lat

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

18. červen 2018
Pro OP: Bl. Hosanny z Mantovy, panny, terciářky, nezávazná památka


Rodina blahoslavené Hosanny patřila mezi význačné patricijské rodiny Mantovy. Otec Mikuláš Andreasi a matka Anežka Gonzaga byli v příbuzenském vztahu k vládnoucímu rodu v Mantově. Hosanna se narodila 17. ledna 1449 v Mantově. Od dětství toužila zasvětit se Bohu v nějakém klášteře. Všude ji však odmítli pro její mládí. V roce 1463 vstoupila do společenství kajících sester sv. Dominika. Postupně se u ní začaly projevovat extáze a vytržení. V roce 1476 byla omilostněna stigmaty. To vše pro ni bylo zdrojem mnoha utrpení ze strany okolí, které ji pokládalo za přepjatou a afektovanou. Kristovo utrpení, jež prožívala na svém těle, obětovala za hříšníky a duše v očistci. Zemřela 18. června 1505. O tři roky později bylo její neporušené tělo přeneseno na důstojnější místo v klášterním kostele sv. Dominika v Mantově. Její kult potvrdil 27. listopadu 1694 Inocenc XII. V roce 1813 byly její ostatky přeneseny do mantovské katedrály.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Panno, ty s lampou hořící
jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,
přeslavným Vládcem, jejž vždy ctí
nebeské sbory zpěvem svým.

Andělů družko milená,
nejčistším svazkem spojená
se Snoubencem svým nebeským
jdeš mu vstříc s věncem panenským.

Nauč nás, jak je třeba žít,
pomáhej nám svou přímluvou,
ať můžem vždy včas odhalit
nepřátel šalbu záludnou.

Nechť Maria, květ panenství,
vždy prosí za nás u Syna,
ať se nás v tomto vyhnanství
svou mocnou rukou ujímá.

Ať Bohu chválou bezmeznou
zní všechny věky věčnosti
nad touto pannou vítěznou,
kterou dnes celé nebe ctí. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba

Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Mt 5, 17)

I

1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
      od slunce východu až na západ.

2 Ze Siónu, té hory překrásné, *
      se v oslnivé záři zjevuje.

3 To přichází náš Bůh a nemlčí, †
      všespalující oheň před ním jde, *
      okolo něho bouře burácí. –

4 Svolává shora nebesa i zem, *
      odhodlán konat nad svým lidem soud:

5 „Shromážděte mi moje vyvolené, *
      co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

6 A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
      že on je Bůh a právem rozsoudí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
      Izraeli, proti tobě svědčím. *
   Viním tě a soudím tváří v tvář, *
      neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

8 Nekárám tě pro tvé oběti, *
      mám tvé žertvy stále před očima.

9 Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
       ani nechci kozly z tvého stáda. –

10 Vždyť mně patří všechna lesní zvěř, *
       tisíce mám zvířat na svých horách.

11 Znám i všechno ptactvo nebeské, *
       mé je vše, co na polích se hemží.

12 Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
       můj je svět i vše, co obsahuje. –

13 Cožpak já chci býčí maso jíst, *
       cožpak se chci napít kozlí krve?

14 Oběť chvály Bohu přinášej, *
       plň své sliby vůči Nejvyššímu!

15 Ke mně volej za dnů soužení, *
       vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
       „Nač mi odříkáváš přikázání *
       a mou smlouvu darmo bereš do úst,

17 když se vzpíráš mému vedení, *
       odhazuješ za hlavu má slova? –

18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
       s cizoložníky jsi jedna ruka;

19 ústa ke špatnostem otvíráš *
       a tvůj jazyk osnuje lež na lež; –

20 o svém bratru mluvíš hanebně, *
       na syna své matky kydáš hanu.

21 Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
       myslil bys, že já jsem jako ty. –

22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
       nežli vás vydám zkáze bez úniku!

23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
       kdo správně žije, dojde Boží spásy!“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

V. Slyš, můj lide, nyní promluvím!
R. Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

4, 1-24
Debora a Barak

     1Po Ahodově smrti se synové Izraele dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. 2I vydal je Hospodin napospas Jabinovi, králi kananejskému, který kraloval v Asoru. Velitelem jeho vojska byl Sisara; ten sídlil v Harosetu pohanů. 3I úpěli synové Izraele k Hospodinu, protože Jabin měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utlačoval.
    
4Toho času v Izraeli soudila prorokyně Debora, žena Lapidotova. 5Sedávala pod Debořinou palmou mezi Ramou a Betelem v Efraimském pohoří a synové Izraele za ní přicházeli, aby je soudila. 6Ta poslala pro Baraka, syna Abinoemova z neftalimské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: Táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů z Neftalimovců a Zabulonovců. 7Já k tobě přivedu k potoku Kišonu velitele Jabinova vojska Sisaru i jeho vozy a jeho davy a dám ti jej do rukou.“
    
8Barak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“ 9Řekla: „Určitě s tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Sisaru do rukou ženy.“ I vstala Debora a vypravila se s Barakem do Kedeše. 10Barak svolal do Kedeše Zabulona a Neftaliho; táhlo za ním deset tisíc mužů, i Debora táhla s ním. 11A Kenijec Haber se odloučil od Kajina, od potomků Chobaba, tchána Mojžíšova, a přemístil svůj stan k dubu v Saanajimu u Kedeše. 12Když ohlásili Sisarovi, že Barak, syn Abinoemův, vytáhl na horu Tábor, 13shromáždil všechny své vozy, devět set železných vozů, i všechen lid, který měl v pohotovosti, z Harosetu pohanů k potoku Kišonu.
    
14Debora vyzvala Baraka: „Připrav se, toto je den, kdy ti Hospodin vydal Sisaru do rukou. Hospodin sám vytáhl před tebou.“ I sestoupil Barak z hory Tábor a za ním deset tisíc mužů. 15Hospodin ostřím meče uvedl před Barakem ve zmatek Sisaru a všechny jeho vozy a celý tábor. Sisara seskočil z vozu a prchal pěšky. 16Barak pronásledoval vozy a tábor až k Harosetu pohanů. Celý Sisarův tábor padl ostřím meče, nezůstal ani jediný.
    
17Sisara prchal pěšky ke stanu Jahely, ženy Kenijce Habera, neboť mezi chasorským králem Jabinem a domem Kenijce Habera byl mír. 18Jahel vyšla Sisarovi vstříc a zvala jej: „Uchyl se ke mně, můj pane, neboj se!“ Uchýlil se k ní do stanu a ona ho přikryla houní. 19Poprosil ji: „Dej mi, prosím, napít trochu vody, mám žízeň.“ Otevřela měch s mlékem, dala mu napít a přikryla ho. 20Nato ji požádal: „Stůj u vchodu do stanu, a kdyby někdo přišel a ptal se tě: ‚Je zde někdo?‘, odpověz: ‚Není.‘“
    
21I uchopila Jahel, žena Haberova, stanový kolík, vzala do ruky kladivo, přikradla se k němu a vrazila mu stanový kolík do spánku, že pronikl až do země. On totiž tvrdě spal, protože byl unaven. Tak zemřel. 22A tu, když Barak pronásledoval Sisaru, vyběhla mu Jahel vstříc a volala na něho: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vstoupil k ní, a hle, Sisara leží mrtev a v jeho spánku vězí stanový kolík.
    
23Onoho dne pokořil Bůh kananejského krále Jabina před syny Izraele. 24Ruka synů Izraele začala postupně tvrdě doléhat na kananejského krále Jabina, až Jabina, kananejského krále, zničili.

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 27. 29; 2 Kor 12, 9; 1 Kor 1, 28

O. Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. * Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.
V. Ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“. * Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O panenství“ od svatého biskupa a mučedníka Cypriána

(Nn. 3-4.22.23: CSEL 3,189-190.202-204)

S počtem panen roste radost jejich matky

     Nyní budu promlouvat k pannám: čím větší je jejich sláva, tím více potřebují péče. Jsou květem na ratolesti Církve a skvostem duchovní krásy, jsou utěšeným mládím Církve, neposkvrněným a neporušeným dílem cti a chvály, jsou obrazem Božím zpodobujícím Pánovu svatost, jsou znamenitější částí Kristova stáda. Církev se jimi těší a její slavné mateřství v nich bohatě kvete do plodů: čím víc se rozrůstá počet panen, tím větší je matčina radost. K těmto pannám já nyní mluvím a je napomínám – spíš z lásky než z moci svého úřadu; ne že bych já, poslední a nejmenší, plně si vědomý vlastní ubohosti, chtěl vystupovat jako nějaký přísný soudce, nýbrž proto, že snad jsem ve své starostlivosti obezřelejší a mám větší obavy z ďáblových útoků.

     Tato má ostražitost není neopodstatněná a mé obavy nejsou liché; pomáhají na cestě ke spáse a bdí nad životodárnými přikázáními Páně: ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a  nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství.

     Uchovejte si, panny, opravdu si uchovejte to, čím jste už začaly být. Uchovejte si to, čím budete. Čeká vás velká mzda, velká odplata za vaši ctnost, nejvyšší odměna za vaši čistotu. Čím my teprve máme být, tím jste vy už být začaly: vy už v tomto životě máte slávu vzkříšení, jdete životem, aniž by se vás dotkl svou pozemskostí; zachováte-li si cudnost a panenství, jste jako Boží andělé. Jen ať vytrvá, ať zůstane pevné a  neporušené to vaše panenství. Tak, jako statečně začalo, ať ustavičně trvá. Ať nehledí na skvělost náhrdelníků a bohatství šatu, ale na důstojnost mravů.

     Slyšte hlas apoštola, kterého Pán nazval svým vyvoleným nástrojem a kterého Bůh poslal, aby hlásal a naplňoval nebeské příkazy. Říká: První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe. Tuto podobu nese panenství a nese ji neporušenost, svatost ji nese a pravda.

RESPONSORIUM

1 Kor 7, 34; srov. Ž 72 (73), 26

O Žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, * aby byla svatá na těle i na duši.
V. Pán je má skála a můj úděl navždy, * aby byla svatá na těle i na duši.

Nebo:

Z dekretu II. vatikánského koncilu o přizpůsobení a obnově řeholního života

(Perfectae caritatis, nn. 1.5.6.12.25)

Církev jde za Kristem, svým jediným snoubencem

     Od samého počátku byli v Církvi muži a ženy, kteří ve snaze o svobodnější následování Krista a jeho věrnější napodobení uskutečňovali rady evangelia a vedli – každý svým způsobem – život zasvěcený Bohu. Mnozí z nich prožili z vnuknutí Svatého Ducha život v samotě, jiní založili řeholní rodiny, které Církev ráda přijala a schválila svou autoritou. Tak podle Božího záměru postupně vyrostla podivuhodná rozmanitost řeholních společenství; značně přispěla k tomu, že Církev je vybavena pro každé dobré dílo a připravena, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, a  navíc se představuje jako nevěsta okrášlená pro svého Ženicha, neboť ji zdobí různé dary jejích dětí, a skrze ni se zjevuje přerozmanitá Boží moudrost.

     Všichni, které Bůh volá k uskutečňování rad evangelia a kteří se k nim upřímně zavazují, se uprostřed této pestré rozmanitosti darů nejvlastnějším způsobem zasvěcují Pánu, když následují Krista, toho, který životem v panictví a v chudobě a v poslušnosti až k smrti na kříži vykoupil a posvětil všechny lidi. Tak puzeni láskou, kterou jim do srdce vlévá Duch Svatý, žijí čím dál tím víc pro Krista a jeho tělo, to je Církev. Toto sebeodevzdání zahrnuje zajisté celý život; čím opravdověji se v něm spojují s Kristem, tím bohatší je život Církve a tím plodnější je její apoštolát.

     Členové všech řeholních institutů ať si připomínají, že slibem žít podle rad evangelia dali především odpověď na výzvu Boží, a tak nejenže zemřeli hříchu, ale také se odřekli světa, aby žili jen pro Boha. Celý svůj život totiž odevzdali do jeho služby; a to znamená zcela zvláštní zasvěcení, které má svůj hluboký kořen v zasvěcení křestním a také je plněji vyjadřuje.

     Ti, kdo se zavazují žít podle rad evangelia, ať především hledají a milují Boha, neboť on si dříve zamiloval nás, a za všech okolností ať se snaží vést život s Kristem skrytý v Bohu. Ke spáse světa a výstavbě Církve odtud vyvěrá láska k bližnímu a dostává nové podněty. A tato láska oživuje a usměrňuje také samo uskutečňování rad evangelia.

     Čistoty pro nebeské království, kterou řeholníci slibují, je třeba si cenit jako znamenitého daru milosti. Jedinečným způsobem totiž osvobozuje lidské srdce, aby se mohlo mocněji rozhořet láskou k Bohu a ke všem lidem; a proto je zvláštním znamením nebeských darů a pro řeholníky nejvhodnějším prostředkem, jak se horlivě oddat Boží službě a apoštolské práci. Tak právě oni všem věřícím připomínají ten podivuhodný sňatek, který zosnoval sám Bůh a který se má plně zjevit ve věku budoucím: sňatek Církve s jejím jediným snoubencem Kristem.

RESPONSORIUM


O Jak jsi krásná, Kristova panno! * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.
V. Nikdo ti nemůže vzít palmu vítězství ani tě odloučit od lásky Kristovy. * Pán tě odměnil slavnou korunou panenství.

PSALMODIE

Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane.

Žalm 83 (84)
Touha po Boží svatyni

Tady nemáme město k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. (Žid 13, 14)

2 Jak tvé příbytky jsou milé, *
      Pane zástupů!
3 Po nádvořích Páně touží, *
      prahne duše má,
   srdce mé i tělo jásá *
      k Bohu živému.
4 I pták nachází svůj domov, *
      hnízdo vlaštovka,
   kam si ukládá své mladé, †
      u tvých oltářů – *
      Pane zástupů, Králi, Bože můj!
5 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, *
      kdo tě velebí! –

6 Šťasten, kdo tě vyhledává, *
      plný důvěry!
7 Z vyschlé rokle, kterou půjdou, *
      pramen učiní,
   brzký déšť ji požehnáním *
      vláhy zahalí.
8 Kráčejí vždy s větší silou, *
      hledí k Bohu na Sióně. –

9 Vyslyš moje zbožné prosby, *
      Pane zástupů!
   Modlitbě mé popřej sluchu, *
       Bože Jákobův.
10 Shlédni na náš štít, ó Bože, †
       pohleď jasně v tvář *
       Pomazanému! –

11 Lepší jeden den v tvém domě, *
       nežli doma sta!
    Lepší před svatyní Boží †
       ležet na prahu, *
       nežli meškat v stanech hříšných. –

12 Neboť Pán je štít i slunce, *
       milost je a čest.
    Neváhá a dobro dává *
       lidem bez úhon.
13 Šťasten je, kdo v tebe doufá, *
       Pane zástupů!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Šťastni, kdo v tvém domě bydlí, Pane.

Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně.

Kantikum
Hora s Božím domem na vrcholu hor
Iz 2, 2-5
Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět. (Zj 15, 4)

2 Stane se v posledních dnech: *
      Bude upevněna hora domu Páně nad vrcholy hor,
   bude vyvýšena nad pahorky *
      a pohrnou se k ní všechny národy.

3 Budou k ní putovat četné zástupy a řeknou: †
      Pojďte a vystupme na horu Páně, *
      k domu Boha Jákobova!
   Ať nás naučí svým cestám, *
      a budeme chodit po jeho stezkách;
   Neboť ze Siónu vyjde zákon *
      a z Jeruzaléma slovo Páně.

4 A bude soudit národy, *
      a rozsuzovat četné kmeny;
   a oni zkují své meče v radlice *
      a svá kopí ve vinařské nože.
   Pak už nezdvihne meč národ proti národu, *
      už se nebudou cvičit k boji.

5 Jákobův dome, pojďte, *
      choďme ve světle Páně.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Pojďte a vystupme na horu Páně.

Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně.

Žalm 95 (96)
Bůh je králem a soudcem celého světa

Zpívali před trůnem a před Beránkem píseň novou. (Srov. Zj 14, 3)

1 Zpívejte Pánu novou píseň, *
      zpívejte Pánu všechny země!
2 Zpívejte k poctě jména Páně, *
      zvěstujte denně jeho spásu!
3 Povězte pohanům o jeho slávě *
      a všem národům o jeho divech! –

4 Vždyť Pán je mocný a hoden chvály, *
      vzbuzuje bázeň nad všechny bohy.
5 Pohanští bozi jsou nicota marná, *
      Pán však je stvořitelem nebes.
6 Skvělost a velebnost kráčejí před ním, *
      v jeho svatyni moc a krása. –

7 Chvalte Pána, vy kmeny a rody, *
      chvalte Pána pro moc a slávu,
8 chvalte Pána pro jeho jméno! *
      S oběťmi vstupte do jeho síní!
9 Klaňte se Pánu v předchrámí svatém! *
       Chvějte se před ním všechny země!
10 Hlásejte pohanům: Pán je králem! †
       Upevnil svět, aby nekolísal, *
       podle práva národy řídí. –

11 Raduj se, nebe, a jásej, země, *
       huč, moře, se vším, co v tobě se hemží,
12 výskejte, nivy, se vším, co roste, *
       zašumte vesele, stromy v lesích,
13 vstříc Pánu, který přichází soudit, *
       přichází soudit veškerou zemi.
On zemi soudí spravedlivě, *
       on ve své věrnosti národy řídí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zpívejte k poctě jména Páně.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Pís 8, 7
Zátopy vod nemohou uhasit lásku a proudy řek ji neodplaví. Kdyby chtěl někdo za vše, co má v domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.
V. Po tvé tváři, Pane, toužím.
R. Hledám tvou tvář.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Tobě říká mé srdce: * Hledám tvou tvář.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Prozíravá panna dala své srdce Kristu, a nyní září v zástupu svatých jako slunce.

PROSBY

Život svatých panen vydává světu svědectví o Kristově lásce. A proto spolu s nimi volejme:
     JEŽÍŠI, KORUNO PANEN, VYSLYŠ NÁS.

Kriste, jediný Ženichu svatých panen,
nauč nás žít tak, aby nás nic neodloučilo od tvé lásky.
Tvá matka, Panna Maria, je královnou všech panen,
pomáhej nám, abychom tak jako ona věrně plnili tvou vůli a naše láska k tobě aby stále rostla.
Svaté panny ti sloužily s čistým a nerozděleným srdcem,
na jejich přímluvu veď i nás cestou, která vede k tobě.
Prozíravé panny se připravovaly na setkání s tebou,
dej, abychom se i my těšili na tvůj příchod a s nadějí tě očekávali.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA

Bože, dárce všeho dobra, blahoslavené Hosanně jsi dal milost, že nedávala ničemu přednost před nevýstižným Kristovým bohatstvím; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem a učením tě stále více poznáváme a věrně žijeme podle světla evangelia. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie