[ schovat menu ]

« Leden 2018 »
NePoÚtStČtSo
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031 


9. leden 2018, Úterý
1. týden žaltáře

První mezidobí, 1. týden


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.
večerní chvály
kompletář


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

9. leden 2018
První mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Již nese světu jitřenka
o šípech slunce milou zvěst,
v pestrý šat věci obléká
a bývalý jim vrací lesk.

Žár slunce bledne před tebou,
pro nás vždy živý Kriste náš;
jdem k tobě s písní prosebnou,
toužíme patřit na tvou tvář.

Otcovo Slovo, Moudrosti,
v tobě se v řádu úžasném
svět snoubí, jeho skvělostí
jsme uchváceni v srdci svém.

Nám, dětem světla, prosícím
dej žitím kráčet bedlivě,
by mluvil náš mrav, každý čin
o mocné přízni Otcově.

Kéž nepřestoupí naše rty
než slova řeči upřímné,
ať pravdu blahem útěchy
v hlubinách nitra cítíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným

Blahoslavení vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)

I

1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
      proč se skrýváš za časů tísně?

2  Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
      že padá do nástrah, které mu schystal.

3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
      loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

4 Svévolník v duchu pyšně si říká: *
      „Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí. –

5 Jemu se povede vždycky, co páchá, †
      na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
      a svým odpůrcům jenom se šklebí.

6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
      od rodu k rodu mě neštěstí mine.“ –

7 Ústa má plná klamu a křivdy, *
      na jazyku jen trýzeň a hoře.

8 Za humny sedá na číhané, †
      úkradkem vraždí nevinného, *
      očima slídí po chudáku.

9 V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
      číhá, jak lapit ubožáka; *
      lapí ho, vtáhne do své sítě.

10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
      slabí tak padají do jeho moci.

11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
      odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku! *
      Nezapomínej na ubožáky!

13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
      říkat si: „Však ty nepotrestáš“? –

14 Ty sám však vidíš strasti a muka, *
      hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
    Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
      ty jsi pomocník osiřelých.

15 Rámě přeraz hříšnému lotru, *
      potrestej špatnost, ať nadobro zajde! –

16 Pán je králem na věky věků, *
      vymizí pohané z jeho země.

17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
      v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
      Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným

Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

2 Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
      věrnost mezi lidmi už se ztratila.

3 Jeden druhého tu slovem obelhává, *
      mluví klamným rtem a srdcem dvojakým. –

4 Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
      jazyky, co mluví opovážlivě,

5 ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
      V našich ústech síla, kdo je nad námi?“ –

6 Utištění slabí, naříkají chudí, †
      proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
      opovrženému spásu přinesu!“

7 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
      čisté stříbro prošlé žárem sedmerým. –

8 Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
      před tím plemenem nás navždy zachráníš,

9 i když bezbožníci pyšně vykračují *
      a když mají vrch vždy jen ti nejhorší.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

V. Pán utlačeným dopomáhá k právu.
R. Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

11, 12-30
Důvěra v Boha

Kdo je slabý a potřebuje pomoc,
nemá sílu, topí se v bídě,
ale oči Páně na něj vlídně shlížejí.
Zdvihne ho z ponížení
a vyvýší jeho hlavu,
takže mnozí nad ním užasnou.

Dobro i zlo, život i smrt,
chudoba i bohatství jsou od Pána.
Od Pána je moudrost, rozvaha a poznání zákona,
láska a správné chování pochází od něho.
Pošetilost a temnota jsou stvořeny pro hříšníky;
ti, kdo se kochají zlem, zestárnou s ním.
Dary Páně zůstanou u zbožných
a jeho přízeň je učiní šťastnými navždy.
Někdo zbohatne šetřením a skrblictvím
a to je jeho odměna:
Řekne-li: „Našel jsem pokoj,
a nyní budu užívat svého jmění“,
neví, jak dlouho to potrvá,
všechno zanechá cizím a umře.

Zůstaň ve svém zaměstnání a uplatňuj se v něm,
zestárni ve svém povolání.
Neobdivuj skutky hříšníka,
ale důvěřuj v Pána a vytrvej ve své námaze,
protože snadné je v očích Páně
rychle, ba znenadání obohatit chudáka.
Požehnání Páně je odměnou zbožnému
a v pravý čas rozkvete jeho naděje.
Neříkej: „Co bych se ještě namáhal,
co mi ještě nyní zbývá?“
Neříkej: „Mám všeho dost,
co by se mi nyní mohlo stát zlého?“

V čas štěstí se nepamatuje na neštěstí
a v čas neštěstí se nevzpomíná na štěstí.
Vždyť pro Pána je snadné v den skonání
každému odplatit podle jeho chování.
Zlý čas dává zapomenout na radost,
a při poslední hodině člověka se odhalí jeho skutky.
Před smrtí nikoho nenazývej šťastným,
protože člověk se pozná podle svého konce.

RESPONSORIUM

Sir 11, 19. 20; porov. Lk 12, 17. 18

O. Řekne-li boháč: „Našel jsem pokoj a nyní budu užívat svého jmění,“ * neví, jak dlouho to potrvá, všechno zanechá cizím a umře.
V. Uvažoval sám pro sebe: Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. * Neví, jak dlouho to potrvá, všechno zanechá cizím a umře.

DRUHÉ ČTENÍ

Z řeholních pravidel svatého biskupa Basila Velikého

(Resp. 2, 1: PG 31, 908-910)

Schopnost milovat je nám vrozena

     Láska k Bohu nepotřebuje učitele. Právě tak jako nás nikdo neučil radovat se ze světla, toužit po životě, mít rád ty, kteří nás přivedli na svět a vychovali. A podobně, vlastně daleko víc, ani touha po Bohu nepřichází zvenčí dík nějakému cvičení či vyučování, nýbrž od chvíle, kdy živý tvor, mám na mysli člověka, začíná existovat, je do nás v zárodku vložena duchovní schopnost a potřeba milovat. Tuto schopnost podchycuje škola Božích přikázání, pečlivě ji pěstuje, rozumně živí a s Boží pomocí ji přivádí k dokonalosti.
     Líbí se mi vaše horlivost, nezbytná pro dosažení tohoto cíle. Dá-li Bůh, s přispěním vašich modliteb se pokusíme v moci Ducha Svatého, která nám byla dána, rozdmýchat jiskérku božské lásky, která je ve vás skryta.
     Především si řekněme, že jsme už předem dostali od Boha sílu a schopnost plnit všechna přikázání, která nám dal. Takže si nemůžeme ani stěžovat, že se od nás žádá něco mimořádného, ani se pyšnit, že vracíme víc, než jsme dostali. Jestliže tedy těchto sil a schopností správně a náležitě užíváme, žijeme zbožným a ctnostným životem. Jestliže jich však užíváme špatně, řítíme se do neřesti.
     Takže podstatu neřesti tvoří, když toho, co nám Bůh dal ke konání dobra, užíváme v rozporu s jeho přikázáními k něčemu zlému. Naopak ctnost, kterou od nás Bůh požaduje, spočívá v tom, že toho všeho budeme užívat v dobrém svědomí a podle přikázání Páně.
     Tak, a nyní budeme v témže smyslu mluvit o lásce. Když jsme dostali příkaz milovat Boha, dostali jsme zároveň schopnost milovat, která je nám hned od samého prvního okamžiku vrozena. Nepotřebujeme k tomu vnější důkazy. Každý se totiž o tom může sám a na sobě přesvědčit. Toužíme přece přirozeně po tom, co je krásné a dobré, byť se každému může zdát krásným a dobrým něco jiného. Nikdo nás nemohl učit lásce k příbuzným a přátelům a ty, kteří nám prokazují dobro, zahrnujeme přece sami od sebe veškerou přízní.
     Nuže, copak je něco obdivuhodnějšího než Boží krása? Nebo jaké pomyšlení je milejší a sladší než pomyšlení na Boží velkolepost? Je nějaká touha tak mocná a tak silná jako ta, kterou Bůh probouzí v duši, která byla očištěna od veškeré neřesti a rozechvělá láskou volá: Jsem nemocná láskou? Zcela nevyslovitelná a nepopsatelná je skvělost Boží krásy!

RESPONSORIUM

Žl 18, 2-3

O. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo, * Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso.
V. Ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji. * Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso.

PSALMODIE

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.

2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?

4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.

5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!

10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, vystoupí na horu Páně.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Kantikum
Bůh trestá i zachraňuje
Tob 13, 2-8
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil. (1 Petr 1, 3)

2 Buď veleben Bůh, jenž žije navěky, †
      neboť jeho kralování trvá po všechny věky! *
      Neboť on trestá a zase odpouští,
   svádí do hlubin podsvětí †
      a opět vyvádí z velké záhuby: *
      jeho ruce nikdo neunikne. –

3 Oslavujte ho před tváří národů, synové Izraele! †
      Neboť vás rozptýlil mezi ně, *
4    a právě tam vám ukázal svou velikost.
   Vyvyšujte ho před tváří všech živých, †
      on je náš Pán a on je náš Otec *
      a je Bůh pro všechny věky! –

