Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

29. květen 2018
Pro OP: Bl. Viléma Arnauda, kněze, a druhů, mučedníků, nezávazná památka

Skupinu mučedníků zavražděných v Avignonetu u Toulouse tvořilo jedenáct osob. Tři byli dominikáni – Vilém Arnaud [Arnó], Bernard de Roquefort a bratr spolupracovník Garcias de Aure, dále to byli dva menší bratři, jeden benediktin, arcijáhen, tři klerici a notář. Papež Řehoř IX. tuto skupinu v roce 1233 pověřil, aby vedla rozhovory s příslušníky sekty albigenských v diecézi Toulouse, Albi, Carcassone a Agen a pokoušela se je obrátit. Hrabě Rajmund VI. z Toulouse je nejprve nechal vyhnat z města a na jeho popud pak byli 29. května 1242 zavražděni. Jsou to první mučedníci inkvizitoři. Kult celé skupiny potvrdil 6. září 1866 bl. Pius IX. Hrob tří dominikánů byl nejprve v klášterním kostele sv. Romana a od 14. století v klášterním kostele zvaném „Jacobins“ v Toulouse. Za francouzské revoluce byl hrob zničen a ostatky se už nenašly.

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Odměnám věčným Kristovým
i mučedníkům vítězným
zpívejme chvály v písních svých
z radostných niter vytrysklých.

Jsou velmoži to církevní,
vůdcové v bojích vítězní
a bojovníci nebes bran,
v temnotách světla vzešlá nám.

Vyhrůžek světa nedbali,
tělesných muk se nebáli,
za svatou svou smrt v odměnu
došli až k světlu věčnému.

Zběsilý biřic rukou svou
prolil krev jejich posvátnou,
oni však z Boží milosti
snášeli všechno v tichosti.

Hle, víra svatých nezdolná,
věřících naděj nezlomná,
ke Kristu láska bez mezí
nad vládcem světa vítězí.

Otcova sláva se v nich skví,
v nich dobývá Syn vítězství.
Duch svoji vůli vnuká jim
a nebe zvučí plesáním.

Teď, Spasiteli, nás tu slyš,
k tvým mučedníkům přiveď blíž
prosící služebníky své
na věky nepomíjivé. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 101 (102)
Vyhnancova přání a prosby

Bůh nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1, 4)

I

² Pane, vyslyš moje prosby, *
      kéž tě dosáhne můj hlas!
³ Svoji tvář mi neukrývej *
      v dnešní strastiplný den.
   Nakloň ke mně ucho svoje, *
      pospěš na mé volání! –

⁴ Dny mé jako dým se tratí, *
      v kostech spaluje mě žár.
⁵ Srdce schne jak zprahlá tráva, *
      zapomínám už i jíst.
⁶ Sténáním a nářkem stálým *
      už jen kost a kůže jsem, –

⁷ podobám se ptáku v poušti, *
      jsem jak sýček v sutinách,
⁸ chřadnu, naříkám jak ptáče *
      osiřelé na střeše.
⁹ Stále běsní nepřátelé, *
      tupí mě a klnou mi.
¹⁰ Popel jídám jako chleba, *
      ředím nápoj slzami,
¹¹ pro tvůj hněv a rozhorlení: *
      zdvihls mě – a svrhl zpět!
¹² Mé dny jsou stín klesající, *
      sám jak tráva uvadám.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

II

¹³ Avšak ty, Pane, trváš věčně, *
      tvé jméno z rodu do rodu.
¹⁴ Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, *
      nadešel k slitování čas.
¹⁵ Milují jej tví služebníci, *
      pláčí nad jeho zřícením. –

¹⁶ Národy budou ctít tvé jméno, *
      tvou slávu všichni králové,
¹⁷ až zbuduje Pán Sión znova, *
      zjeví se ve své nádheře,
¹⁸ až k prosbě bezmocných se skloní, *
      nezhrdne jejich modlitbou. –

¹⁹ Tak budiž psáno pro budoucí, *
      ať příští národ Pána ctí!
²⁰ Neboť Pán shlédl ze svatyně, *
      on z nebe na zem popatřil,
²¹ zajatců vzdechy aby slyšel, *
      zachránil ty, jimž hrozí smrt.
²² Pak synové tvých služebníků *
      přebývat budou v bezpečí
   a jejich potomstvo i nadál *
      před tvojí tváří potrvá
   k cti tvého jména na Sióně, *
      k tvé chvále v Jeruzalémě,
²³ až národy a celé říše *
      se k službě Páně shromáždí.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

III

²⁴ Cestou ochabla má síla, *
      dej mi znát těch pár mých dní,
²⁵ z půlky jich mě neodváděj! *
      Věky věků je tvých let!
²⁶ Dávno založil jsi zemi, *
      nebesa jsou dílem tvým:
²⁷ pominou, ty budeš dále; †
      rozpadnou se jako šat, *
      změníš je, jak šat se mění. –

²⁸ Ty však stále stejný trváš, *
      roků tvých je bez konce.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

V. Poslyš, můj lide, mé naučení.
R. Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

     ¹Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den. ²Job se ujal slova a řekl:
³„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: ‚Počat je chlapec.‘
⁴Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
⁵Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
⁶Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
⁷Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
⁸Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
⁹Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
¹⁰Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
     ¹¹Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
¹²Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
¹³Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
¹⁴s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
¹⁵anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
¹⁶Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
¹⁷tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
¹⁸spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
¹⁹Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
     ²⁰Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
²¹kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
²²radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
     ²³To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
²⁴neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
²⁵Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
²⁶Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“

RESPONSORIUM

O. Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mně. * Nemám oddech, nemám klid.
V. Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám oddech, nemám klid.

DRUHÉ ČTENÍ

Z Z listu svatého biskupa a mučedníka Cypriána

     Zdravím vás, milovaní bratři! Kdyby mi poloha místa dovolovala se k vám vydat, velmi rád bych vás viděl osobně. Vždyť co bych si mohl přát lepšího a co radostnějšího by se mi mohlo přihodit, než abych byl teď mezi vámi a vy mě mohli obejmout svýma čistýma a neposkvrněnýma rukama, které zůstaly věrné víře v našeho Pána a odmítly přinést modloslužebnou oběť?
     Co by bylo milejšího a vznešenějšího než políbit nyní vaše ústa, která slavnostně vyznala Pána, a být spatřen vašima očima, které se odvrátily od světa a staly se hodnými patřit na Boha?
     Protože však nemám příležitost osobně zakusit tuto velkou radost, posílám k vám jako svého zástupce tento list, abyste si jej poslechli a přečetli. Má pro vás být zároveň blahopřáním i napomenutím, abyste ve vyznávání nebeské slávy zůstali silní a neochvějní a abyste na cestě Božího důstojenství, na niž jste vstoupili, díky duchovní síle také vytrvali, abyste mohli dostat věnec vítězství. Sám Pán bude vaším ochráncem a vůdcem, neboť řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.
     Blahoslavený žalář, ozářený vaší přítomností! Blahoslavený žalář, posílající Boží lidi do nebe! Hle, temnoty zářivější než samo slunce a jasnější než naše pozemské světlo! Vždyť právě tady stojí vaše těla jako Boží chrámy a posvěcují se svatým vyznáním!
     Ani teď ať nezůstává ve vašem srdci a ve vaší mysli nic než Boží příkazy a nebeská nařízení, kterými vám Duch Svatý vždycky dodával sílu snášet utrpení. Nikdo nemyslete na smrt, ale na nesmrtelnost, nemyslete na časné trápení, ale na věčnou slávu. Je přece psáno: Drahocenná je v očích Páně smrt těch, kdo jsou mu oddáni. A také: Má oběť, Pane, je zkroušený duch, zdrcené srdce neodmítneš.
     Skrze muka se vstupuje mezi Boží svědky a každý, kdo se osvědčí v utrpení, je jím posvěcen, jak jinde říká Písmo: I když se lidem zdálo, že jsou trestáni, jejich naděje byla plná nesmrtelnosti. Budou soudit pohany a ovládnou národy a Pán jim bude navěky králem.
     Když tedy budete mít na mysli, že spolu s Kristem Pánem vy budete jednou soudit a kralovat, nezbude vám než se radovat, takže vaše radost z toho, co bude, zatlačí utrpení přítomné chvíle do pozadí. Jistě víte, že co svět světem stojí, vždycky ve všech zápasech, které v něm probíhají, spravedlnost trpěla: hned na samém prvopočátku byl přece zabit spravedlivý Ábel a po něm i všichni spravedliví, proroci i apoštolové, kterým Bůh svěřil nějaké poslání.
     A těm všem dal Pán příklad: sám na sobě ukázal, že do jeho království přijdou jenom ti, kdo jdou za ním jeho cestou. Kdo má svůj život na tomto světě rád, ztratí ho, řekl. Kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. A také: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou: spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.
     Rovněž svatý Pavel nás napomíná, že chceme-li dosáhnout toho, co nám Pán slíbil, musíme ho ve všem napodobovat. Jsme Boží děti, říká. Jsme-li však děti, jsme i dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

RESPONSORIUM

O. Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.
V. Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství. 

PSALMODIE

Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře

Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)

¹ Zazpívám o lásce a o zákonu, *
      na harfu, Pane, tobě budu hrát. –

² Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *
      kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,

   tak abych s nevinným a čistým srdcem *
      celým svým domem mohl procházet.
³ Nechci se dívat na nic hanebného, †
      oškliví se mi páchat nepravost, *
      kéž na mně žádná nikdy neulpí! –

⁴ Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *
      já o špatnosti nechci vědět nic.
⁵ Kdo na bližního skrytě nasazuje, *
      takového já budu potírat,
   kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *
      toho já blízko sebe nestrpím. –

⁶ Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †
      takoví ať jsou stále kolem mne! *
      V mých službách budou, kdo si vedou řádně.
⁷ Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *
      a neobstojí přede mnou, kdo lže.
⁸ Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *
      násilné z města Páně vyhladím.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Kantikum Azariášova modlitba v ohnivé peci Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Srov. Sk 3, 19)

²⁶ Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *
       a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.
²⁷ Neboť jsi spravedlivý ve všem, *
       co jsi nám učinil.
²⁹ Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *
       a provinili jsme se ve všech věcech. –

³⁴ Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *
       neruš svou úmluvu s námi.
³⁵ Neodnímej od nás své milosrdenství †
       pro Abraháma, svého miláčka, *
       pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého. –

³⁶ Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *
       jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.
³⁷ Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *
       na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy. –

³⁸ A není už knížete ani vůdce, *
       není proroka ani celopalu, –

³⁹ není oběti ani darů ani kadidla, *
       místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,
    abychom došli tvého milosrdenství; *
       ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.
⁴⁰ Jako celopaly beranů a býků, *
       jako tisíce tučných beránků,
    tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †
       aby se ti líbila, *
       protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají. –

⁴¹ Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *
       a bojíme se tě a hledáme tvou tvář.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.

Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj

Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)

¹ Blahořečen budiž Pán, má skála! †
      On mé ruce učí bojovat, *
      moje prsty zdatně si vést v bitvě.
² Je mi slitováním, je mi hradem, *
      útočištěm mým a zachráncem,
   štítem, na který je spolehnutí. *
      Národy mé vládě podrobil. –

³ Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *
      co syn lidský, že ho v mysli máš?
⁴ Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *
      jeho dny jak stín, jenž přeletí. –

⁵ Pane, skloň svá nebesa a sestup, *
      hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
⁶ Metej blesky své a rozežeň je, *
      šípy své, ať padnou ve zmatek!
⁷ Napřáhni svou ruku z vysokosti, †
      vytrhni mě ze záplavy vod, *
      vysvoboď mě z rukou cizáků,
⁸ kteří ústy lživě promlouvají, *
      křivá je i jejich pravice! –

⁹ Bože, chci ti novou píseň zpívat, *
      na desítistrunnou harfu hrát.
¹⁰ Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *
      spasil svého sluhu Davida.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

V. Spravedliví * budou žít navěky.
R. Spravedliví * budou žít navěky.
V. U Pána je jejich odměna.
R. Budou žít navěky.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Spravedliví * budou žít navěky.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

Mesiáš a jeho předchůdce

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.

PROSBY

Náš Spasitel Ježíš Kristus přišel, aby vydal svědectví pravdě. Oslavujme ho ve společenství s mučedníky, zabitými pro Boží slovo, a volejme:
     PANE, TEBE CHVÁLÍ ZÁSTUP MUČEDNÍKŮ.

Pro své mučedníky, kteří ti věrně vydávali svědectví a raději podstoupili smrt, než aby se ti zpronevěřili,
— dej nám, Pane, pravou svobodu ducha.
Pro své mučedníky, kteří vyznali víru až k prolití krve,
— dej nám, Pane, pevnou a neporušenou víru.
Pro své mučedníky, kteří na sebe vzali kříž a následovali tě,
— dej nám, Pane, statečně snášet útrapy života.
Pro své mučedníky, kteří vyprali své šaty v tvé krvi a vítězně překonali všechny nástrahy světa,
— dej nám, Pane, ať zvítězíme nad každým pokušením.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...

MODLITBA

Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, tys dopřál blahoslavenému Vilémovi a jeho druhům, aby obětovali svůj život pro víru v Krista a poslušnost Církvi; dej nám na jejich přímluvu, † abychom s nimi mohli přijímat podíl na Kristově kalichu a rostli ve tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2023,  Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016,  Česká dominikánská provincie