lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

16. leden 2019
První mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře


RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tmy, mlhy, noci, soumraku,
vše, co svět vrhá do zmatků:
hle, svítá, bledne nebes pláň –
prchněte! Kristus kráčí k nám!

Tmy trhají se nad zemí
slunečním šípem zraněny,
věcem se barva vrací hned,
když slunce na ně upře hled.

Podobně se v nás temný stín
i s duší, vědomou svých vin,
když roztrhnou se mraky v ní,
pod Boží vládou rozjasní.

K tobě se, Kriste, hlásíme,
a z duše čisté, upřímné
na kolenou tě zkroušeni
vzýváme svými písněmi.

Buď našich smyslů stálá stráž,
rozjasni celý život náš.
Co skví se krásou falešnou,
to omyj čistou září svou.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství

V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)

I

2 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
3     Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
   ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
      ty jsi můj štít a záchrana moje!

4 Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
      osvobodil mě od nepřátel! –

5 Smrtící vlny mě zalily, *
      příboje zkázy mě plnily děsem.

6 Osidla temnot mě ovila, *
      smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

7 K Pánu jsem volal v úzkostech, *
      k Bohu jsem křičel o záchranu.
   Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
      k jeho uším došel můj nářek.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

8 A tu se zachvěla, pohnula zem, †
      v základech hor se zakolísala, *
      jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

9 Z jeho nozder valil se dým, †
      z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
      řeřavé uhlíky sršely z něj.

10 Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
      s černými mračny pod nohama. –

11 Na cherubovi přilétal, *
      na perutích vichru se snášel.

12 Celý se halil v temnotách, *
      do clony z tmavých vod a mraků.

13 Ze záře, která před ním šla, *
      padaly kroupy a řeřavé uhlí. –

14 Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
      hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

15 Vysílal šípy do všech stran, *
      blesky metal a kolkolem sršel.

16 I bylo vidět až na mořské dno, *
      obnažily se základy země,
    když jsi, Pane, zahrozil, *
      zadul vichřicí svého hněvu. –

17 Pro mne však z výšin svou pravicí sáh´, *
      vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

18 vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
      z přesily mocných nenávistníků.

19 Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
      Pán mi však přispěchal na ochranu.

20 Na volný prostor vyvedl mne, *
      zachránil, v kom našel zalíbení.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

21 Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
      splatil mi za to, že ruce mám čisté;

22 za to, že po cestách Páně jsem šel, *
      od svého Boha neodpadl.

23 Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
      zákony jeho jsem neodmítal.

24 Zůstal jsem před ním bez viny, *
      chránil se bedlivě před proviněním.

25 Odplatil Pán mou nevinnost, *
      neboť viděl, že ruce mám čisté. –

26 K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
      a s dobrým jednáš dobrotivě.

27 Čistému odplácíš čistotou, *
      k chytrákům však jsi opatrný.

28 Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
      pohledy zpupné však pokořuješ.

29 Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
      Bůh můj mé temnoty ozařuje.

30 S tebou ztékám valy a zdi, *
      se svým Bohem přeskočím hradby.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

V. Všichni se divili milým slovům.
R. Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

24, 1b-33
Moudrost ve stvoření a v dějinách Izraele

Moudrost se sama chválí
a slaví uprostřed svého lidu.
Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího
a velebí se před jeho zástupy:

„Vyšla jsem z úst Nejvyššího,
jako mlha jsem přikryla zemi.
Na výsostech jsem se ubytovala,
na sloupu z oblaků mám svůj trůn.

Okruh nebe jsem sama obcházela
i nejhlubší propasti jsem procházela.
Vládla jsem na vlnách moře i na celé zemi,
u všech národů a kmenů.
U nich všech jsem hledala odpočinek,
u koho bych se mohla usadit.
Tu mi dal tvůrce veškerenstva rozkaz,
můj stvořitel mi poručil vztyčit stan.
Řekl mi: ‚Usaď se v Jakubovi,
v Izraeli měj své dědictví!‘

Před věky na počátku mě stvořil,
až navěky být nepřestanu.
Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu
a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.
Usadil mě v městě, které miloval jako mě,
v Jeruzalémě vykonávám svou moc.
V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny,
v Pánově údělu, v jeho dědictví.

Vyrostla jsem jako cedr na Libanonu,
jako cypřiš na hermonských horách.
Vyrostla jsem jako palma v Engadi,
jak růžové keře v Jerichu,
jak spanilá oliva na rovině,
vyrostla jsem jako platan.
Voněla jsem jako skořice a vonný balzám,
jako nejjemnější myrha jsem šířila vůni,
jako galbanum, onyx a stakte,
jako dým kadidla ve svatostánku.

Jak terebint jsem roztáhla své větve,
jsou to větve půvabu a slávy.
Do vnady jsem vypučela jak réva,
z mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody.

Já jsem matka čistého milování, bázně
poznání a svaté naděje.
U mne je všechna milost života a radosti,
u mne všechna naděje života a ctnosti.

Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte,
a nasyťte se mými plody.
Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší,
mít mě je nad plástev medu.
Kdo mě požívají, ještě lačnějí,
kdo mě pijí, ještě žízní.
Kdo mě poslouchá, nebude zklamán,
nezhřeší, kdo se o mě snaží.“
To všechno je kniha smlouvy nejvyššího Boha,
zákon, který nám vyhlásil Mojžíš
jako dědictví pro Jakubovo společenství.

RESPONSORIUM

Jan 14, 6; Sir 24, 14

O. Já jsem cesta, pravda a život. * Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
V. Před věky na počátku mě stvořil, až navěky být nepřestanu. * Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého biskupa Ireneje

(Lib. 4, 6, 3. 5. 6. 7: SCh 100, 442. 446. 448-454)

Poznání Otce je zjevení Syna

     Nikdo nemůže poznat Otce bez Božího Slova, to znamená, nezjeví-li ho Syn, a nikdo nemůže poznat Syna bez Otcovy dobré vůle. A  tuto dobrou vůli Otce uskutečňuje Syn: Otec posílá, Syn je posílán a přichází. Otce, který je pro nás zcela neviditelný a nevymezitelný, poznává jeho vlastní Slovo; a protože je Otec nevypověditelný, sám Syn nám o něm řekl. A naopak, své Slovo zná jen Otec. To je ona dvojí skutečnost, kterou nám Pán zjevil. Proto tedy Syn odhaluje svým zjevením poznání Otce. A poznání Otce je zjevení Syna, neboť všechno je zjeveno prostřednictvím Slova.
     To byl důvod, pro který Otec zjevil Syna: aby se v něm on sám zjevil všem a aby všechny, kdo v něho věří (věřit v něho znamená konat jeho vůli), právem přijal do neporušitelnosti a věčné blaženosti.
     V stvoření Slovo zjevuje Boha, jenž je stvořil, ve světě zjevuje Pána, jenž jej učinil, v každém výtvoru zjevuje Umělce, jenž jej vytvořil, v Synu zjevuje Otce, který ho zplodil. Všichni o tom sice stejně hovoří, ale přesto nemají stejnou víru.
     Už skrze Zákon a proroky zvěstovalo Slovo stejně sebe i Otce. A ačkoli všichni lidé slyšeli stejně, přesto nevěřili stejně. Nakonec se Otec zjevil přímo ve svém Slově, které bylo viditelné a jehož se všichni mohli dotýkat, i když ne všichni v něj stejně uvěřili; všichni však viděli v Synu Otce, neboť neviditelnou skutečností Syna je Otec a viditelnou skutečností Otce je Syn.
     Syn slouží Otci a všechno od počátku až do konce vede k naplnění. Bez něho nikdo nemůže poznat Boha. Neboť poznáním Otce je Syn a poznání Syna je v Otci a skrze Syna je zjeveno. Proto Pán řekl: Nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn a ten, komu to Syn chce zjevit.1
     „Chce zjevit“ se netýká pouze budoucnosti, jako by Slovo začalo zjevovat Otce až po narození z Marie. Má všeobecnou platnost a týká se času jako celku. Od počátku stojí Syn při svém díle a všem zjevuje Otce podle toho komu, kdy a jak Otec chce. A proto ve všem a skrze všechno je jeden Bůh Otec, jedno Slovo, to je Syn, a jeden Duch. A je jedna spása pro všechny, kdo v něho věří.

     1 Mt 11, 27

RESPONSORIUM

Jan 1, 18; Mt 11, 27b

O. Boha nikdo nikdy neviděl. * Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.
V. Nikdo nezná Otce, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. * Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

PSALMODIE

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Žalm 35 (36)
Zloba hříšníka a Boží dobrota

Kdo mě následuje, nechodí v temnotě, ale bude mít světlo života. (Jan 8, 12)

2 Zálibu ve zlém bezbožný má v srdci, *
      Boha se bát ho ani nenapadne. –

3 Snadno a rád jen výmluvy si hledá, *
      že nevidí a nezná odpor k hříchu.
4 Zradou a zlem čpí slova v jeho ústech, *
      zřekl se moudrosti a dobrých skutků.
5 Na lůžku obmýšlí jen nepravosti, *
      ničeho špatného se nezalekne. –

6 Pane, až k nebesům tvé slitování, *
      až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
7 Tvá spravedlnost jako velehory, †
      tvé rozsudky jak mořské hlubiny, *
      lidem i zvěři dáváš pomoc, Pane. –

8 Bože, jak drahocenná je tvá milost, *
      v stínu tvých křídel mají lidé úkryt.
9 Sytí se z hojných darů tvého domu, *
      z proudů svých slastí sám je napájíš.
10 Protože u tebe je pramen žití, *
       jen ve tvém světle můžem světlo vidět. –

11 Svou milost zachovej svým vyznavačům, *
       svou spravedlnost lidem přímých srdcí.
12 Ať noha pyšného mě nepošlape, *
       ať necloumá mnou ruka hříšníkova!
13 Hle, hrůza porazila bezbožníky, *
       jsou svrženi a víckrát nepovstanou.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ve tvém světle, Bože, budeme vidět světlo.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Kantikum
Pán, Stvořitel světa, chrání svůj lid
Jdt 16, 1-2a. 13-15
Zpívali novou píseň. (Zj 5, 9)

1 Začněte na bubny hrát Bohu, *
      pějte Pánu při cimbálech;
   Složte mu novou píseň, *
      velebte a vzývejte jeho jméno!
2 Vždyť Bůh je Pán, *
       on potírá války. –

13 Zapějme Pánu chvalozpěv, *
       nové hymny zpívejme našemu Bohu.
   Pane a Vládce, tys veliký a slavný, †
       podivuhodný ve své síle, *
       překonat tebe nemůže nikdo. –

14 Všichni tvoji tvorové mají sloužit tobě, *
       neboť jsi řekl a byli.
    Poslal jsi svého Ducha a byli stvořeni *
       a není, kdo by odpíral tvému hlasu. –

15 Před tebou kolísají základy hor i vodstva, *
       skály jak vosk se rozplývají před tvou tváří.
    Ti však, kdo před tebou mají bázeň, *
       budou u tebe velicí ve všem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pane, tys veliký a slavný, podivuhodný ve své síle.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

Žalm 46 (47)
Pán je králem nade všemi národy

Sedí po pravici Otce a jeho království bude bez konce.

2 Tleskejte do dlaní, národy všechny, *
      vzývejte Boha jásavým hlasem,
3 neboť je hrozný Pán svrchovaný, *
      je velekrálem nad celou zemí. –

4 On nám národy podrobuje, *
      on nám pohany pod nohy klade.
5 On pro nás vybral dědičnou zemi, *
      pýchu Jákoba, jehož má v lásce.
6 Bůh se vznáší v jásotu slávy, *
      Pán stoupá vzhůru v hlaholu rohů. –

7 Zpívejte Bohu, zpívejte písně, *
      zpívejte chvalozpěv našemu Králi!
8 Bůh totiž kraluje nad celým světem, *
      zazpívejte mu překrásnou píseň! –

9 Bůh je nad všemi národy králem, *
      Bůh sedí na svém přesvatém trůně.
10 Knížata národů svorně se druží *
       k národu Boha Abrahámova.
    Boží jsou všechny štíty světa, *
       on je nade vše svrchovaný.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzývejte Boha jásavým hlasem.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Tob 4, 15a, 16ab.19a
Měj se na pozoru ve všem, co děláš, a chovej se vždy moudře. Co nemáš rád, nikomu nedělej! Rozděl se o svůj chléb s hladovým a o svůj oděv s nahým; z toho, čeho máš nadbytek, prokazuj milosrdenství! Veleb Boha v každé době a žádej od něho, aby řídil tvé cesty a všechny tvé stezky, aby se tvé úmysly zdařily.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.
V. Na cestě své mě životem obdař.
R. K svým přikázáním.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nakloň mé srdce, Bože, * k svým přikázáním.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Slituj se nad námi, Pane, a rozpomeň se na svou svatou smlouvu.

PROSBY

Děkujme Kristu a stále ho chvalme, neboť on chce nazvat svými bratry ty, které posvěcuje. Prosme ho tedy:
     PANE, POSVĚCUJ SVÉ BRATRY.

Radujeme se z tvého vzkříšení a zasvěcujeme ti počátek tohoto dne,
dej, ať ti celý den děláme radost svou službou.
K naší spáse a radosti nám dáváš nový den jako znamení své lásky,
obnovuj nás každý den ke své slávě.
Veď nás, abychom poznávali, že jsi přítomen v našich bratřích,
a nalézali tě zvláště v zarmoucených a chudých.
Dej, ať žijeme v míru se všemi
a nikomu neodplácíme zlým za zlé.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA

Vyslyš nás, Bože, náš Spasiteli, a veď nás, abychom jako děti světla žili podle pravdy a vydávali ti před lidmi svědectví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie