když tento lid do jednoho usmrtíš, národy, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: 16Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.
    
17Nuže, nechť se, prosím, vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: 18‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.‘ 19Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“
    
20Hospodin odpověděl: „Na tvou přímluvu promíjím. 21Avšak, jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. 22Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům. 23Nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. 24Jen svého služebníka Kaleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. 25V dolině sídlí Amalečané a Kananejci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští dál cestou k Rákosovému moři.“

RESPONSORIUM

Žl 102 (103), 8.9.13.14

O. Vlídný a laskavý je Pán, shovívavý a milosrdný. Nechce se ustavičně přít, navěky v hněvu setrvávat. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.
V. Ví, z čeho jsme stvořeni, má na mysli, že jsme jen hlína. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.

DRUHÉ ČTENÍ

Z velikonočních listů svatého biskupa Atanáše

(Ep. 5,1-2: PG 26, 7379- 1380)

Jednotou víry činí velikonoční tajemství blízkými všechny, kdo jsou si tělesně vzdálení

     Jak je slavné a krásné, bratři, že po jednom svátku slavíme druhý, na jednu modlitbu navazujeme jinou, že se od jednoho postu dostáváme k dalšímu a že po jedné slavnosti přichází nová. A tak nastává opět ten čas, který nám nabízí nový začátek, neboť nás zve znovu slavit svaté velikonoce, při nichž byl Pán obětován. Sytíme se jím sice stále jako chlebem života a naše duše se jako z pramene osvěžuje jeho drahocennou krví, přesto však stále žízníme a vždycky znovu toužíme. A on se všech žíznivých ujímá a ve své dobrotě zve každé žíznící srdce na sváteční slavnost: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije.1 Tak přece zní výrok našeho Spasitele.
     Nejen tedy, že kdokoli přistoupí, uhasí svou žízeň, ale ať poprosí kdykoli, s radostí je mu dovoleno, aby ke Spasiteli přišel. Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá,2 ale vždycky je připraven osvítit duši, která po tom touží. Síla tohoto světla se ustavičně mocně projevuje na těch, jejichž srdce bylo osvíceno a kteří ve dne v noci naslouchají božským knihám, tak jako člověk, o němž se mluví v žalmu jako o blaženém: Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, na cestu hříšníků kdo nestoupá a nesedává v kruhu rouhačů, kdo naopak se těší ze Zákona Páně a dnem i nocí o něm přemítá.3
     Bůh, který pro nás, moji drazí, tento svátek na počátku ustanovil, nám jej také dopřává každým rokem slavit. Ten, který vydal svého Syna na smrt, aby nás spasil, dává nám z téhož důvodu i svátek, který si v průběhu roku vždy touto dobou připomínáme. Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám dopřává radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.

     1 Jan 7, 37
     2 srov. velikonoční chvalozpěv
     3 Žl 1, 1-2

RESPONSORIUM

Srov. Sof. 3,8.9; Jan 12, 32

O. Proto na mne počkejte – je výrok Páně – v den, kdy povstanu, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.
V. Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.

PSALMODIE

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Žalm 50 (51)
Smiluj se nade mnou

Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Srov. Ef 4, 23-24)

3 Smiluj se nade mnou, Bože, *
      jenž jsi tak milosrdný,
   tak plný slitování, *
      a moji nepravost zahlaď!
4 Smyj ze mne všechnu mou vinu *
      a z mého hříchu mě očisť! –

5 Uznávám, špatně jsem činil, *
      svůj hřích mám na očích stále. –
6 To proti tobě jsem hřešil, *
      spáchal, co tobě se příčí,
   takže tvůj soud je správný, *
      tvůj ortel spravedlivý. –

7 Vždyť jsem už narozen s vinou, *
      matka mě počala s hříchem.
8 Ty máš rád upřímné srdce, *
      v skrytu mě moudrosti učíš. –

9 Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
       umyj mě, bělejší budu než sníh.
10 Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
       ať jásají kosti, které jsi zdrtil. –

11 Odvrať se tváří od mých hříchů, *
       všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
12 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
       nového, stálého ducha mi dej. –

13 Neodvrhuj mě od své tváře, *
       ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
14 Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
       posil mě velkodušností. –

15 Hříšníky budu učit tvým cestám, *
       bezbožní k tobě se vrátí zas.
16 Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
       zajásám, jak jsi spravedlivý! –

17 Odemkni, Pane, opět má ústa, *
       mé rty ti zapějí chvalozpěv.
18 V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
       obětí tou se ti nezavděčím.
19 Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
       zdrcené srdce neodmítneš. –

20 Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
       zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
21 Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
       v zápalných žertvách a celopalech, *
       na oltář budou ti býčky klást.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového stálého ducha mi dej.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Kantikum
Díkůvzdání za vysvobození lidu
Tob 13, 8-11. 13. 14ab. 15-16ab
Ukázal mi svaté město Jeruzalém… září Boží vznešeností. (Zj 21, 10-11)

8 Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
      jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
9 Jeruzaléme, svaté město, *
      Bůh tě stíhal za díla tvých rukou. –

10 Důstojně poděkuj Pánu *
       a veleb Krále věků,
    aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
       a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
    a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
       po všechna budoucí pokolení. –

11 Jasné světlo ozáří *
       všechny krajiny země;
    četné národy zdaleka, ze všech končin země †
       přijdou přebývat k tvému svatému jménu, *
       na rukou ponesou dary Králi nebe.
    V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
       a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích. –

13 Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
       neboť budou všichni shromážděni *
       a budou velebit Pána věků. –

14 Blahoslavení, kdo tě milují, *
       šťastní, kdo se radují z tvého pokoje! –

15 Má duše velebí Pána, velkého krále, †
16    protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
       i jeho dům na všechny věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

Žalm 147 (147B), 12-20
Obnova Jeruzaléma

Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21, 9)

12 Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
      veleb, Sióne, svého Boha! –

13 On v tvých branách závory zpevnil, *
      žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
14 On tvé území v pokoji chrání, *
      jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
15 On své slovo sesílá na zem, *
      co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
16 On dává sníh jak hebkou vlnu, *
      jíní rozsévá jako popel. –

17 Kroupy sype jak chlebové drobty, *
      chladem jeho zmrzají vody:
18 sešle slovo, a roztají zase, *
      větru dá zavát, a zas vody tekou.
19 Slova svá zjevil Jákobovi, *
      zákony, příkazy Izraeli.
20 S žádným národem nejednal takto, *
      žádnému jinému nedal svůj zákon.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 53, 11b-12
Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.
V. Před slovem, které zkázu přináší.
R. Z tenat lovců.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. On mě zachraňuje * z tenat lovců.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Znáte mě a víte, odkud jsem, a přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě můj Otec, praví Pán.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Znáte mě a víte, odkud jsem, a přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě můj Otec, praví Pán.

PROSBY

Kristus, náš Spasitel, nás vykoupil svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním. Prosme ho:
      PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI.

Ty ses ubíral do Jeruzaléma, abys podstoupil utrpení, a tak vešel do slávy,
doveď svou Církev slavením velikonočních tajemství až k jejich naplnění ve věčnosti.
Tys byl povýšen na kříž a jeden z vojáků ti kopím probodl bok,
uzdrav naše rány.
Tvůj kříž se stal stromem života,
dávej jeho plody těm, kdo se křtem znovu narodili.
Tys na kříži odpustil kajícímu lotru,
odpusť i nám, hříšníkům.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA

Bože, ty znáš naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie