[ schovat menu ]

« Srpen 2018 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031 


20. srpen 2018, Pondělí
4. týden žaltáře

Sv. Bernarda, opata a učitele Církve, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

20. srpen 2018
Sv. Bernarda, opata a učitele Církve, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodil se roku 1090 ve Fontaines-lés-Dijon ve Francii. V roce 1111 opustil rodné šlechtické sídlo a spolu se svými čtyřmi bratry vstoupil do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Z pověření opata zbudoval nový klášter v Clairvaux (1115) a stal se tam opatem. Miloval klášterní samotu, ale pro dobro Církve ji nejednou neváhal opustit a zasáhnout do veřejného dění. Vystoupil proti vzdoropapeži Anakletovi II. (1130) a proti tehdejším bludařům Petru Abelardovi (1140) a Arnoldovi z Brescie (1144). Když se stal papežem jeho žák Evžen III. (1145), napsal pro něj pětisvazkové dílo o povinnostech papeže a zásadách hlubokého duchovního života. Z papežova pověření vybízel k druhé křížové výpravě (1147-48) na odražení tureckých vojsk a dožil se bolestného zklamání, když tato výprava pro nesvornost a hrabivost křižáků a různé zákulisní pletichy jejich vůdců skončila tragickým nezdarem. Zanechal mnoho spisů o duchovním životě a vynikal velikou úctou k Panně Marii. Jeho kázání o Písni písní patří ke skvostům křesťanské mystické literatury. Zemřel 20. VIII. 1153 v Clairvaux. V roce 1174 byl prohlášen za svatého a roku 1830 za učitele Církve.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Bernarde, nebes perla jsi;
chvály, jež dnes ti pějeme,
obrať nám v radost ze spásy
a k větší věčné odměně.

Kristus tvé srdce poranil,
když lásky šíp v ně vetkl hloub,
v moudrosti z tebe učinil
štít Církve, světlo, mocný sloup.

Tebe nám vznešený Duch dal,
bys proudy pravdy rozléval,
a nektar stravy nebeské
roznášel v kraje pozemské.

Panenská Matka v nitru tvém
žár čisté lásky roznítí,
nikdo ji s větším zápalem
nechválil dosud nežli ty.

Pastýři, mistři, vládcové
hledali často rady tvé.
Tys, poustevníku, jménem svým
zářil jak maják staletím.

Trojici sláva, čest i dík,
že v nesmírné své štědrosti
dovolí též nám na ni zřít
a dojít věčných radostí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý

Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)

I

1 Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
      jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

2 Přesto mé nohy málem klopýtly, *
      mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

3 neboť jsem vychloubačům záviděl, *
      když jsem tak viděl, jak se hříšným daří. –

4 Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
      a jejich tělo zdravé je a tučné.

5 Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
      a nesouží se jako druzí lidé. –

6 Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
      jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

7 Z tučnosti prýští jejich nepravost *
      a zlými úmysly jim srdce kypí.

8 Pošklebují se, mluví darebně, *
      z povýšenosti ubližují slovem. –

9 Ústy si troufají až na nebe *
       a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

10 A proto se k nim obrací můj lid *
       a loká jejich slova jako vodu.

11 Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
       Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

12 Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
       jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

13 Marně jsem tedy bezúhonně žil *
       a omýval si ruce v nevinnosti?

14 Abych byl jenom týrán den co den *
       a každé ráno dostával jen bití? –

15 Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
       byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

16 Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
       a připadalo mi to velmi těžké,

17 až pronikl jsem v Boží tajemství *
       a prohlédl jsem konce těchto lidí. –

18 Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
       a popravdě je vrháš do záhuby.

19 Jak najednou se propadají v nic, *
       jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

20 jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
       ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

21 Když se mé srdce rozhořčovalo *
       a bolest mi až k ledví pronikala,

22 byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
       stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

23 Já však chci trvale být u tebe, *
       neboť ty sáms mě chopil za pravici.

24 Ty vždycky mě svou radou povedeš *
       a nakonec pak do slávy mě přijmeš. –

25 Koho mám kromě tebe na nebi? *
       A na zemi nic nežádám než tebe.

26 Ať tělo mé i srdce pominou – *
       Pán je má skála a můj úděl navždy!

27 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
       zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

28 Mým blahem je být v Boží blízkosti †
       já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
       a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

V. Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
R. Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

3, 1-15
Napomenutí Jeruzalému


1Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
2hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
3velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
4Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.

5Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
6Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu a řekne:
„Máš šaty,
buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“

7– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
8Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.

9Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim,
neboť sami sobě škodí!
10Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
11Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
12Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.

13Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
14Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
15Co vás to napadlo utiskovat můj lid
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.

RESPONSORIUM

Iz 3, 10.11.13

O. Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
V. Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda

(Sermo 83, 4-6: Opera omnia, Edit. Cisterc. 2 [1958], 300-302)

Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval

     Láska si sama stačí, líbí se sama sebou a kvůli sobě. Je sama sobě zásluhou i odměnou. Láska nehledá důvod ani plod svého bytí mimo sebe: jejím plodem je to, že miluje. Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval. Láska je něčím velikým, vrací-li se k svému počátku, má-li zpětný vztah k svému původu, vlévá-li se opět do svého pramene, aby z něho stále čerpala a ustavičně z něho vyvěrala. Ze všech hnutí, myšlenek a citů duše je láska to jediné, čím může tvor, i když ne stejnou mírou, dávat odpověď svému Tvůrci, nebo mu splácet něčím podobným. Neboť když Bůh miluje, nechce nic jiného, než aby byl milován. Pro nic jiného nemiluje, než aby byl milován, neboť ví, že právě láska učiní blaženými ty, kdo ho budou milovat.
     Láska Ženicha, či spíše Ženich, jenž je láska sama, žádá za svou lásku jen lásku a věrnost. Proto budiž dovoleno té, která je milována, aby splácela láskou. Což by mohla nemilovat nevěsta, a to nevěsta Lásky? Což by mohla být Láska nemilována?
     Právem se vzdává nevěsta všech jiných náklonností a celá se věnuje jedině lásce, neboť má dávat odpověď lásce tím, že ji miluje. Ale i kdyby se zcela rozplynula láskou, co je to ve srovnání s věčným prouděním onoho pramene? Vždyť milující a Láska, duše a Slovo, nevěsta a Ženich, Stvořitel a tvor neoplývají stejnou hojností: je mezi nimi takový rozdíl, jako mezi tím, kdo žízní, a pramenem.
     Co z toho tedy vyplývá? Nesplní se nikdy přání té, která touží po sňatku, vzdychá, plane žárem lásky a s velikou důvěrou čeká? Vyjde její přání zcela naprázdno proto, že ona nemůže udržet krok s obrem, nemůže závodit v sladkosti s medem, v mírnosti s beránkem, v bělosti s lilií, v jasnosti se sluncem, v lásce s tím, který je láska sama? Nikoliv. Neboť i když tvor miluje méně, protože jeho možnosti jsou menší, miluje-li celou svou bytostí, nic v té lásce nechybí, protože je celá. A když takto miluje, rovná se to sňatku, neboť na tuto její lásku nemůže být odpovědí láska menší, a v oboustranné shodě spočívá plné a dokonalé manželství. Jen ať nikdo nepochybuje o tom, že duše je božským Slovem milována dříve a více.

RESPONSORIUM

Srov. Žl 31 (30), 20; srov. Žl 103 (102), 17

O. Jak velká je tvá dobrota, Pane, * kterou máš pro ty, kdo se tě bojí.
V. Sytí se z hojných darů tvého domu, z proudů svých slastí sám je napájíš. * Kterou máš pro ty, kdo se tě boji.

PSALMODIE

Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi

U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

1 Pane, tys byl naše útočiště, *
      z pokolení do pokolení.
2 Ještě dřív, než zrodila se horstva, †
      ještě nežli vznikla zem a vesmír, *
      z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *
      „Děti lidské, navraťte se zpět!“
4 Neboť co je tisíc let v tvých očích, †
      nežli jeden den, co včera minul, *
      nežli jedna hlídka za noci! –

5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *
      jsou jak tráva, která dorůstá:
6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *
      a již večer uvadá a schne. –

7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *
      rozhorlením tvým jsme zděšeni.
8 Ty máš naše viny před očima, *
      skryté hříchy zjevně před sebou. –

9 Naše dny v tvém hněvu odplývají, *
       naše léta odvanou jak vzdech.
10 Náš věk čítá sedmdesát roků, *
       osmdesát v dobrém případě,
    vesměs plných těžkostí a trampot, *
       přeletí a odvanem i my.
11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *
       kdo se strachuje tvé nevole?
12 Naše dny nás nauč správně čítat, *
       ať konečně srdcem zmoudříme! –

13 Obrať se k nám, Pane, neotálej, *
       služebníkům svým buď milostiv!
14 Syť nás od rána svým slitováním, *
       ať nám život projde v radosti!
15 Potěš nás již za všechny dny strastí, *
       za léta, kdy znali jsme jen zlé. –

16 Zjev svým služebníkům svoje dílo, *
       jejich dětem všechnu slávu svou!
17 Milost Pána, Boha budiž s námi, †
       žehnej hojně práci našich rukou, *
       práci našich rukou dopřej zdar!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Syť nás od rána svým slitováním.

Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!

Kantikum
Chvalozpěv o Bohu, vítězi a Spasiteli
Iz 42, 10-16
Zpívali před trůnem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)

10 Zapějte Pánu novou píseň, *
       chvalte ho všechny končiny země!
    Plavci na moři i se vším, čeho je plno, *
       ostrovy i ti, kdo je obývají. –

11 Ať jásá poušť a osady na ní, *
       stanové tábory, v nichž bydlí Kedar!
    Ať se radují všichni, kdo ve skalách bydlí, *
       nechť plesají na vrcholcích hor.
12 Ať vzdávají chválu Pánu, *
       jeho slávu ať ostrovy zvěstují. –

13 Pán vychází jako hrdina, *
       jak válečník po boji touží,
    začíná bojový pokřik, *
       svým nepřátelům ukáže sílu. –

14 Dosud jsem mlčel a byl jsem trpělivý, †
       ale teď chci křičet jak žena při porodu, *
       vztekat se a soptit.
15 V poušť změním hory a kopce, *
       veškeré jejich zeleni dám zvadnout.
    Řeky proměním v suchou zemi, *
       a její bažiny vysuším.
16 Po cestách neznámých povedu slepce, *
       dám jim kráčet po stezkách, kudy nešli;
    tmu ve světlo před nimi změním, *
       a co je křivé, srovnám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Chvalte Pána všechny končiny země!

Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.

Žalm 135, 1–12
Bůh je Pán světa a dobrodinec svého lidu

Vy jste rod vyvolený… abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. (1 Petr 2, 9)

1 Jméno Páně velebte, *
      chvalte služebníci Páně,
2 bdící v domě Pánově *
      na nádvořích svého Boha. –

3 Chvalte Pána, předobrý je Pán, *
      opěvujte jeho drahé jméno!
4 Neboť Pán si zvolil Jákoba, *
      Izraele za vlastnictví svoje. –

5 Já přece dobře vím, že Pán je velký *
      a že náš Bůh je nade všechny bohy.
6 Cokoli Pánu zlíbí se, to činí *
      na nebi, na zemi i v hloubkách moří.
7 On mračna přivádí až z konců země, †
      on svými blesky přivolává deště, *
      on ze svých komor bouři s větrem pouští. –

8 Prvorozence egyptské on pobil, *
      od lidí tamějších až po dobytek.
9 Znamení seslal, Egypte, a divy *
      na faraona se vším jeho dvorem.
10 On potřel mnohé národy svou mocí, *
      zahubil mnohé silné panovníky:
11 Sehona, jenž byl králem Amoritů,†
      jakož i Oga, krále bašanského *
      a všechny krále v kananejské zemi.
12 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
      dědictví Izraeli, svému lidu.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jméno Páně velebte, bdící v domě Pánově.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Bernard byl osvícen jasem věčného Slova a zazářil v celé Církvi světlem víry a učenosti.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatý Bernard byl osvícen jasem věčného Slova a zazářil v celé Církvi světlem víry a učenosti.

PROSBY
Oslavujme Krista, Božího Syna, neboť on nás povolal, abychom mu zbožně a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života:
     PANE, TY JEDINÝ JSI SVATÝ.

Tys byl vyzkoušen ve všem, abys nám byl podoben, ale nezhřešil jsi,
Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Ty nás všechny voláš k dokonalé lásce,
Pane Ježíši, posvěť nás.
Ty chceš, abychom byli solí země a světlem světa,
Pane Ježíši, osviť nás.
Tys nepřišel, aby sis nechal sloužit, ale abys sloužil,
Pane Ježíši, nauč nás sloužit ti v našich bratřích.
Ty jsi odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty,
Pane Ježíši, dej, ať jednou spolu s tvými svatými patříme na tvou tvář.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, tys dal svatému opatu Bernardovi milost, aby byl světlem v tvé Církvi a horlil pro její obnovu; na jeho přímluvu naplň také nás podobnou horlivostí ducha, abychom žili jako děti světla. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie