[ schovat menu ]

« Říjen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


27. říjen 2018, Sobota
1. týden žaltáře

Druhé mezidobí, 29. týden
Pro OP: Bl. Bartoloměje z Vicenzy, biskupa, nezávazná památka
Sobotní památka Panny Marie


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

27. říjen 2018
Druhé mezidobí, 29. týden
1. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Tvář nebe rdí se purpurem,
do kraje proudí nový den,
světelné šípy letí výš,
vše nečisté ať zmizí již!

Ať přízrak tmy se odplíží,
ať hříchy mysl netíží,
ať vina, kterou na práh dne
tmy vynesly, se rozpadne.

Kéž ono ráno poslední
– čekáme na ně zkroušeni –
tak zaskvěje se nad námi,
jak dnešní den zní chválami.

Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

3 Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

I

1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Barucha

3, 9 -15.24 – 4, 4
Pravá moudrost

3.9Slyš, Izraeli, přikázání života,
napni sluch, abys poznal moudrost!
10Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi,
11že chřadneš v cizí zemi,
poskvrněn jako mrtvoly,
že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí?
12Opustil jsi studnici moudrosti!
13Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,
přebýval bys v pokoji navěky.
14Nauč se, kde je poznání,
kde síla, kde důvtip,
abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,
kde v pokoji září oči.
15Kdo nalezl místo moudrosti,
kdo vešel do jejích pokladnic?

24Izraeli, jak veliký je Boží dům,
jak rozsáhlé je místo jeho panství!
25Je veliké a nemá konce,
je vysoké a nesmírné.
26Tam se narodili obři, slavní od pravěku,
velicí postavou, znalí boje.
27Pán si je nevyvolil
a neukázal jim cestu k poznání.
28Zahynuli, protože neměli rozvahu,
zahynuli pro svou pošetilost.

29Kdo vystoupil na nebe a dostal moudrost,
kdo ji přivedl dolů z oblaků?
30Kdo se přeplavil přes moře a nalezl ji
a přinesl ji za ryzí zlato?
31Nikdo nezná k ní cestu,
nikdo nemůže vyzkoumat její stezku.

32Zná ji však ten, který ví všecko,
svým důmyslem ji vynašel;
který založil zemi na věčné časy
a naplnil ji zvířaty;
33který vypouští světlo, a ono jde,
volá na ně, a ono ho poslouchá s třesením.
34Hvězdy vesele září na svých místech;
35zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme“
– a s radostí svítí svému Tvůrci.

36To je náš Bůh,
nemůže být jiný k němu přirovnán.
37Vynašel všechny cesty k moudrosti
a dal je svému služebníku Jakubovi
a Izraeli, svému miláčkovi.
38Potom se moudrost ukázala na zemi
a stýkala se s lidmi.

4.1Ona je knihou Božích přikázání
a zákonem, který platí na věčné časy;
všichni, kteří se jí drží,
přijdou k životu,
k smrti pak ti, kdo ji opustili.
2Obrať se, Jakube, a uchop ji,
choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu!
3Svou slávu nedávej jinému
ani to, co ti prospívá, cizímu národu.
4Blahoslavení jsme, Izraeli,
že známe, co se líbí Bohu.

RESPONSORIUM

Řím 11, 33; srov. Bar 3, 32.37

O. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
V. Ten, který ví všecko, zná moudrost a dal ji Izraeli, svému miláčkovi. * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Petra Chryzologa

(Sermo 117: PL 52, 520-521)

Slovo, Boží moudrost, se stalo tělem

     O dvou lidech prohlásil svatý apoštol, že dali počátek lidskému pokolení, totiž o Adamovi a o Kristovi. Dva lidé, stejní, pokud jde o tělo, avšak rozdílní, pokud jde o zásluhu; co do uspořádání údů zcela jistě velmi podobní, avšak už svým původem naprosto nepodobní. První člověk Adam, praví apoštol, se stal živou bytostí; poslední však Adam oživujícím duchem.
     Onen první člověk byl stvořen tímto posledním, dostal od něho i duši, aby mohl žít. A tento je sám původcem své podoby, takže neočekával život od někoho jiného, nýbrž on sám byl dárcem života pro všechny. Onen je tvořen z naprosto bezcenného bláta, tento vychází z nejvzácnějšího panenského lůna; v onom se hlína mění v tělo, v tomto je tělo povýšeno k božství.
     Co k tomu ještě dodat? Je tu nový Adam. Ten tehdy při stvoření vtiskl svou podobu onomu prvnímu. A  to je důvod, proč na sebe vzal jeho stav, i proč přijal jeho jméno; aby nepřišel o to, co učinil podle svého obrazu. První Adam a poslední Adam: onen první má svůj počátek, tento poslední nemá konec. Tento poslední je totiž ve skutečnosti první; sám přece říká: Já jsem první a já jsem poslední.
     Já jsem první, to znamená bez počátku. Já jsem poslední, tedy samozřejmě bez konce. Ale není napřed to, praví apoštol, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé; zajisté země je dříve než plod, nemá však takovou cenu jako plod: země vyžaduje vzdechy a námahu, plod štědře poskytuje prostředky a život. Právem se prorok těší z takového plodu a říká: Naše země vydá svůj plod. Jaký plod? Přece ten, o němž se na jiném místě říká: Na trůně tvém dám slavně zasednout dědici, který z tvého těla vzejde. První člověk, praví apoštol, byl utvořen ze země, je pozemský; druhý člověk je z nebe.
     Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. Jak to, že ti, kdo se tak nenarodili, se budou moci takovými stát? Že nezůstanou tím, čím se narodili, nýbrž trvale budou, jak se znovuzrodili? Je to tím, bratři, že nebeský Duch zúrodňuje tajemným paprskem svého světla panenské lůno, takže ti, kteří jako pozemšťané přišli na svět do žalostného stavu pokolení člověka učiněného z hlíny, se z Ducha rodí jako nebešťané a stávají se podobnými svému Tvůrci. Jsme-li ovšem již znovuzrozeni a přetvořeni k obrazu našeho Stvořitele, naplňme také to, k čemu nás vybízí apoštol: Jako jsme tedy nesli podobu pozemského, nesme i podobu nebeského.
     Když tedy jsme podle našeho Pána již znovuzrozeni, jak jsme řekli, a když nás Bůh přijal za své děti, ať také beze zbytku nosíme celou podobu svého Tvůrce: nikoli sice co do vznešenosti, ta přísluší jemu jedinému, ale co do nevinnosti, prostoty, mírnosti, trpělivosti, pokory, milosrdenství a svornosti, neboť v tom se on sám chtěl stát a být jedním z nás.

RESPONSORIUM

Řím 5, 18.12

O. Jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, * tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.
V. Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, * tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.

PSALMODIE

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)

145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
         poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
         budu tvé příkazy poctivě plnit. –

147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
         hloubat chci o tvém rozhodnutí. –

149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
         uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
         vzdáleni přitom zákonu tvému. –

151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
         věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
         že jsi je stanovil na všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem
Ex 15, 1-4a. 8-13. 17-18
Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Srov. Zj 15, 23)

1 Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, *
      koně i s jezdcem smetl do moře. –

2 Mou silou i chválou je Pán; *
      a stal se mi zachráncem.
   On je můj Bůh a já ho velebím, *
      Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. –

3 Pán je hrdinný bojovník, †
      jeho jméno je Všemohoucí. *
4     Faraonovy vozy i jeho vojsko smetl do moře. –

8 Závan tvého hněvu navršil vody, †
      vlny se jako hráz zastavily, *
      objevila se hluboká cesta středem moře. –

9 Nepřítel řekl: Pustím se za nimi a doženu je, *
       rozdělím si kořist a ukojím svou duši,
    vytasím meč *
       a má ruka si je podrobí. –

10 Tys ale dal zavanout svému dechu a zavalilo je moře, *
       potopili se jak olovo v mohutných vodách. –

11 Kdo z mocných se ti podobá, Pane? †
       Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, *
       tobě, strašlivému a slavnému, který dělá divy? –

12 Vztáhl jsi pravici a zhltla je země. *
13     A milosrdně jsi vodil tento lid, který jsi zachránil.
    Provázel jsi ho svou mocí *
       až k svému svatému příbytku. –

17 Uvedl jsi jej a štípil na své hoře, *
       na pevném místě, které sis, Pane, připravil za obydlí,
    za svou svatyni, k níž jsi, Pane, položil základy. *
18     Pán kraluje na věky, vždycky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství

Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)

1 Velebte Pána, všichni lidé, *
      slavte ho, všechny národy! –

2 Nad námi mocná jeho milost *
    a věrnost Páně na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Petr 1, 10-11
Bratři, vynasnažte se, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné, neboť když to děláte, jistě nikdy neklopýtnete. Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.
V. Ty jsi můj úděl v zemi živých.
R. Ty jsi mé útočiště.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Pane, k tobě volám: * Ty jsi mé útočiště.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pane, zjev se těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti.

PROSBY
Kristus chtěl být jedním z nás, aby se stal naším milosrdným a věrným veleknězem u Boha. Chvalme ho a prosme ho:
     PANE, OTEVŘI NÁM POKLADY SVÉ LÁSKY.

Slunce spravedlnosti, tobě ať je zasvěcen náš den,
neboť jsi nás ve křtu osvítil.
Každou hodinu tohoto dne ti budeme dobrořečit
a ve všem chválit tvé jméno.
Tvá matka Maria ochotně uchovávala tvá slova ve svém srdci,
veď dnes naše kroky podle svých slov.
Dej nám, kteří putujeme uprostřed věcí porušitelných, očekávat nebeskou neporušitelnost,
abychom už nyní skrze víru, naději a lásku okoušeli budoucí blaženost.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, naplň naše srdce radostí ze slavného vzkříšení, abychom nezůstávali v temnotách a ve stínu smrti, ale směřovali do světla věčné slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2018 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie