[ schovat menu ]

« Listopad 2017 »
NePoÚtStČtSo
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930 


4. listopad 2017, Sobota
2. týden žaltáře

Sv. Karla Boromejského, biskupa, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

4. listopad 2017
Sv. Karla Boromejského, biskupa, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodil se 2. X. 1538 v Aroně na břehu Lago Maggiore v severní Itálii. Vystudoval práva a jeho strýc, papež Pius IV., ho pozval do Říma a jmenoval ho kardinálem (1560). Za tři roky potom přijal kněžské a biskupské svěcení. Dovedl ke šťastnému konci tridentský koncil a má velkou zásluhu o uskutečnění jeho reforem. Od roku 1560 byl administrátorem milánské arcidiecéze a v roce 1564 se stal arcibiskupem, ale pro práce na sněmu a povinnosti v papežské kurii mohl odejít do Milána teprve v roce 1565. Hned začal věnovat péči výchově kněží, svolávat synody a konat pastorační vizitace farností. Staral se o chudé a nemocné; zvláště v době moru (1576-1577) dával svou osobní statečností příklad ostatním. Zemřel 3. XI. 1584 v Miláně a byl pohřben v katedrále. Za svatého byl prohlášen v roce 1610.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Vznešený pastýř, otec prozíravý,
jehož významný triumf všichni slaví,
nesmírně šťasten trůní nad hvězdami
za své vyznání.

Zastával úřad učitele, vůdce,
i úřad kněžský, jejž ctí národ vděčný,
on, moudrý pastýř, připravil své ovce
pro život věčný.

Proto jej snažně všichni prosme nyní,
ať laskavě z nás smyje všechny viny,
ať otevře nám svými přímluvami
nadhvězdné brány.

Buď Bohu čest, moc, na výsostech sláva,
ať věčně se mu úcta s díky vzdává,
že stále řídí vesmír nedozírný
zákony svými. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv

Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)

I

1 Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
2 Velebte Boha nade všemi bohy, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
3 Velebte Pána nade všemi pány, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

4 On velké divy učinil, on sám, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
5 On v moudrosti své stvořil nebesa, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
6 On nad vodami zemi rozprostřel, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
7 On stvořil všechna světla veliká, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
8 To slunce, aby vládlo nade dnem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
9 Měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá navěky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

10 V prvorozencích Egypťany zhubil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
11 Vyvedl z jejich středu Izraele, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
12 Přemocnou rukou, napřaženou paží, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
13 On Rákosové moře přeťal v části, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
14 Provedl Izraele mezi nimi, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
15 Do moře smetl faraóna s vojskem, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

16 Hrůzami pouště převedl svůj národ, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
17 On mocné krále potíral svou silou, *
      vždyť jeho láska trvá na věky;
18 on skvělé krále pobíjel svou mocí, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
19 Sehona, jenž byl králem Amoritů, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
20 Jakož i Oga, krále bašanského, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
21 Dal jejich kraje potom za dědictví, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
22 Dědictví Izraeli, svému lidu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

23 On vzpomněl na nás v našem ponížení, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
24 Od našich nepřátel nás osvobodil, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.
25 On dává pokrm všemu živoucímu, *
      vždyť jeho láska trvá na věky. –

26 Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *
      vždyť jeho láska trvá na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

V. Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.
R. Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

11, 20d -12, 2.11 b-19
Boží slitování a trpělivost

11.20Pane, ty jsi vše uspořádal s mírou,
počtem a vahou.
21Ty vždy můžeš uplatňovat svou velkolepou moc;
kdo se může protivit síle tvého ramene?
22Celý svět je před tebou jako prášek na vahách,
jako kapka rosy, která zrána padá na zem.
23Ty však máš slitování se vším,
protože můžeš všechno,
a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání.

24Vždyť ty miluješ všechno, co je,
a nic si neošklivíš z toho, cos udělal,
neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.
25Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl,
nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí?
26Ale ty máš na všechno ohled,
poněvadž je to tvé, vládce, milující svět,
12.1neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.

2Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu
a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili,
aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

11Nebál ses nikoho, a přece jsi netrestal jejich hříchy.
12Kdo by ti totiž mohl říci: „Cos to udělal?“
– nebo kdo by se opovážil protivit se výroku tvého soudu?
Kdo by tě mohl obvinit,
žes vyhubil národy, které jsi stvořil,
nebo kdo by proti tobě vystoupil
jako obhájce provinilých lidí?

13Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral,
nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
14Není král ani uchvatitel moci,
který by se mohl zastat těch, kterés potrestal.

15Jelikož jsi spravedlivý, všechno řídíš spravedlivě,
proto považuješ pro svou moc za nedůstojné
odsoudit toho, kdo si nezasluhuje trestu.
16Neboť tvá moc je základ spravedlnosti
a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému.
17Vždyť sílu ukazuješ jen tomu,
kdo nevěří v tvou svrchovanou moc,
a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
18Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš
a nás vedeš se vší šetrností,
neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce.

19Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid,
že spravedlivý musí být i lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději,
že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

RESPONSORIUM

Srov. Mdr 11,23.24.28; Sir 36,1

O. Bože, ty máš slitování se vším a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, přehlížíš hříchy lidí kvůli pokání a šetříš je, * neboť jsi náš Pán a Bůh.
V. Smiluj se nad námi, shlédni na nás a ukaž nám světlo svého slitování. * Neboť jsi náš Pán a Bůh.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Karla Boromejského na jeho poslední synodě

(Acta Ecclesiae Mediolanensis, Mediolani 1599, 1177-1178)

Neříkej něco jiného, než co děláš

     Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být; ale neodhodlá se použít k tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem.
     Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane v mysli tisíc věcí, které ho odvádějí od Boha. Ale co dělá předtím v sakristii, než se odebere do chóru nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k soustředění?
     Chceš, abych tě poučil, jak se můžeš zdokonalovat ve ctnosti, a jestliže už jsi byl v chóru pozorný, jak můžeš být příště ještě pozornější a tvá služba Bohu milejší? Poslyš tedy, co ti povím. Jestliže se už v tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla, to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u Boha a vyhýbej se prázdným řečem.
     Máš povinnost kázat a učit? Studuj a věnuj se tomu, co je nutné k řádnému plnění toho poslání. Snaž se kázat především svým životem a chováním, aby si lidé z  tvých slov nedělali posměch a nekroutili hlavou, jestliže by viděli, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš.
     Máš na starosti péči o duše? Nezanedbávej přitom péči o sebe; nerozdávej se tak štědře druhým, že by v tobě nic nezbylo pro tebe. Musíš samozřejmě myslet na ty, za které máš odpovědnost jako představený, ale dělej to tak, abys přitom nezapomínal na sebe.
     Chápejte, bratři, že nic není pro všechny služebníky Církve tak potřebné, jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i následovat všechno, co konáme. Budu zpívat, říká žalmista, a budu rozjímat.1 Uděluješ-li svátosti, bratře, rozjímej o tom, co konáš; sloužíš-li mši svatou, rozjímej o tom, jaký dar přinášíš; modlíš-li se v chóru, rozjímej o tom, s kým mluvíš a co říkáš; zabýváš-li se vedením duší, rozjímej, jakou krví byly obmyty. A ve všem, co děláte, projevujte lásku.2 Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být a patří to k našemu postavení; a tak budeme mít sílu rodit Krista v sobě i v druhých.

     1 srov. Žl 100 (101), 1 (Vulg.)
     2 1 Kor 16, 14

RESPONSORIUM

1 Tim 6, 11b; 4, 11. 12b. 6a

O. Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost! * To také nařizuj a tomu vyučuj! Buď pro věřící vzorem!
V. Když to takhle bratřím předkládáš, bude z tebe dobrý služebník Krista Ježíše. * To také nařizuj a tomu vyučuj! Buď pro věřící vzorem!

PSALMODIE

Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele

Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

2 Dobré je oslavovat Pána, *
      opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
3 zrána tvou milosrdnost hlásat, *
      za noci potom tvoji věrnost
4 s desítistrunnou harfou, s lyrou *
      a s chvalozpěvy při citeře. –

5 Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
      já plesám nad dílem tvých rukou. –

6 Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
      jak myšlenky tvé přehluboké!
7 Nerozumný to nepochopí, *
      bláhový pro to nemá smysl.
8 Ať jako plevel bují hříšní, *
      ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
   to všechno jim je k věčné zkáze: *
9      ty však jsi navždy svrchovaný! –

10 Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
       tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
       bezbožní budou rozprášeni.
11 Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
       olejem čerstvým pomazals mě.
12 Zvysoka shlížím na odpůrce, *
       naslouchám řečem pomlouvačů. –

13 Jak palma vzkvete spravedlivý, *
       vzroste jak libanonský cedr.
14 Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
       pokvetou na nádvořích Božích.
15 Ponesou ovoce i v stáří, *
       zůstanou šťavnatí a svěží
16 a budou svědčit: Pán je věrný, *
       je skála má, je právo samo.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Zrána hlásáme tvé milosrdenství, Pane, a za noci tvoji věrnost.

Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.

Kantikum
Boží dobrodiní
Dt 32, 1-12
Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla. (Mt 23, 37)

1 Poslyšte nebesa, co chci říci, *
       země, naslouchej slovům mých úst.
2 Ať má nauka padá jak déšť, *
      má slova ať kanou jak rosa,
   jak lijavec na zeleň, *
      jak vláha na trávu; –

3 jméno Páně chci vzývat, *
      vzdejte čest našemu Bohu!
4 Boží díla jsou dokonalá, *
      a všechny jeho cesty spravedlivé.
   Bůh je věrný, není v něm klamu, *
      je spravedlivý a přímý. –

5 Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *
      je to pokolení zlé a zvrácené.
6 Takhle se Pánu odvděčuješ, *
      lide pošetilý a nerozumný?
   Což on není tvůj Otec, *
      který tě učinil, stvořil a vyvolil? –

7 Jen vzpomeň na dávné dny, *
      jen pomysli na jednotlivá pokolení!
   Ptej se svého otce a on ti poví, *
      ptej se svých starců a oni ti řeknou: –

8 Když Nejvyšší rozděloval národy, *
      když odděloval syny Adamovy,
   stanovil hranice národů *
      podle počtu synů praotce Izraele;
9 údělem Páně je jeho lid, *
       Jákob je jeho dědičným podílem. –

10 Nalezl ho na poušti, *
       na místě hrůzy a v stepní pustině,
    zahrnul ho přízní a odchoval, *
       opatroval jak zřítelnici svého oka.
11 Jak orel volá k letu svá mláďata *
       a nad nimi poletuje,
    tak nad ním široce rozepjal křídla *
       a nosil ho na svých perutích.
12 Pán sám ho vedl *
       a nebyl s ním žádný cizí bůh.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vzdejte čest našemu Bohu.

Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka

Všechno podřídil pod jeho nohy a jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi. (Ef 1, 22)

2 Pane, náš vladaři, †
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *
      velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi! –

3 Navzdory odpůrcům †
      už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *
      že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu. –

4 Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
      anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:
5 co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *
      Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš! –

6 Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *
      ověnčil jsi ho slávou a ctí;
7 jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *
      všechno mu k nohám položil:
8 ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †
9     na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *
      co jen se hemží stezkami vod. –

10 Pane, náš vladaři, *
      podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Jak podivuhodné je po celé zemi tvé jméno.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Žid 13, 7-9a
Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo. Uvažte, jak oni skončili život, a napodobujte jejich víru. Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i na věky. Nenechte se svést všelijakými cizími naukami.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.
V. Ve dne ani v noci nepřestanou hlásat jméno Páně.
R. Ustanovil jsem strážné.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
R. Nad tebou, Jeruzaléme, * ustanovil jsem strážné.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, tys naplňoval svatého biskupa Karla bohatstvím své milosti; na jeho přímluvu shlédni na svou Církev a neustále ji vnitřně obnovuj, aby byla živým obrazem Krista a ukazovala světu cestu ke spáse. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2019 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie