[ schovat menu ]

« Září 2017 »
NePoÚtStČtSo
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930


30. září 2017, Sobota
1. týden žaltáře

Sv. Jeronýma, kněze a učitele Církve, památka


invitatorium
modlitba se čtením
ranní chvály - komb.
tercie - dopl.
sexta - dopl.
nona - dopl.

první večerní chvály
kompletář po prvních chválách
vigilie


nepoužívat společné texty
uspořádání liturgie hodin
vygenerování modliteb
společné texty

nahlásit chybu a slušně se podepsat!

Denní modlitba církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

30. září 2017
Sv. Jeronýma, kněze a učitele Církve, památka

RANNÍ CHVÁLY S ČETBOU


Narodil se kolem roku 340 ve Stridonu v Dalmácii. Studoval v Římě gramatiku, rétoriku a filozofii; tam také přijal křest. Navštívil Galii, Trevír a Aquileu, potom odešel na Východ (373) a žil několik let jako poustevník v poušti blízko Antiochie. V roce 379 byl vysvěcen na kněze a odešel přes Konstantinopol znovu do Říma. Pracoval jako sekretář papeže Damasa a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů. Po Damasově smrti (384) ho někteří chtěli zvolit za jeho nástupce, ale pro přísné asketické názory a nekompromisní postoj při hájení čistoty víry a mravů ho odpůrci donutili v následujícím roce opustit Řím. Usadil se jako poustevník v Betlémě, v jeho okolí založil několik klášterů a věnoval se převážně výkladu Písma svatého a jeho překladu z původních jazyků do latiny (390-405). Patřil mezi nejslavnější učence své doby. Kromě překladů a výkladů bible psal historické, polemické a homiletické spisy, mnoho dopisů (zachovalo se jich 117) a překlady některých děl východních Otců do latiny. Spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké západní církevní Otce. Zemřel 30. IX. 420 v Betlémě a byl tam i pohřben. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v římské bazilice S. Maria Maggiore.

V. Bože, shlédni a pomoz.
R. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Dnes Jeronýmu zpěv sváteční zaznívá,
neboť se jasně skví jak hvězda zářivá,
učením a činy života přísného,
záslužných skutků plného.

Posvátná dogmata, jimž víra učí nás,
studuje, aby v ně svým slovem vnesl jas,
jindy jak mocný lev nepřátel výpady
sráží bystrými vývody.

Úhory Písma též horlivě vzdělává,
s nebeskou pomocí vbrzku je vydává,
aby z nich bohatou a požehnanou žeň,
milostí připravil nám všem.

Jat touhou po klidu, jejž skýtá pustina,
v místech, kde zrozen Pán, stane a rozjímá,
tělo umrtvuje, vroucně je zasvětí
věčnému Otci k oběti.

Kéž, Bože, vede nás a chrání ruka tvá,
vždyť tento učitel se za nás přimlouvá,
abychom směli ti pět písně radosti
po všechny věky věčnosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

1 Pane, nejsem pyšné mysli, *
      nepohlížím do vysoka,
   nebažím po velkých věcech, *
      které nad mou sílu jsou. –

2 Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
      Jako dítě v klíně matky,
   jako dítě zkonejšené *
      ztichla ve mně duše má. –

3 Izraeli, doufej v Pána *
      nyní, vždy a na věky!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)

I

1 Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
      na všechnu jeho námahu a péči,
2 na to, jak slavně Pánu přísahal, *
      mocnému Jákobovu pevně slíbil: –

3 „Nevkročím ve stan svého příbytku, *
      na lože neulehnu k odpočinku,
4 ani své oči usnout nenechám, *
      ani svým víčkům spánek nepopřeji,
5 než Pánu najdu místo příhodné, *
      příbytek pro mocného Jákobova!“ –

6 V Efratě slyšeli jsme o arše, *
      na polích jaárských pak jsme ji našli.
7 Vejděme nyní v jeho příbytek, *
      skloňme se k zemi před podnoží jeho! –

8 Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
      ty i tvá vznešená a slavná archa!
9 Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
      radostně ať ti jásají tví věrní!
10 Pro svého služebníka Davida *
      pomazaného svého neodmítej!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

11 Přísahal pevně Davidovi Pán, *
      od svého slibu nikdy neustoupí:
   „Na trůně tvém dám slavně zasednout *
      dědici, který z tvého těla vzejde.
12 A jestli budou tvoji synové *
      mé smlouvy dbát a řádů, jimž je učím,
   dám pak i jejich synům zasednout *
      pro věčné časy na trůně tvé vlády.“ –

13 Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
      jej přál si navždy za sídlo své vlády:
14 „Toto je na věky můj příbytek, *
      zde budu sídlit v místě vytouženém. –

15 Pokrmu jeho štědře požehnám *
      a chlebem budu sytit jeho chudé.
16 Odění spásy jeho kněžím dám, *
      jásat a plesat budou jeho věrní. –

17 Tady moc Davidovu rozhojním, *
      pomazanému svému světlo zjednám.
18 Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
      on sám se bude skvít mým diadémem.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

V. Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
R. Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

47, 1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu

     1Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí-voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. 2Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
    
3Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. 4Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, 5a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. 6Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
    
7Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. 8Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a  jeho voda je tím uzdravena. 9Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. 10Rybáři budou bydlet u moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. 11Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na dobývání soli.
    
12Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

RESPONSORIUM

Srov. Ez 47, 1.9; srov. Jan 4, 14

O. Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
V. Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.

DRUHÉ ČTENÍ

Z předmluvy komentáře svatého Jeronýma k Izaiášovým proroctvím

(Nn. 1. 2: CCL 73, 1-3)

Neznalost Písma je neznalost Krista

     Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma; hledejte a naleznete. Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost, a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.
     Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré, nebo jako nevěsta, která říká v Písni písní: Plody čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala. A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen prorok, ale i evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o sobě i ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj. A Bůh k němu mluví jako k apoštolovi: Koho mám poslat, kdo půjde k tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.
     Ať si nikdo nemyslí, že chci o obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně: ohlašuje, že se narodí z Panny jako Emanuel, Bůh s námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých, že bude Spasitelem všech národů. A co mám říci o fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno, co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v té knize. O jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal: Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: "Přečti to", odpoví: "Nemohu, protože je na ní pečeť." Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: "Čti", odpoví: "Neumím číst."
     Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova apoštola: Promlouvat z vnuknutí smějí jen dva nebo tří a ostatní ať o tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, ať ten první umlkne. Jak mohou umlknout, rozhoduje-li o tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno plné moudrosti a smyslu. K jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v duši proroků, jak to říká jiný prorok: Anděl, který se mnou mluvil. A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče. A ještě další: Naslouchat budu, co Bůh nyní poví.

RESPONSORIUM

Srov. 2 Tim 3, 16-17.; Přís 28, 7

O. Všechno, co je napsáno v Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování a k výchově ve spravedlnosti. * Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
V. Kdo zachovává zákon, je rozumný syn. * Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

PSALMODIE

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Žalm 118 (119), 145-152
XIX (Kóf)

145 Ze srdce volám: vyslyš mě, Pane, *
         poslušen budu tvých přikázání!
146 Volám k tobě, chraň mě a zachraň, *
         budu tvé příkazy poctivě plnit. –

147 S úsvitem přicházím, o pomoc prosím, *
         s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
148 Oči mé bdí už před noční hlídkou, *
         hloubat chci o tvém rozhodnutí. –

149 Slyš můj hlas ve svém milosrdenství, *
         uděl mi život podle své vůle!
150 Blíží se ti, kdo mi úklady strojí, *
         vzdáleni přitom zákonu tvému. –

151 Zato však ty jsi mi nablízku, Pane, *
         věrně platí tvá ustanovení.
152 Z výroků tvých už dávno jsem poznal, *
         že jsi je stanovil na všechny věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Hned s úsvitem se mé oči obracejí k tobě.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Kantikum
Vítězná píseň po přechodu Rudým mořem
Ex 15, 1-4a. 8-13. 17-18
Ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka. (Srov. Zj 15, 23)

1 Zpívejme Pánu: je vznešený a slavný, *
      koně i s jezdcem smetl do moře. –

2 Mou silou i chválou je Pán; *
      a stal se mi zachráncem.
   On je můj Bůh a já ho velebím, *
      Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. –

3 Pán je hrdinný bojovník, †
      jeho jméno je Všemohoucí. *
4     Faraonovy vozy i jeho vojsko smetl do moře. –

8 Závan tvého hněvu navršil vody, †
      vlny se jako hráz zastavily, *
      objevila se hluboká cesta středem moře. –

9 Nepřítel řekl: Pustím se za nimi a doženu je, *
       rozdělím si kořist a ukojím svou duši,
    vytasím meč *
       a má ruka si je podrobí. –

10 Tys ale dal zavanout svému dechu a zavalilo je moře, *
       potopili se jak olovo v mohutných vodách. –

11 Kdo z mocných se ti podobá, Pane? †
       Kdo je ti podobný vznešeností a svatostí, *
       tobě, strašlivému a slavnému, který dělá divy? –

12 Vztáhl jsi pravici a zhltla je země. *
13     A milosrdně jsi vodil tento lid, který jsi zachránil.
    Provázel jsi ho svou mocí *
       až k svému svatému příbytku. –

17 Uvedl jsi jej a štípil na své hoře, *
       na pevném místě, které sis, Pane, připravil za obydlí,
    za svou svatyni, k níž jsi, Pane, položil základy. *
18     Pán kraluje na věky, vždycky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Mou silou i chválou je Pán a stal se mi zachráncem.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

Žalm 116 (117)
Chvála Božího milosrdenství

Pohané oslavují Boha, že jim prokázal milosrdenství. (Řím 15, 8. 9)

1 Velebte Pána, všichni lidé, *
      slavte ho, všechny národy! –

2 Nad námi mocná jeho milost *
    a věrnost Páně na věky.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Velebte Pána, všichni lidé.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14
Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem, poněvadž jsou mu doporučeni dary, které zjednává kázeň.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM
V. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.
V. Shromáždění zvěstuje jejich chválu.
O. Vyprávějí národy.
V. Sláva Otci i Synu * i Duchu Svatému.
O. O moudrosti svatých * vyprávějí národy.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *
    protože navštívil a vykoupil svůj lid.
A vzbudil nám mocného spasitele *
    z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *
    ústy svých svatých proroků:
že nás zachrání od našich nepřátel *
    a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *
    a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:
na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *
    že nám dá,

abychom mu beze strachu *
    a vysvobozeni z rukou nepřátel
zbožně a spravedlivě sloužili *
    po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *
    neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu
a dal jeho lidu poznat spásu *
    v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *
    kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,
aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *
    a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

PROSBY
S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:
     PANE, BUĎ PASTÝŘEM SVÉHO LIDU.

Kriste, ty dáváš Církvi pastýře, a jejich službou se ujímáš svého lidu,
dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.
Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,
nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.
Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,
ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.
Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,
na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

Otče náš...


MODLITBA
Bože, tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

    Pokud předsedá kněz nebo jáhen, rozpustí lid takto:

Pán s vámi.
R. I s tebou.
Požehnej vás všemohoucí Bůh,
Otec i Syn i Duch Svatý.
R. Amen.

    Může použít i jinou formuli požehnání z misálu.
    Pokud má lid odejít, řekne:

Jděte ve jménu Páně. 
R. Bohu díky. 

    Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.
R. Amen.

Denní modlitba Církve (breviář) ze serveru http://breviar.op.cz

elektronické texty © 2000-2017 Ing. Karel Mráček Dr.h.c. (fra Pavel, jáhen)
text breviáře © 2000-2016 Česká dominikánská provincie