5 Trestá-li vás za vaše nepravosti, *
      smiluje se nad vámi všemi,
   shromáždí vás ze všech národů, *
      kam jste byli rozptýleni.
6 Vrátíte-li se k němu †
      z hloubi srdce a z celé své duše, *
      abyste před ním jednali v pravdě,
   pak se on vrátí k vám *
      a už před vámi neukryje svou tvář. –

   Pohleďte tedy, jak s vámi naložil, *
      vzdejte mu hlasitě dík.
   Velebte Pána spravedlnosti *
      a vyvyšujte Krále věků. –

   Já sám ho oslavuji v zemi svého vyhnanství, *
      hlásám jeho sílu a jeho velikost hříšnému lidu.
   Hříšníci, vraťte se k němu; †
      konejte před ním spravedlnost; *
      snad vám bude přát a prokáže vám milosrdenství! –

7 Já sám vyvyšuji Boha a má duše se raduje v Králi nebe. *
      Má duše se raduje po všechny dny svého života.
8 Jeho velikost buď stále na všech rtech *
      a ať ho oslavují v Jeruzalémě.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Krále věků oslavujte svými skutky.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

Žalm 32 (33)
Chvála Boží prozřetelnosti

Všechno povstalo skrze Slovo. (Jan 1, 3)

1 Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, *
      zbožným sluší vroucí chvalozpěv.
2 Oslavujte Pána při citeře, *
      rozezvučte harfu mnoha strun!
3 Zazpívejte Pánu novou píseň, *
      doprovoďte jásot zvučnou hrou! –

4 Neboť pravdivé je slovo Páně, *
      spolehlivé vše, co činí on.
5 Spravedlnost, právo vždy má v lásce, *
      milost Páně naplňuje zem.
6 Slovem Páně stvořeno je nebe, *
      zástup nebes dechem jeho úst.
7 Vody moří jako v měchu jímá, *
      v hojné zásobě má pravodstvo. –

8 Pánu ať se koří celá země, *
      tvorstvo světa ať se před ním chví!
9 Vždyť co řekne Pán, se ihned stane, *
      co on poručí, to rázem jest.
10 Plány pohanů Pán rozmetává, *
       maří, co si smyslí národy.
11 Na věky však trvá vůle Páně, *
       z rodu na rod jeho záměry. –

12 Šťastný národ, jemuž Pán je Bohem, *
       lid, jejž on si za svůj vyvolil!
13 Pán k nám shlíží z vysoka svých nebes, *
       všechny lidské syny obzírá.
14 Bedlivě se dívá z míst, kde sídlí, *
       na všechny, kdo obývají zem:
15 protože on sám jim srdce stvořil, *
       nyní jejich skutky sleduje. –

16 Nepomůže králi množství vojska, *
       nezachrání síla hrdinu,
17 nezvítězí koně s vozatajstvem, *
       všechna jejich síla nestačí.
18 Pán je s těmi, kdo ho uctívají, *
       kdo jen v jeho milost doufají,
19 že uchrání jejich duše smrti, *
       že je v hladomoru zachová. –

20 Naše duše hledí jenom k Pánu, *
       vždyť on je náš pomocník a štít.
21 Z něho raduje se naše srdce, *
       v jeho svaté jméno doufáme.
22 S námi, Pane, buď tvé slitování, *
       jako ty jsi naše naděje!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Zbožným sluší vroucí chvalozpěv.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 13, 11b. 12-13a
Už vám nastala hodina, kdy je třeba probrat se ze spánku. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.
V. Pán je má skála, má tvrz a má spása.
R. Můj hrad, kde se skryji.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Ty jsi můj Bůh, * můj hrad, kde se skryji.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Pán nám vzbudil mocného Spasitele, jak slíbil ústy svých svatých proroků.

PROSBY
Máme účast na nebeském povolání, proto dobrořečme Ježíši, našemu Veleknězi, a volejme:
     PANE, TY JSI NÁŠ BŮH A SPASITEL

Všemohoucí Králi, křtem jsi nám dal podíl na svém kněžství,
dej, ať neustále přinášíme oběť chvály.
Dej nám milost zachovávat tvá přikázání,
abychom skrze Svatého Ducha zůstávali v tobě a ty v nás.
Dej nám svou věčnou moudrost,
ať je dnes s námi a projevuje se v našem jednání.
Uděl nám, abychom dnes nikoho nezarmoutili,
naopak ať potěšíme všechny, s nimiž se setkáme.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Vyslyš, Bože, ranní modlitbu své Církve a naplň hlubiny našeho srdce svou láskou, abychom nežili ve tmě, ale nechali se vést světlem tvé milosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie